Pudr a benzin

Nejslabší film V+W. Nejcennější na něm jsou autentické ukázky z představení Osvobozeného divadla. Zbytek je rozkouskován na jednotlivé scénky, které vůbec nedrží pohromadě. Pokus o dějovou linii s obchodníky s kokainem rozhodně není tím potřebným jednotícím prvkem a spíš působí jako příležitost pro ostatní herce, aby si taky trochu zahráli. (23.11.2006)

Pudr a benzin je prvním filmovým experimentem talentovaných a sebevědomých mladíků. Na výsledku je to poznat a hlavní dějová linka je druhořadá. Tou nejsilnější zbraní se stal jejich důvěrně známý svět zábavné revue. Tím je dán základ, vše ostatní se jeví jako nechtěně zanedbaný doplněk a ochranná podpora. Sehranost šoféra Jiřího Voskovce a dopravního strážníka Jana Wericha je natolik zásadní, že zábavný prvek filmu funguje a ostatní méně přehlednější situace lze odpustit. Nemá smysl se v intelektuálním opojení a následné kocoviny ohánět termínem dokumentární film, byť je tato osvobozená prvotina především výpovědí doby. Cíl byl jiný, zkušenosti omezené, nadšení neutuchající a dravost ctižádostivá. Na sugestivně líčené drama to nestačilo, na osobitý filmařský debut díky tvárnosti a přizpůsobivosti již ano. Okouzlení groteskou němé éry je klíčovým momentem dynamického dua, jejich duch už nesl znaky přemýšlivého osvícení. Hlavní ženskou postavou spontánní zábavy je mladá nadějná herečka Marta Malá (půvabná Ela Šárková) s kostrbatější romantickou i dramatickou úlohou a módní atraktivní doplněk vytrvalých klaunů. Hlavní mužskou dramatickou postavou je Martin bratr Josef Malý (velmi zajímavý Bohuš Záhorský) s dramatickou vložkou rozmáhajícího se nešvaru závislosti a nelegálního organizovaného zločinu. Jeho morální dilema je kouskované a slouží jen k posílení závěrečné exhibice královských šašků. Z dalších rolí: úspěšný skladatel a autor divadelních her se žárlivým nedorozuměním romance Jiří David (příjemný Vojta Plachý-Tůma), laskavý libretista Richard (zajímavý Josef Skřivan, též v roli nerudného domovníka), z abstinence nevrlý baletní mistr Joe Brock (zajímavý Joe Jenčík), seriózní ředitel Čedoku (příjemný Miloš Nedbal), dotěrný vůdce zločinecké bandy Max (pozoruhodný Jan Sviták), ředitel divadla Marek (Alexander Třebovský), nespokojený policejní inspektor Vodička (příjemný Josef Kotalík), či vítězně poražený černý boxer (Battling Mathar). Pudr a benzín je smyslná zábava osvobozeného revue, klasické písně jsou chytlavé a důvtipně využívají slovních hrátek. Tolik zajímavých tvůrčích osobností pohromadě, kromě již zmíněných také Ježek, Honzl, Vích, Trégl a Steklý, se nevidí každý den. (04.07.2017)

Kolega Marigold přesně postihl význam a váhu tohoto prvního filmového počinu Osvobozených ještě před dobou ohrožení ČSR. Zvukový film znamenal kvalitativní přelom v dosavadním "řemesle" a nebylo málo těch, kdo jím opovrhovali nebo k němu pociťovali zřetelný despekt. Levice obecně byla filmovým uměním nadšena, její nadšení však často nebylo adekvátní docilovaným výsledkům. Pokud je úroveň filmu posuzována z těchto východisek, zdá se být viditelně vyšší. Že přitom váha dokumentu viditelně převládá nad uměleckým přínosem, je zřejmé. Aby bylo jasné ještě víc, připomenu "věk" tvůrců: V+W 26 let (dnes stěží absolventi FAMU, ale bez FAMU), Honzl něco málo přes třicet let. Jejich dosavadní filmová praxe a zkušenost, byla-li jaká, byla zanedbatelnou. Ale dokument může být nejen poučením, ale i potěšením. Tím spíš, děje-li se tak přes propast času. Dnes už takřka stoletou. (27.08.2007)

Viděla jsem tuhle hudební komedii kdysi dávno, tak jsem si dnes dala opáčko a musím přiznat, že mě baví pořád.. Není to bez chyby, to určitě ne, má to své mouchy, ale.. Voskovec s Werichem už jasně dávají najevo, co v nich dříme a nemohu opominout krásnou hudbu Jaroslava Ježka, ta hudební složka snímku je pro mě motivací ke čtyřem hvězdám.. (16.08.2021)

Bylo by strašně snadné tenhle film "popravit" pro ledabylou režii, plytký děj, mizerný střih nebo nejrůznější technické obtíže... Ještě před tím by ovšem nebylo od věci, podumat o dobovém kontextu. Nejen, že sotva šestadvacetiletí Werich s Voskovcem neměli do té doby s filmem, notabene zvukovým filmem přílišné zkušenosti, nejen, že je neměl ani Honzl jako režisér, do té doby čistě divadelní, ale především, samotný zvukový film byl stále ještě novinkou, která i pro ostřílené filmové tvůrce znamenala řadu problémů navíc. Werich s Voskovcem si navíc svou úlohu nikterak neulehčovali a klidně natáčeli řadu scén v exteriérech či v reálných interiérech. Problémům s málo citlivými mikrofony zřejmě film "vděčí" za nepřirozenou deklamaci většiny zúčastněných. Přestože film opravdu je slepencem divadelních scének, tehdy populárních písní, komiky vysloveně groteskové (včetně toho, že v části scény se zaseknutým zvonkem nezní zvuk), je tu nepochybně i řada míst, které neskrývají evidentní snahu po experimentu a po maximálním možném využití nového média. Je to takové dosti svobodné a nesmírně roztomilé "ohmatávání možností". K pozitivům samozřejmě přičtěme i spoustu úžasných fórů, například hlášení o "zraněných a usmrcených kobližkách", odzbrojující konstatování "všechny větší dopravní nehody jsem tu řídil já, váženej pane", dohadování se ohledně parkování "našeho vícesedadlového kabrioletu", či onu nádhernou parodii na reklamní slogan v podobě geniální věty "Když Mogul, tak do huby"... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, Marthos, Sarpele, LeoH (27.12.2010)