Černobílá spravedlnost

Rozpačitý dojem, no svoje kvality tento snímok rozhodne má. Úvod bol slabo vťahujúci a vlastne som ho bez nejakého vzrušenia alebo niečoho pamätnejšieho len tak pretrpel. Stred snímku sa potom venuje skoro až s dokumentárnym prístupom tým nešťastným udalostiam v hoteli, pričom sa režisérke celkom fajn podarilo zatlačiť i na emotívnu stránku diváka. No potom prišiel záver a ten skĺzol už len do zbytočného predlžovania s haldou vaty a nudnejšieho policajného vyšetrovania. Skrátka to dobré na snímku je len samotná téma a jej filmové spracovanie v strede filmu, to pred a potom je len omáčka, ktorá veľmi často nudila. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (18.12.2017)

Asi ťažko nájdeme v súčasnosti režisérku, ktorá by tak dynamicky dokázala nakrúcať veľké drahé filmy ako Kathryn Bigelow. No a to si dovolila venovať expozícii nejakých 50 minút, pričom trend je skôr úvodnú pasáž skracovať. Ale ako vidno, také široké predstavenie viacerých postáv malo opodstatnenie. Rovnako aj po samotnej akcii v hoteli nejdeme úplne jednoduchými scenáristickými cestičkami a súdne finále je možno kratšie ako predchádzajúce výsluchy. Kritizovať čiernobielosť filmu nie je príliš spravodlivé, v úvode veľa sympatií miestni obyvatelia nezískavajú a napríklad ten nasratý biely policajný šéf bol správny chlap. Dobová atmosféra je dokonalá. (12.01.2021)

„PŘI NEPOKOJÍCH V DETROITU TENTO TÝDEN, BYLI V MOTELOVÉM POKOJI ZASTŘELENI TŘI ČERNOŠI.…“ /// 23.7.1967 – DEN PRVNÍ… nejdřív jako nevím… to chtěj, abych fandil těm vopičákům, schopným vypálit si domov, jen aby ukázali, že se děje něco… vlastně nic, protože zásah byl oprávněnej. DEN DRUHÝ… Zločin musí bejt potlačenej – tak tomuhle má bílá hlava rozumí… STEJNĚ NA TY HAJZLY NEMÁME STŘÍLET (nevydržel bych to – a kurva, teď jsem profláknul, komu fandím…). Trošičku nám ten „government“ plave. Zvládnout takovej nápor, by dalo zabrat i frajerům z Čeky. Mladej polda v podání Willa Poultera – už je jasný, kdo tady asi bude za krypla (jinak frajerskej výkon!) vedle něho milej negřík (takže protiklad…)… Kathryn Bigelow si vybrala téma, který sice není až tak (pro mě) aktuální, ale zdokumentování reality oněch dnů, který podala na vzorku lidí a popsáním událostí v motelu The Algiers, ho aktuálním udělala. Vylezlo z toho dobrý psycho, který není to vo tom, co komu připadá (či nepřipadá) správný. Autentický záběry a fotky, nakonec krátký soudní drama. Film vzbuzuje emoce. A to nejsu černej. Ale nestrhne. Určitě proto, že na místě, kde má gradovat, je pasáž, která mě nebere. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Razím zásadu, škoda každý rány, která padne vedle. 3.) Tohle jsou moji kluci. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (20.12.2017)

U filmů Kathryn Bigelow většinou silně oceňuji autentické kvazidokumentární ztvárnění, ale zároveň mám problém s dramatickou odtažitostí a ne úplně vydařenou snahou o maximální dějovou komplexnost. Detroit je jejím prvním dílem, v němž takřka po celou dobu stoprocentně funguje obojí - navození obrazového naturalismu a autentické atmosféry proběhne během několika vteřin a do konce už nepoleví a v prvních 90 minutách sledujeme precizně vygradovanou story přecházející od zastřešujícího rasového konfliktu ke konfliktu mezi skupinou více či méně vyprofilovaných postav. Herci jsou výborní a je možná škoda, že o některých aktérech se toho navzdory dlouhé stopáži dozvíme tak málo a jiní představují uměle vymodelované typy za účelem klasického zdramatizování skutečného příběhu. Posledních 45 minut sice značně ubírá plyn a film díky zmírnění radikálního střihu a roztřesené kamery uvolňuje diváka z emocionální klece, ale jako celek se jedná o vyprávění bez větších chyb a zaváhání, které píše důstojný a naléhavý epitaf obětí vzešlých z dané události. I ohraná rasistická písnička má pořád svou sílu, když se dočká takhle kreativního dirigenta. 80% (24.12.2017)

Kdyby přišla Kathryn Bigelow s Detroitem v minulém roce, tak si troufám tvrdit, že by na Oscarech těžce zabodovala. Ceny akademie rozhodně sledují, co se děje kolem a je docela jednoduché vetřít se jim do přízně. Navíc když jste žena a natočila jste kvalitní film o utlačovaných afroameričanech v 60. letech, kdy v Detroitu zuřila téměř občanské válka. Inspirováno skutečnými událostmi, takže o silné téma tu není nouze a po stránce atmosféry neleze snad nic vytknout. Ta vlezlá nepříjemná atmosféra je prostoupená celým filmem a chvilkami budete rozhodně jako na trní. Velkou měrou tomu přispívá i Will Poulter, jehož musíte nenávidět už jenom za ten xicht. (31.01.2018)