Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
V 53.minutě to schytá i ET... Něčeho takovýho by se člověk neměl nikdy dožít. ()
No, tak já mám teda dost. To je možná jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Následky nukleární války, prostě brrrrrrr. Rozhodně velice dobře udělaný dokument, hodně efektů, to taky k tomu patří. Určitě 5*. 95% ()
Tenhle film by měl povinně shlédnout každý.Děsivá noční můra. Skutečný horor, škoda jen že je to tv zpracování.Nechtěl bych přežít ani hodinu, natož 12 let. Život by byl mnohem horší než nám předvádí film , ale i tak by to byla hrůza.Mám chuť si to pustit znovu.Divím se, že dodnes se na tohle téma nenatočil žádný film s dnešní technologií by to byla fakt hrůza. ()
O my god. Znáte to, když vás film naprosto pohltí, sežvejká a úplně prázdný vyplivne a vy jen sedíte s otevřenou hubou? ()
výstižně natočený film dokumentárním stylem o tom, jak by se změnil život po atomovém útoku. Je hodně dobrý - sugestivní, naturalistický a myslím, že by se výborně hodil jako preventivní, výchovný a odstrašující prostředek pro všechny už od základní školy. Jeho autenticita je zvýšena i průběžnými informacemi moderátora a nenechá nikoho na pochybách, že by měl POTOM život nějaký smysl. Prostě unikátní a vynikající počin od BBC a myslím, že televizní styl mu přidává na důvěryhodnosti víc než kdyby šlo o velkofilm. Tento film Vám určitě nedělní odpoledne nezpestří - i mě trvalo dost dlouho než jsem se k němu odhodlal. Ale koho to téma zajímá tak určitě nezklame. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Škoda té přehnané délky, která z těch silných a dost realisticky působících scén dělá krapet mdlou záležitost. Pak bych ještě ubral na vysvětlovacích textech, "dokumentárního" vypravěče asi vynechal úplně a neskákal tak nahodile z jednoho času do jiného. Ale jinak je to dost slušně udělané (na televizní film), má to atmosféru, dokáže to působit v určitých scénách znepokojivě a drsně (především v druhé polovině), děj je taky zajímavý a slušně vedený a nejvíc cením to, že se to obešlo bez citového vydírání a přehnaně hysterických reakcí. I kvůli tomu Vlákna působí tak dobře, jak působí. A ačkoli se mi to určitě líbilo víc, než tématem i drsnými scénami podobné The War Games, i tak z toho nemám tak silné dojmy, abych dal víc jak slabé 4*. ()
Postapo, které vám zkazí všechna další postapa do konce života. Není tu ani minuta CGI, jen temně pastelové barvy zrnitého filmového pásu, ze kterého na vás padají nepříjemné close-upy na ohořelé lidi, vyšpulené zuby mrtvol, krysy v pytlech obilí a pozvracená těla v ruinách rozbořených britských bytovek. Uf, uf, uf. 9/10 would never play Fallout again. ()
Film velmi poplatný své doby, kdy hrozba atomové války byla cítit na každém kroku. Velmi mě rušila ta "dokumentární" stránka filmu, kdy bylo naprosté ticho a do toho byli ukazovány zohavené těla, obličeje lidí atd. Bohužel vyobrazení obnovy společnosti mi přišlo povrchní a nedostačující. Filmový prožitek ubíjí i zbytečná délka. ()
Nejsugestivnější film o hrůzách jaderné války. Točené formou polodokumentu. Zachycuje děj před válkou dobu výbuchu až život 12 let po válce. Vždy se nám formou titulku ukážou čísla kolik lidí umřelo, a pod. Vidíme jak se lidi mění, veškerá společnost se hroutí, rodí se zdegenerovaný děti. Je hlad , změní se klimatické podmínky. Prostě totální rozklad všeho co jsme doposud znali. Vše je natočené takovým způsobem , že vás neskutečně mrazí a je vám jasné , že k něčemu takovému "NIKDY NESMÍ DOJÍT" jinak je to totální konec, zpátky se vrátí středověk, naprostý chaos a zkáza. Podobný filmy by měli být promítány politikům před rozhodnutím na někoho útočit, aby si uvědomili jak málo stačí zmáčknou knoflík a konec.................... ()
