Cizinec ve vlaku

2 a 4 jsou 3...jednoduchá matematika v případě nejnovějšího vlakového krimi thrilleru s Liamem Nisonem v hlavní roli. První půle je docela nuda, pobíhání z jednoho vagonu do druhého, moc se toho neděje,no druhá půle pěkně graduje, přibude akce a puzzle s tajemným svědkem začne dávat smysl. Někdy však nad některými "výmysly" zůstává rozum stát a tak tu máme mrůměr. (07.04.2018)

Hranice mezi bláznivě akčním filmem a na hlavu postavenou mongoloidní pičovinou pro Livingdedy bývá mnohdy velice tenká. Tenhle Žóm Kolem Seru je sice poměrně slušný řemeslník a dosud na ní jakž takž balancoval, avšak teď dostal scénář načmáraný pastelkama velkými kostrbatými písmeny, s ožužlanými rohy a zapatlaný kdoví jestli Nutelou, načež definitivně přepadl do slintajícího davu s rozštěpy a pokřivenýma ručičkama. A tak čím dál tím hůř předstírající děda Nýson, jako vždy ultrasprávňácký okvádrovaný tvrďák nad hrobem, s nímž se Žóm zjevně nechal partnersky zaregistrovat, tentokráte bojuje nejen s obvyklými patetickým hnusem, přiblblými klišé, artritidou, osteoporózou a stařeckou demencí, ale také s excelentními neherci a dokonale obskurní logikou toho postiženého hovada, jež patrně uteklo z klecového lůžka a nedopatřením se dostalo k tužce a papíru. Počítám, že když už bylo v ráži, tak s kompulzivním kousáním se do vyplazeného jazyka spatlalo i ten downí animák závěrečného vykolejení vlaku. Takže stačilo, a ani v nejhorším nemusí být na škodu přestat, zejména, když tahle šablona už má totálně ojeté a zubaté kontury. Prostě Dej si pohov, Lájeme, anebo aspoň příště na konci umři. Ups, kurva, bojler. Tak sorry všem, kdo doufali jako já, že to ten trapně vyčpělý, věkem sešlý, kymácející se rachitický pyjonýr konečně jednou nerozchodí. (06.04.2018)

Koukám, že v příměstském vlaku lze zažít kupu srandy . Liam si v poslední době libuje v akčních filmech, kde hraje stále ty samé tvrďáky. Spíše než nabušenci jsou to role taťků, které někdo pořádně nas... cestou z práce když jsou s nákupem z Lidlu domů. To pak odloží na chodník opatrně igelitku z bioplastu co se rychlejž rozloží aby se mu nerzkutálely brambory, procvaká jednotlivě klouby na prstech, sevře dlaně a už to lítá ! Nezřídkakdy totiž filmová postava co Liam hraje byla v mládí členem spešlforsis nedo poldou. Mám ho rád, pro mně je to pořád ten samý Rob Roy jako tenkrát. Jenže to, že je mu sedmdesát je na něm přeci jen vidět. Je fajn, že herečtí dědečkové kdysi králové akčních filmů jsou stále na vrcholu sil a točí akčnáky jak za mlada. Jenže když pak takovej stařík přeskakuje jako jinoch mezi vybuchujícími vagóny, něco vám tam nesedí i když jste před filmem viděli reklamu na GS condro. A prozradím, nebudou to ty vybuchující vagony co vám tam nebude sedět. Začátek filmu začal jako zajímavé drama, zápletka s tajemnou dámou ve vlaku a hypotetickou nabídkou též. Jenže pak to začalo jet jak digitální vagón po namaštěných kolejích a to bez brzd. V závěru jsem už čekal jen to, že prezident of USA předá Michaelovi medaili kongresu a poprosí ho zda by mu nedělal prvního rádce v Bílém domě. No, tak to se nakonec nesplnilo a jsem tím vyloženě zklamán. Ale jinak film skončí opravdu dokonale přiblble emericky a snad nic nevyzvoním, když prozradím, že tentokráte zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Prostě správňáckej film o správňákovi. No, mohu jen dodat, Liame ! Proboha ! Seber se !!! Povívej se na Nicolase Cage ! Dávám za dva šroubky od krytu na hajzlíku. * * (19.05.2020)

Tohle může přijít napínavé snad jen lidem, kteří si zrovna odložili mozek na věšák a filmové city hodili zrovna do pračky. Protože tenhle film od samého začátku blafuje, staví na premisách vycucaných z prstu, na nelogickém chování postav a nakonec i na značně chatrné a pitomé zápletce plné klišé a nepravděpodobností. Např. Liam (tedy jeho postava) si půjčí od náhodného cestujícího mobil, a najednou mu na něj zavolá ona tajuplná žena. Kurnik, jestli neměla někde podél vlaku rozestaveny přijímací satelitní stanice, fakt by mě zajímalo, jak během chvilky to číslo zjistila. Nebo vystoupí chlápek z vlaku, a protože mu Liam (tedy jeho postava) napsal do novin, ať volá policii, tajemné ženě se během asi tří minut podaří zorganizovat zabití chlápka. Tomu říkám výkon! Navíc není důvod ho zabíjet, protože o zavolání té policie nakonec jaksi šlo, že? Taky by mě zajímalo, kdo teda zabil strojvedoucího, když černoušek byl mimo hru, jestli tajemná žena nějak neovládala teleportaci? Atd., atd., jedna nesmyslnost se kupí za druhou, takže to začíná být uvěřitelné asi jako setnutí sedmi hlav drakovi rezavou vidličkou, a protože i postavy se chovají podle libovůle scenáristy, nikoliv z nějaké vnitřní charakteristiky, a jsou to obyčejné plakáty, stojí celý film včetně mizerných triků za vy... vy víte co. (27.11.2019)

Navzdory mnoha výtkám jsem se docela bavil - a vlastně si ten konec plný klišé přál. Cizinec ve vlaku má totiž bohužel sestupnou tendenci, po parádním začátku jak v zobrazování denní rutiny hlavního hrdiny, tak od nasednutí na osudný příměstský spoj úroveň klesá. Vůbec nejlepší thrillerové okamžiky jsou k vidění ve chvíli, kdy divák spolu s Neesonem tápe a neví, co za absurdní situaci se přímo před ním odehrává. Jenže postupem času se vytahují nejrůznější klišé, který jsou dobře známé z jiných thrillerů, a film pak už jen naplňuje šablonu. Škoda. O logických nesrovnalostech (zvlášť jedna, spojená s jednou smrtí - ale nechci spoilerovat, tudíž nebudu ani naznačovat) nebo blbostech ani nemluvě (fakt si filmaři myslí, že při rvačce může někdo prorazit hlavou okno ve vlaku a nemít ani škrábanec...?). Naopak vedle počáteční výborné atmosféry a nepolevujícího tempa se mi kupodivu líbil i Neeson. Sice opět má jen jedinej výraz ustaraného a utrápeného chlápka od vedle, ale do téhle role to docela sedí. A oceňuju i druhý plán, nenápadnou kritiku zkorumpovaného světa peněz, který nemilosrdně vyhazuje z práce lidi před důchodem, a pošklebování se zbohatlickejm arogantním kreténům ("Goldmane Sachsi, za celou střední třídu fuck you!"), a to jsem jinak zarytej fanda kapitalismu a nesnáším levičáky. Takže po zbytečně podceňovaných Mělčinách další zajímavej počin Collet-Serry, kterej mohl být taky daleko lepší, ale mně to ke spokojenosti docela stačí. Reálných 60 procent. (11.01.2018)