Sextánka

Sentimentální příběh a červená knihovna jak vystřižená z nějaké knihy. Malý dívčí románek, studentka Eva Martenová, pocházející z bohaté situované rodiny, kdy rodiče při svém zaměstnání na ní nemají čas se zamiluje do svého profesora, nic nového pod sluncem, v českém filmu jsme na toto téma taky nějaký ten film už mohli vidět, ve skutečném životě se do dělo, děje a bude dít. Rolf Wanka jako profesor-milovník Jiří Rón byl opravdu hodně elegantní, některým ženám se určitě musí líbit i dnes. Hodně kýče, hodně slz, zjevná naivita a jak už to tak bývá divák se nakonec dočká i sladkého happíku. V kontextu danné doby a v porovnání s jinými to ale nebyl ještě tak hrozný výsledek, takový "Krb bez ohně" byl daleko horší a daly by se jmenovat další. ddt: Pozorný divák si jistě všiml hereček Jiřiny Steimarové nebo Sylvy Langové, které se později proslavily. Pro tehdy 15 letou Langovou to byla vůbec teprve druhá role! Film se natočil souběžně s německou verzí podobně jako "Divoch", v obou filmech hrál Rolf Wanka, němou Medeottiovou-Boháčovou verzi z roku 1927 v hlavní roli s Anitou Janovou jsem bohužel neviděl. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (27.12.2009)

Průměrná veselohra s průhledným dějem, jehož epizody se odehrávaly i v jiných filmech. Problém lásky profesora ke spolužačce (a také naopak) je věčně živý, znal jsem alespoň dva podobné případy ze života. Zde je takový vztah načrtnul poněkud naivně,, opět je tu druhá žena (profesorka Bruncvíková), která příběh komplikuje, opět je tu Kreuzmann v roli nesnesitelného profesora... (20.12.2020)

Jedná se o učebnicový příklad špatného sentimentálního melodramatu (chcete-li červené knihovny) a archetyp Pytlákovy schovanky. Scéna s jedem, zkoušení u tabule, slídivý profesor matematiky, patetické výkony Steimara a Kronbauerové (ryze divadelních herců jako rodičů hlavní hrdinky) jsou výrazem žánrových a režisérských klišé a hereckých manýr. Celkový obraz filmu nevypadá opravdu nijak lichotivě, ale s jistou dávkou nadhledu se dá zhlédnout. Škoda, že Hana Vítová je v širším diváckém podvědomí zapsána právě takhle. Ale nebude to trvat ani třináct let a v Pytlákově schovance vše odčiní. Na pět hvězdiček jsem si opravdu netroufal. (28.12.2003)

Románek dívčího srdéčka, snad nejlépe charakterizovaný svým duchovním otcem, tedy spisovatelem Vilémem Neubauerem (1892 – 1965), vystihuje ve své podstatě vše, co tehdejší život dospívajících gymnazistek pro jejich status quo představoval. Platonická láska, jakkoli dnes vysmívaná a znevažovaná, neodmyslitelně náleží k projevům dívčí adolescence a měla-li jako taková někdy šanci na úspěch, stalo se tak většinou zčásti díkem náhody a štěstí. Není divu, že tento dramatický konflikt zlákal také české filmaře, tehdy byly podobné příběhy v kurzu a zvyšovaly tržby producentům i majitelům kin, kteří si mnuli ruce, jak málo stačí ke spolehlivému výdělku. Sextánce lze bezpochyby vytknout nepříliš důvtipný scénář, který v podstatě kopíruje ustálené schéma (nezbytná, dramaticky působivá otrava jedem) a předem kalkuluje s emocemi diváků. Hana Vítová s Rolfem Wankou ovšem představují dvojici natolik elektrizující, aby dokázali odolat všemožným nedokonalostem v rovině literární i filmové. Vděčný humor sem vnáší vedle rozpustilé Ferbasky i figurka dobromyslného školníka v podání Theodora Pištěka. Filmy jako je Sextánka a jí podobné představují, řečeno obrazně, výkladní cukrárenské zákusky, kterým zkrátka neholduje každý. Ovšem, kdo občas nezhřešil? (02.01.2009)

Ferbaska zahrála svůj klasický standard. Tedy pěknou bláznivku.Komičku v sobě zapřít nemůže, ani kdyby chtěla. Svědčí o tom převleková variace. Hana Vítová byla celá taková křehounká. Vůbec se jí nedivím, že se zamilovala do pana profesora. Však to byl taky velmi charismatický muž. Červená knihovna jako vyšitá. A celkem i milá. (23.06.2020)