Únos domů

Nový český film Únos domů je příběhem třináctiletého Libora (Vojtěch Kotek). Od té doby co se jeho rodiče zabili na motorce, žije u svého bohatého strýce (Marek Vašut) a tety (Hana Maciuchová). Ti se starají jen o sebe a vlastní práci. Dospívajícímu chlapci sice poskytují veškerý materiální komfort, ale cit a porozumění, po nichž Libor touží nejvíce, mu poskytnout nedokáží. Jejich sebe- zahleděnost je nenaučila chápat něčí duši. Krátce po narozeninové oslavě unesou Libora dva vyděrači, kteří chtějí požadovat tučné výkupné. Jak tvrdí, milion dneska nic není. Odvážný mladík jim ale plány zhatí, protože po noci strávené v polorozpadlém mlýně vezme nohy naramena a tak slizký párek rychle vyklidí pozice a ve filmu se už se zlatem ověnčeným hubeňourem a obézním chlupáčem alá Sandokan nesetkáte. V tuto chvíli je ve snímku dějový předěl, kdy se z hektické metropole dostáváme do malebné letní krajiny. Náhoda zavede vyčerpaného uprchlíka na bývalé šumavské nádražíčko. V malebné budově už neskřípají otočné jízdní řády, ale žije v ní nekonvenční rodina Panenkových, která své děti nemůže obdarovat materiální, leč chladnou „láskou“, ale zato jim dává spoustu něhy, legrace a hlavně pocit domovského tepla. Náhoda napomůže tomu, že Panenkovi považují Libora za uprchlého Gustu z dětského domova. Chlapec neprozradí svou pravou identitu, protože mu je v novém prostředí moc dobře. Podobné pocity u svých dřívějších chráněnců či na internátní škole pro horních deset tisíc nezažíval. Vše je idylické, ale návrat k realitě se stejně jako konec prázdnin nemilosrdně blíží.. Únos domů režiséra Ivana Pokorného a scenáristky Ivy Procházkové vychází z příběhu, který si v knižní podobě našel cestu ke čtenářům v Holandsku, Německu, Dánsku i České republice. Do kin tak přichází český film, který se svým žánrem a příběhem vymyká současné domácí tvorbě. Nikdo v něm neříká později zkultovněné hlášky, nikdo v něm není moc „free a in“ a určitě vás v kinosále neovane štiplavý dým z cigaret či nezaměnitelný odér marihuanového jointa. Nehodnotím naší současnou filmovou tvorbu a její tendence, jen naznačuji, že rodinné filmy, dříve vznikající v hojném počtu a slavící úspěchy v zahraničí, z divácké nabídky prakticky vymizeli. Režisér si byl tohoto faktu vědom, přesto kdo by čekal nějakou taškařici typu S tebou mě baví svět, bude možná zaskočen. Únos domů totiž není bezstarostnou zábavou. Čiší z něj realita. Vždyť právě pro dnešní dobu je často příznačné, že se rodiče z různých důvodů nevěnují dětem tak, jak by měli. Snímek se sice odehrává v prostředí bohatých, ale osamělost dospívajících lidí hledajících porozumění, jde skrz všechny sociální třídy. Právě v tom, že Únos domů nastavuje společnosti svým způsobem zrcadlo, vidím velkou devizu filmu. Autorský záměr je dosti odvážný, mnozí rodiče třeba budou říkat: „Tak tohle u nás v rodině není. My jsme správnými rodiči.“ Možná ale jejich syn v pokoji sní o nějakém únosu jinam. Film navádí mladého i dospělého diváka k zamyšlení. Byť hraje prostřednictvým docela svižného a nikterak složitého příběhu evidentně na city, zbytečně nemoralizuje. Váš názor na film se bude odvíjet dosti od toho, do jaké míry se dokážete s Liborem ztotožnit. Vojtěch Kotek se svojí role chopil dobře a nabídnutou příležitost (konkurzem prošly stovky dětí) určitě chytnul za pačesy. Možná se někdy může zdát jeho pláč nepřesvědčivý (ale nebojte, u slzících typů dojde určitě na kapesníky), celkově není hercův výkon nijak statický či afektovaný. To už se tolik nedá říci o jeho kamarádech z internátní školy. Naštěstí nemají velikou příležitost do děje moc zasáhnout. Ještě ke škole: scénu s obrazem prezidenta Havla, kdy zmatený černoušek nazve hlavu státu zlodějem koní, si mohl autor odpustit, je zbytečná. Hana Maciuchová a Marek Vašut jsou v rolích nevšímavých vychovatelů docela příjemní. Z hereckého dua přeci jen trochu vyčnívá Maciuchová, jejíž role stárnoucí držgrešle působí oproti „klasickému“ Vašutovi výrazněji. Z herců, kteří dostali příležitost v „přírodní“ části filmu jednoznačně vede Barbora Hrzánová v roli potrhlé leč děti milující Blanky. Její chuť na tajnou cigaretu či na neustále pletení náramků je tak přirozená, že v duchu podvědomě vytahujete z levé kapsy krabičku Startek a pravou ruku nastavíte před sebe. Hrzánové úspěšně sekunduje Radek Holub alias otec Erik. Dokáže skloubit mužskou autoritu i něžnou toleranci. Z Gustových nových sourozenců čiší největší charisma z Marcely, v podání studentky ročníku hudebně - dramatického oddělení pražské konzervatoře Hany Kusnjerové. Slabším článkem je nahluchlý Podestát Pavla Landovského. Při vší úctě k herci je dobře, že si hledí hlídání kozy a do filmu po svém minivýstupu dále nezasahuje. Únos domů má své „mouchy“, ale celkově působí kompaktně, nejsou v něm hluchá místa. Ze sedaček vás nikdo nebude muset unášet, těch 103 minut si docela užijete a potom si možná při cestě domů někteří z vás položí otázku, zda zahrnují své děti skutečnou lásku. Pokud vám to vydrží co nejdéle, film pak splní svůj účel. (04.01.2020) (méně) (více)