Válečníci

Tak drsný film ale spíš drsná fakta než film. Vyprávěné velmi suše a stroze. Celkové pocity z filmu proto jsou hluboké ale ne díky tomu jak to bylo natočené jakož to spíš uvědomění si toho, že to byla skutečnost. Celou dobu sem si to tak trosku srovnával s Hotelem Rwanda, který byl o podobné situaci, přesto natočený mnohem lépe. Byl to spíš dokument než film. (13.02.2008)

Samozrejme, že som v tom 1992-om o tomto vojnovom konflikte vedela. Ale včera, keď som si pozrela Warriors mi bolo, a zostalo, tak nejak ťažko na duši. Veľmi silné, pôsobivé a skutočné. Byť v blízkosti smrti je veľmi ťaživý pocit, neviem si predstaviť, aký je to pocit byť blízko smrti, mať možnosť zabrániť jej, ale nemôcť nič urobiť. (16.07.2015)

Silné téma, byť slabší film. K danému tématu (válka v Jugoslávii) pro mě ale rozhodně přijatelnější, než např. Harrisonovy květy, které ve mě zanechaly pocit lehkého pohoršení nad použitím stále živého lidského utrpení obroušeného pro potřeby mainstreamové zábavy (byť jde o melodrama). Žánrové filmy by se dle mého neměly točit o věcech, které jsou ještě živé. Střízlivá televizně dokumentární forma jakou zvolili Válečníci, mi přišla vhodnější. (21.04.2010)

Televízne dielo, ktoré napriek svojej natiahnutosti, je kruto silné. Síce v niektorých momentoch pôsobí nepresvedčivo, najmä kvôli malému počtu zvráteností a vojnových zločinov, no tí ktorí pôsobia niekde pridlho sa stávajú až veľmi cynickí a chladní. Taktiež mi nešlo do hlavy, prečo niektorí zostávali doma, keď všade naokolo sa bojovalo, do práce, či do škôl sa nechodilo, zásobovanie viazlo a časom nemali ani čo jesť, no nepoznám vtedajšie reálie až tak dopodrobna, či boli až tak veľmi pripútaní k majetku, k pôde alebo v niečo verili, celkovo však film bol nestranný a napriek tomu, že sa snaží pôsobiť univerzálne, je príznačný vtedajším vojnám, napríklad tej v Juhoslávii, kde sa spočiatku jednotky OSN tomu museli prizerať, či Rwande. Ono, na hrdinov sa hrať aj mohli, no ohrozili by celú misiu OSN a aj svojich spolubojovníkov. Možno teda radšej mohli vyzliecť uniformy a začať pomáhať, no dlho by asi neprežili a ktovie, či by tým tiež neohrozili misiu. Jasné, že to bola chyba vedenia, no chyby sa urobili najmä na začiatku, lebo vraždiace monštrá od seba asi ťažko odtrhnete. Dnes by sa to vyriešilo zbombardovaním vojenských pozícií všetkých strán, no vtedy boli obyčajní vojaci v humánnej dileme, ktorá nedopadla pre mnohých tak v úvodzovkách šťastne, ako tu na konci, ale omnoho horšie. Dôvod prečo som tomu dal plný počet, no nejasám nad tým je, že si viem predstaviť podľa súčasnosti horší film a silnejší, ktorý realitu oholí dohola a bude skôr o nezmyselnom zasahovaní, ktoré funguje, čiže opak tohto a navyše, čo vyrába podobné hrôzy, no aktívne. Predstavím ho v mojom denníku tu na stránke, je to moje pokračovanie k tomuto komentáru, hľadajte ho tam pod nadpisom Bojovníci. (06.08.2013)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)