Pudr a benzin

Pudr a benzín je prvním filmovým okusem dua V+W v čase umírajícího poetismu a nutno říci, že jeho poetika jako by tímto faktem byla poněkud poznamenána. To dobré a humorné je produktem Osvobozeného divadla a geniálních poetistických hříček dvojice legendárních komiků (slovní hříčky z vestpoketky nestárnou, podobně jako skvělé písně s nazapomenutelnými melodiemi Jaroslava Ježka a stejně brilantními texty). Bohužel, divadelní skeče jsou pospojované hodně řidkými scénámi, které jsou naivní, ale ne vtipné, a stejně tak pokusy o zvukovou grotesku nepůsobí vinou neohrabané režie Jindřicha Honzla (divadlo není film, to je cítit až příliš silně) nijak oslnivě. Ale přesto se na tenhle film rád podívám, už jen proto, že je to jeden z mála kompletnějších vizuálních dokladů o podobě inscenací Osvobozeného divadla. Pozdější filmy i díky zesilující ideologickému podtextu představují formou i obsahem mnohem suverénnější díla. (22.06.2005)

Pudr a benzin je prvním filmovým experimentem talentovaných a sebevědomých mladíků. Na výsledku je to poznat a hlavní dějová linka je druhořadá. Tou nejsilnější zbraní se stal jejich důvěrně známý svět zábavné revue. Tím je dán základ, vše ostatní se jeví jako nechtěně zanedbaný doplněk a ochranná podpora. Sehranost šoféra Jiřího Voskovce a dopravního strážníka Jana Wericha je natolik zásadní, že zábavný prvek filmu funguje a ostatní méně přehlednější situace lze odpustit. Nemá smysl se v intelektuálním opojení a následné kocoviny ohánět termínem dokumentární film, byť je tato osvobozená prvotina především výpovědí doby. Cíl byl jiný, zkušenosti omezené, nadšení neutuchající a dravost ctižádostivá. Na sugestivně líčené drama to nestačilo, na osobitý filmařský debut díky tvárnosti a přizpůsobivosti již ano. Okouzlení groteskou němé éry je klíčovým momentem dynamického dua, jejich duch už nesl znaky přemýšlivého osvícení. Hlavní ženskou postavou spontánní zábavy je mladá nadějná herečka Marta Malá (půvabná Ela Šárková) s kostrbatější romantickou i dramatickou úlohou a módní atraktivní doplněk vytrvalých klaunů. Hlavní mužskou dramatickou postavou je Martin bratr Josef Malý (velmi zajímavý Bohuš Záhorský) s dramatickou vložkou rozmáhajícího se nešvaru závislosti a nelegálního organizovaného zločinu. Jeho morální dilema je kouskované a slouží jen k posílení závěrečné exhibice královských šašků. Z dalších rolí: úspěšný skladatel a autor divadelních her se žárlivým nedorozuměním romance Jiří David (příjemný Vojta Plachý-Tůma), laskavý libretista Richard (zajímavý Josef Skřivan, též v roli nerudného domovníka), z abstinence nevrlý baletní mistr Joe Brock (zajímavý Joe Jenčík), seriózní ředitel Čedoku (příjemný Miloš Nedbal), dotěrný vůdce zločinecké bandy Max (pozoruhodný Jan Sviták), ředitel divadla Marek (Alexander Třebovský), nespokojený policejní inspektor Vodička (příjemný Josef Kotalík), či vítězně poražený černý boxer (Battling Mathar). Pudr a benzín je smyslná zábava osvobozeného revue, klasické písně jsou chytlavé a důvtipně využívají slovních hrátek. Tolik zajímavých tvůrčích osobností pohromadě, kromě již zmíněných také Ježek, Honzl, Vích, Trégl a Steklý, se nevidí každý den. (04.07.2017)

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu. (24.11.2007)

Nudaaaaaaaaaaaaaa....takové best off jinak skvělých divadelních scének v nesmyslné surrealistické montáži. Snad jediné pozitivum je, že to není politická agitka, jako třeba Rub a líc. Přitom divadelní hry, na nichž je tento film založen, jsou perfektní a neztratily nic ze své aktuálnosti ani vtipnosti. (12.07.2009)

Bylo by strašně snadné tenhle film "popravit" pro ledabylou režii, plytký děj, mizerný střih nebo nejrůznější technické obtíže... Ještě před tím by ovšem nebylo od věci, podumat o dobovém kontextu. Nejen, že sotva šestadvacetiletí Werich s Voskovcem neměli do té doby s filmem, notabene zvukovým filmem přílišné zkušenosti, nejen, že je neměl ani Honzl jako režisér, do té doby čistě divadelní, ale především, samotný zvukový film byl stále ještě novinkou, která i pro ostřílené filmové tvůrce znamenala řadu problémů navíc. Werich s Voskovcem si navíc svou úlohu nikterak neulehčovali a klidně natáčeli řadu scén v exteriérech či v reálných interiérech. Problémům s málo citlivými mikrofony zřejmě film "vděčí" za nepřirozenou deklamaci většiny zúčastněných. Přestože film opravdu je slepencem divadelních scének, tehdy populárních písní, komiky vysloveně groteskové (včetně toho, že v části scény se zaseknutým zvonkem nezní zvuk), je tu nepochybně i řada míst, které neskrývají evidentní snahu po experimentu a po maximálním možném využití nového média. Je to takové dosti svobodné a nesmírně roztomilé "ohmatávání možností". K pozitivům samozřejmě přičtěme i spoustu úžasných fórů, například hlášení o "zraněných a usmrcených kobližkách", odzbrojující konstatování "všechny větší dopravní nehody jsem tu řídil já, váženej pane", dohadování se ohledně parkování "našeho vícesedadlového kabrioletu", či onu nádhernou parodii na reklamní slogan v podobě geniální věty "Když Mogul, tak do huby"... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, Marthos, Sarpele, LeoH (27.12.2010)