Kristove roky

Filmy o (relatívne) mladých ľuďoch, hľadajúcich samých seba, svoje miesto vo svete a spriaznenú dušu nie sú pre každého. Na jednu skupinu môžu pôsobiť ako oslava lenivosti a nízkeho sebauvedomenia, pre tú druhú veľmi osobnú tému. Mne sa viac páčili pasáže s Vladom Mullerom, ako s hlavnou postavou, tým sebavedomejším z dvoch bratov. Už z princípu si tento herec ukradne celé plátno vždy pre seba. Jakubisko sa v rozvoľnených a symbolmi naplnených Kristových rokoch viac inšpiruje Francúzmi, v debute samozrejme ešte nemôže byť tak autorsky rozoznateľný. Možno vám bude pripadať, že je oproti Truffautovi buď viac odvážnejší, alebo menej kvalitný. Mne najviac tento film pripomenul Bludičku Louisa Malleho, podobne film, ktorý rozhodne nie je pre každého. (15.11.2014)

(41/2017) / Prvý dlhometrážny Jakubisko je presne tým filmom akým by ste čakali že bude. Vďaka režisérovi chaotický, poetický, energický a originálny. Tým viac, že vznikol v uvolenených 60-tych rokoch, keď bol Československá kinematografia na svojom vrchole (prvom a jedinom). Zaujali aj herci/neherci ale najviac asi Vlado Müller. (6/10) (13.02.2017)

Je to už měsíc, co Juraj Jakubisko bohužel umřel a tahle zpráva mě donutila k tomu, abych si sehnal Kristove roky, ale zase mi trvalo, než jsem se k tomu dokopal, takže jeho památku uctívám takhle opožděně. A i přes to, že tomu dávám jen tři hvězdy a že mě většina Jakubiskových filmů zaujala víc, i tak si myslím, že to není vůbec špatný film. Jen si myslím, že je osobitý spíš pro Jakubiska a divákům nemá moc co dát. Dost mě překvapilo, že je to natočené docela normálně, bez větších šíleností celkem obyčejný příběh mladého umělce a toho, jak hledá své místo v životě a jak se snáší se svým okolím. Místy jsem z toho i cítil, že některé situace a dialogy Jakubisko měl vypozorované přímo z vlastních zkušeností a ty mě taky ve výsledku zaujaly nejvíce, ale jako celek je to hlavně opravdu o sobě pro sebe. Naštěstí to není úplně takové, takže kromě pár povedených scén můžu ocenit i skvělou kameru a fakt, že mě to ani moc nenudilo. Na víc jak tři to pro mě ale fakt není. 3* (27.03.2023)

Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět." (05.06.2011)

Jakubiskov debut je plný autobiografickej poetiky, je detinsky hravý a rozmarný. Tragikomicky vypovedá o mladom maliarovi a potrebe konečného rozhodnutia, čo so svojim životom. Bezcielnosť a bezradnosť, ktorou sa potuluje v živote, je napokon konfrontovaná s tragédiou a tá dáva šancu k prebudeniu sa. Jakubiskovi svedčí viacej farebná rozmanitosť ako tento čiernobiely formát, ktorá síce dodáva na jednej strane väčšiu autenticitu, zvolený spôsob preexponovanosti obrazu je však prehnaný. Janu Čechovú nahovorila Iva Janžurová. (12.07.2018)