Film jsem si ač nádodně, přesto velice příznačně situoval do doby, kdy je snaha o překonání jaderných zbraní na vrcholu a my se jich, de fakto, nemusíme bát - zato bychom se ale měli obávat zbraní mnohem horších, ničivějších a zákeřnějších, jejichž vývoj už byl nepochybně při všeobecném strachu započat. Barry Hines, který psal scénář, si očividně vzal studii předpokládaného dopadu jaderné války, vytáhl z ní to nejtvrdší jádro faktů, jenž by se bezesporu vešlo na papír velikosti a5 a počtem úhozů nepřekonalo ani mé kompletní poznámky v sešitech ze střední školy. Mezi to si nakreslil linky a do nich začal fabulovat ty nejhorší noční můry každého z nás, kdo kdy jen na chvíli zauvažoval nad tím, jaký dopad by asi mělo vyhrocení konfliktu studené války - a toto dílo choromyslně přímého génia zabalil do tolika bezvýchodnosti a zoufalství, že bylo i zfilmované coby spekulativně dokumentární film předurčeno stát se tím nejpříšernějším hororem, který jsem kdy shlédnul. Kdo by se po shlédnutí tohoto filmu bál u nějakého vymítače ďábla? Komu by dítě otáčející hlavou nepřipadalo směšné, zvláštěpak v kontextu dnešních událostí? Kdo by byl byť jen na moment vystrašen romerovými zombiemi obléhajícími hrstku přeživších? Jak jsme u produkce BBC zvyklí, režisér Mick Jackson (mimochodem režisér bodyguarda nebo sopky) si nepřidal téměř nic. Aby nedošlo k omylu, na plátně jsou vidět zrůdnosti nejtěžších kalibrů, ale není to nic, bez čeho by se podobný snímek obešel. Snad pro údernost prostého textu zanechal ve filmu občasné statistiky, se kterými psal Hines scénář, a které přechytralým divákům, jak vidno, navozují pocit že se mají dozvědět něco, co už dávno znají. Není tomu tak. Stejně jako si zvykneme na otravný hukot ventilace v kanceláři a postupem času jí nevnímáme, i tak jsme schopní si do jisté míry zvyknout na plejádu zrůdností, které se před námi ve filmu pohybují. Statistiky ve formě textu působí něco, co alespon mne z těchto letargií bylo schopné vytrhnout a donutit mne znovu se soustředit na to, co se děje. Kamera je skutečně užitá v dokumentárním stylu, ačkoliv sleduje děj jako takový. Nezainteresovanému pozorovateli, který je na správném místě ve správné chvíle by jistě dostalo stejného vizuálního dojmu. Navíc prakticky každá scéna, krom prostřihů do "polévkových" záběrů globálního děje je zabírána jedním postavením kamery, která v kombinaci s prakticky bez výhrad širokoúhlými objektivy dokáže neuvěřitelným způsobem vtrhnout do děje. Absence jakéhokoliv hudebního podbarvení tomu dodává opravdu autentický dojem, který je u dnešních filmů (dokonce i dokumentů) prakticky vyhuben. A proč si nechávám děj nakonec? Protože ten si domyslíte sami. Stačí zavřít oči a popřemýšlet, jak by to vypadalo, kdyby ve vašem okolí dopadla atomová bomba, co by se muselo stát, aby jste přáli svým blízkým smrt spíše než dny, měsíce a roky agónie. Co by mohl normální, vyrovnaný člověk vidět, aby ho to donutilo v pět hodin ráno v pracovním týdnu sedět u počítače a psá ()
Hodně syrovej humáč, kterej už nechci nikdy vidět. ()
Tohle válcuje většinu hororů, co jsem zatím viděl. Bál jsem se u toho víc, než u gotické duchařiny a nechutností to předstihlo i žabožroutské exploity. Ač to není nejmladší dílo, po nějaké době mezinárodního klidu opět nabývá na aktuálnosti. Koneckonců stačí, aby některým z mocných vypatlanců houklo v makovici, a máme to tu se všemi báječnými průvodními jevy. Jen si to vymalujme: hromadné umírání, epidemie, boj o jídlo, teplo, zbytky léků a následný propad do barbarství, okořeněné takovými roztomilostmi, jako likvidace 50 % neživotaschopných dětí, kanibalismus a znovunastolení principu silnějšího psa. Pokud ještě nemáte pod barákem vykopaný protiatomový kryt se spižírnou, po zhlédnutí tohoto filmu se začnete dívat na aukru po vhodné sbíječce. Ovšem až poté, co vás přejde žaludeční neuróza a jednodenní deprese. Nejsilnější scéna: Samovolný únik moči. Zcela chápu. Já kdybych viděl za barákem vyrůstat hříbek, tak se i poseru. ()
