Mlha v srpnu

Hodně silný drama z kterýho se dalo vyždímat asi ještě něco málo víc ale nemůžu si pomoct. Při některých scénách mi při pomyšlení, že se tohle opravdu dělo mrazilo v zádech. A proto nemůžu jinak než dát plnej počet hvězd. Dodatek: Po dokoukání a přečtení pár zdejších komentářů kde minimálně dva odkazují na dánský film Der kommen en dag(2016) jsem koukl i na tenhle film a přijde mi to jako srovnávat jablka a hrušky. Ale budiž pokud bych tedy tyhle dva filmy měl srovnávat tak u mě jasně vítězí Fog in August. A důvod je jednoduchej. Filmů o eutanáziích v dětských zařízeních není mnoho(alespoň já jsem jich moc neviděl) kdežto filmů kde se chlapci musí vypořádat s krutým zacházením jako je tomu v případě filmu Der kommen en dag je daleko víc a myslím si, že i daleko lepších. (29.08.2023)

„Tady v Sargau máš opravdovou šanci, Ernste Losso. Můžeme ti pomoct, když budeš chtít.“ A že je to on, tak mu rádi pomůžou, i když o to Ernst ani trochu stát nebude…Baví mě, když se sem tam najde tvůrce, který zpracuje nějaké téma z II. světové války, jemuž se ostatní věnovali málo či dokonce vůbec. A pokud je taková látka navíc ještě dobře natočená, o to raději se podívám. A to je případ právě Mlhy v srpnu, která se věnuje řízené eutanázii. Film je však v něčem zvláštní. Na rozdíl od jiných snímků v divákovi nevzbouzí hněv na základě toho, že by byli svěřenci neustále biti či týráni. Tady se k nim, až na výjimky, chovají v podstatě hezky…s tím „drobným“ detailem, že doktor Veithausen občas vezme pero, škrtne nějaká jména a jejich nositelé se už ráno jednoduše neprobudí. A v tomhle je film možná ještě děsivější a emocionálně silnější. Pak není třeba naturalistických scén, stačí jedna andělsky vypadající sestra, která se s pomocí malinovky postará o to, aby ti nešťastníci už dál netrpěli…konec trochu na efekt, přesto za mě solidní 4*. (06.02.2022)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

Historický úplne presný film "Hmla v auguste" je adaptáciou rovnomenného románu Roberta Domesa. Dráma je skutočným príbehom Ernsta Lossa o doposiaľ zanedbávanej etape z obdobia Tretej ríše. Ide o akciu T4 (Aktion T4), tajný program vyvražďovania postihnutých ľudí v nacistickom Nemecku, založený na tzv. rasovej hygiene. T4 je skrátka berlínskej adresy, kde sídlili nacisti zodpovední za tento program (Tiergartenstraße 4). Ernst Lossa sa radil medzi cigánov Jenišov. Išlo o bielych cigánov s typickým kočovným spôsobom života a v priebehu 2. svetovej vojny sa práve Jenišovia žijúci na území nacistického Nemecka stali obeťami rasového výskumu a väčšina z nich boli odoslaní do koncentračných táborov. Ernst Lossa sa narodil 1. novembra 1929 a posledných 11 rokov svojho života trávil izolovaný od rodičov aj súrodencov. Namiesto lásky a bezpečia sa mu dostávalo len nenávisti a opovrhovania a v takomto prostredí sa formovala jeho osobnosť, najskôr v detskom domove v Augsburgu, potom od 20.4.1942 v psychiatrickej liečebni v Kaufbeurene, kde bol dňa 9.8.1944 zavraždený po podaní dvoch injekcii morfinu ako antisociálny a neformovateľný chlapec v rámci nacistického programu eutanázie. Nedožil sa ani 15 rokov, jeho rodičia už taktiež nežili, matka zomrela na TBC v roku 1933 a otec na infarkt v koncentračnom tábore Flossenbürg ako 35 ročný. Po vojne za takmer 2000 prípadov eutanázie v psychiatrickej liečebni Kaufbeurene a jej pobočke Irsee boli hlavní vinníci potrestaní. Lekár Valentin Faltlhauser za podnecovanie k vraždám odsúdený na 3 roky väzenia (v internačnom tábore USA bol zadržaný 16 mesiacov, zbytok trestu neodsedel), sestra Paulina Kneissler bola odsúdená na 4 roky väzenia za spoluúčasť na 200 vraždách v rámci nacistickej eutanázie (odsedela iba 1 rok) a hlavný vinník Walter Schultze odsúdený za spoluúčasť na 380 vraždách na 4 roky väzenia. Doporučujem k tejto téme pozrieť Hitlerovi lekári: Vražedné reformy, 2003. (31.03.2017)

Z filmu mrazí. Kdo by očekával, že v doušku malinové šťávy je barbiturát nesoucí smrt, že?! Hrdinný rek sic vypadá jako by vyrůstal v Grimsby, avšak v kontrastu s herr doktor Schultz se jedná o mistrovský tah ze strany castingu. Všudypřítomné utrpení na diváka působí a současně přináší jistou míru svěžesti do stádnosti americké produkce. 80% (12.07.2017)