Ghost Dog - Cesta samuraje

Naprosto neplánovaný a nečekaný, zato ohromný zážitek. Forest Whitaker v roli nájemného vraha, který ztratí svůj přezíravý klid v momentě, kdy mu jsou vyvražděni jeho přátelé - holoubci. Žádné tradiční akční scény, ale jemná nenásilná režie nás provede kolem zmrzlináře s jeho francouzskou upovídaností, zvědavé holčičky v parku, čtení z "Hagakure" před každým dalším činem ..... Moc, moc pěkný film. (09.08.2004)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Připište prosím k těm žánrům i komedii!! Na poprvé mi to přišlo jako solidní akčňák ala Leon, ale na podruhé jsem se mohl potrhat smíchy, hlavně díky těm vyšperkovaným dialogům, zejména když se hádají o původu jména Ghost dog. Díky tomuto mému novému objevu se dostal tento snímek do první ligy mých oblíbených filmů. Shrňme si to: výborný Whitaker(dle mě největší černošský talent), brilantní akce, skvěle ladící soundtrack (hip hop jsem nikdy moc nemusel, ale tady to sedlo jak p**** na hrnec) a k tomu všemu dokonalé dialogy. Jarmusch zde potvrdil, že umí točit filmy i pro masového diváka a přesto si zachová svůj punc nezávislosti, a to dovede jenom opravdový génius. (29.05.2006)

Nezaměnitelná (a velmi cool) poloparodická artová gangsterka s pozvolným, ale vyváženým tempem, výbornou hiphopovou hudbou od RZA, zajímavým příběhem (s několika chytlavými ústředními motivy) a trochou (subtilně ironizované) filosofické hloubky a poetiky. GHOST DOG je navíc exkluzivní přehlídkou skvělých bizarních postav, občas báječně absurdních (a politicky nekorektních) dialogů a sympaticky drsného černého humoru. A taky mám trochu slabost pro filmy o nemluvných a nechybujících nájemných vrazích, kteří zabíjejí bez mrknutí oka a ke všemu se (s až dětskou naivitou) řídí samurajským kodexem. Jarmusch a Whitaker jsou zkrátka machři! 90 % (19.08.2003)

GHOST DOGa mi doporučil Fars a já se po přečtení jeho skvělého komentáře rozhodl 'Cestu samuraje' absolvovat. Škoda, že Fars usnul a nedodíval se dokonce, protože myslím, že by se mu film líbil určitě víc. Forest Whitaker do své role zapadl jako ulitý a opravdu je to jeden z nejcharizmatičtějších zabijáků, co jsem kdy viděl. Citace z kodexu cti měli hloubku a já už vím, čím nechci nikdy být. Samurajem. Holt to není život pro mě. I když pár užitečných postřehů jsem si určitě odnesl. Snímek je i plný skvělých hlášek a taky ty způsoby "provádění zakázek". Taková preciznost se už dneska jen tak nevidí. Bourne by opravdu záviděl. (20.09.2007)