Když to bouchne, tak ať to stojí za to. Když to bouchne, tak ať o tom vím. Když to bouchne, tak mně přesně na nose. Mohu si pak být jistý, že budu mrtev. Nebudu dychtit po životě. Nebudu dychtit ani po hrobě. Myšlenka je krásná. Stačí ji umět ovládnout. Proč se člověku v hlavě neustále honí myšlenky bez souvislostí, sakra? Stačí je ovládnout a člověk se stane pánem světa. Alespoň toho svého. ()
"You can not win a nuclear war!" ....Je to už dávno co jsem Threads viděl, ale i tak jsou vzpomínky dost ostré a bodnou pokaždé když mi tento film vyvstane při nějaké příležitosti na mysli. Ani věkem tento film na ničem neztrací, jenomu by se chtělo říct bohužel! Nezbývá než doufat, že námět tohoto "dokumentu" zůstane jen na papíře pro filmová studia. A pro tentokrát si neodpustím jednu malou osobní připomínku, vím, že lidé se mění stejně tak jako čas stále běží, ale za svůj komentář k tomuto filmu by si zasloužil Shadwell i po těch dvou letech pořádně kopnout do pr... ()
1344. hodnocený film: ()
veľmi silná skoro až realistická vízia toho, čo by bolo, keby naozaj ... Zásluhu na to mal aj zaujímavý štýl spočívajúci v doplňovaní textov, sprievodného slova a obrazy skoro dokumentaristickou formou. Film na mňa urobil hlboký dojem. Z doterajších filmov s takouto problematikou je podľa mňa najlepší. A vôbec mi nevadila chybička v podobe blomby v zuboch rodiacej malej Ruthinej dcéry. :) ()
Kurvafix! Jo, já vím, že už jsem to psal párkrát, ale tentokrát jsem snad už fakt viděl všechno. Další brutální zářez do psychicky zdrcujících filmových zážitků se jmenuje Vlákna. A ukazuje nám lidi spálené na škvarek, matku chovající spečené dítě, miliony mrtvých, jadernou apokalypsu a další velmi nemilé věci. Většinu stopáže jsem moc nedýchal a ke konci už jsem si přál, aby ta příšernost skončila. Jedna z nejdrsnějších věcí, co jsem kdy viděl. 100% ()
totálný masaker pripomínajúcí zvoleným štýlom Greengrassovu Krvavu nedelu a atmosférou McCarthyho knihu Cesta (hlavně druhá polovica filmu) ()
Jeste o level syrovejsi nez Den pote. Straslivy. ()
----- "Naše životy jsou propleteny do sítě. Díky těmto spojením je společnost silná - ale také zranitelná." ----- Co by se stalo, kdyby se násilím zpřetrhala vlákna ... aneb velice depresivní a velice výmluvné polodokumentární svědectví o globální válce bez vítězů, kterou byste možná nechtěli přežít. Protože by znamenala konec civilizace v té podobě, kterou důvěrně znáte - kolo dějin by se lhostejně otočilo nazpátek, bez pardonu by vás šouplo až někam do doby těch nejhorších morových ran ... nebo ještě dál ... a zanechalo by vás osudu. Bez pomoci - a bez naděje. Živořili byste v nepředstavitelně zoufalých a krutých podmínkách - v přízračném věku, který by patřil milionům mrtvých. Základní pilíře civilizace by se naráz zhroutily ... a to, co by zbylo, by nemělo lidskou tvář. ----- Absence jakéhokoli hudebního doprovodu snímku spíš přidává na síle. Narozdíl od televizního filmu "Den poté" z roku 1983 podrobně popisuje i dlouhá léta PO jaderné válce, takže v sobě nemá ani stín optimismu, ani náznak čehokoli pozitivního. Vážení přátelé, TAHLE doba temna by hned tak neskončila. P.S.: Ale málo platné, "Den poté" byl kdysi dávno PRVNÍM realisticky pojatým filmem o průběhu a důsledcích třetí světové války, který jsem viděla - tím pádem pro mě tehdy bylo jeho poselství o něco málo děsivější. Teď už jsem věděla, do čeho jdu - ne že by mi to nějak zvlášť pomohlo. ()