Skomírající detektiv (S04E02)

Prvý krát počas sledovania Sherlocka neviem, čo si mám myslieť. Proste to musím vidieť znova a pretrepať si v hlave myšlienky. Všetko je tak extrémne prepálené, od scenára, cez strih až po vizuálne hrátky, že sa v tom strácam a nie som schopný ani odkryť klady. Že je Toby Jones výborný záporák, že sa pani domáca skutočne nezdá, že je na konci šokujúca pointa, ktorá inak s konkrétnym prípadom nijak zvlášť nesúvisí, to sú proste klady, ktoré stoja tak nejak pomimo môjho záujmu o tento diel a jeho ústrednú zápletku. Že je Sherlock zfetovaný automaticky neznamená, že sa tak musím 90 minút cítiť aj ja a dokonca si to ešte užívať. Nejak mi to dnes nešlo. VIDENÉ ZNOVA 12/22: kontinuálny rewatch celého Sherlocka mal za následok aj to, že mi aj na prvýkrát správne nepochopené epizódy prišli oveľa zaujímavejšie. Čím podotýkam, že jedine sledovanie celého seriálu za sebou má ten správny efekt. (09.01.2017)

Přepis Doyleho povídky je skvělý, jenže dávno je pryč čistota prvních dvou sérií. Umírající detektiv zabira tak dvě třetiny dílu, a ten zbytek je otřesný melodramaticky brak s cliffhangerem na konci. Vůbec z toho začínám mít pocit, že scénář se píše tak, aby tu byla možná i druhá interpretace, a to, že celé se to odehrává v Sherlockově hlavě, a že ten boj a postavy jsou jeho vnitřní zkušenost. No, tak či tak, spíš by se tento díl měl jmenovat Mary se jen tak nezbavite. (09.01.2017)

Má to své nesporné problémy (mnohými zde trefně pojmenované), ale zároveň jde o jednu z těch lepších aktualizací původní látky (opomíjená povídka v rámci kánonu, která dala vzniknout jednomu z největších detektivních klišé). Tentokrát nepůsobí jako do děje povinně naroubovaná, ale naopak ta pofňukávací omáčka (fungující pouze díky ústřednímu hereckému duu) je vystavěná kolem ní. "(ne)Sherrinfordský" závěr okatě signalizovaný od samého začátku série; v tomto jsou už bohužel Moffat s Gatissem příliš průhlední. (10.01.2017)

Spoilery! Z mého odborného diváckého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších dílů seriálu, takže si u mě tvůrci značně vylepšili reputaci po tom předchozím průseru. Watsonovi po smrti manželky, kterou málem za života podvedl, hráblo, a tak muselo hrábnout i Sherlockovi, aby k sobě tito dva našli cestu. Díl si bral na paškál vynikající téma, tedy že mocní mohou vše. Hlavního záporáka si zde odkroutil Toby Jones, který byl prostě perfektní. Přiznám se, že jsem si nedovedl úplně představit, jak s tím svým dobráckým výrazem zvládne zahrát cereal killera a on si poradil naprosto luxusně. Působil maximálně psychopatsky a šel z něj nefalšovaný strach. Dost se mi v tomto díle zamlouvaly i speciální efekty a zaznělo i pár pěkných mouder. Nejvíce se mi líbilo to, že "vzít si život" je poměrně nešťastná formulace, neboť tímto rozhodnutím zasáhneme pouze své nejbližší. Nikoli sebe! My budeme pouze mrtví a nebudeme to nijak vnímat. Konec dílu byl poté vynikajícím lákadlem na díl nadcházející. Manželé Holmesovi se v postýlce dovedli činit. Zajímalo by mě, či potomky plodili nějakým nezvyklým způsobem. To co ve třech případech vylezlo paní Holmesové z ciciny nen tak úplně standardní materiál. (11.01.2017)

Na jednu stranu jsem si říkal, o čem to proboha zase je, na druhou stranu to bylo zase celkem chytré, anebo se to jako chytré tvářilo tak dobře, že jsem na tu hru opět skočil. Postavy se pořád dál vyvíjejí, případy jsou pořád zajímavé a Toby Jones byl jako záporák geniálně zvolený. Jojo, tenhle díl stál za to. (30.01.2017)