Ghost Dog - Cesta samuraje

"Šahni na holuby a si mŕtvy muž ..." No,konečne...Režisér nezávislých snímkov Jim Jarmusch si dovolil natočiť slušný komerčný film (o tenkej deliacej čiare medzi komerčným a nekomerčným filmom som už písal) s pozoruhodnou komornou atmosférou a originálnym nápadom. Film je niekoľko krát prerušený citátmi o pravidlách samurajskej cesty. Mlčanlivý F.Whitaker bol veľmi dobrou voľbou, napriek svojej miernej nadváhe v akčných scénach pôsobí svižným dojmom. Príbeh o nájomnom vrahovi nie je ničím novým, ale od iných sa odlišuje slušnou atmosférou,dobrou charakteristikou všetkých zúčastnených, vrátane celkom vtipných rapujúcich gangstrov a hlavne trošku netradičná, ale účinná hiphopová a rapová hudba od RZA. Už dosť dlho som si prial, aby to už konečne vyšlo na dvd. Trvalo to, ale mám radosť.90%. (09.02.2009)

Před Ghost Dogem jsem nebyl s Jarmuschovou tvorbou nikterak obeznámen a tak jsem nevěděl, co mám vlastně čekat. Meditativně laděný art? Netypický, komedií střižený akčňák? Variaci na tarantinovky? Ghost Dog se nakonec ukázal býti lehkonohým a příjemně klidným snímkem, který se lehce dotýká každé z těchto charakteristik a zůstává přitom dostatečně osobitý a žánrově těžko definovatelný. A jak už to u takových filmů bývá, záleží na tom konrétním divákovi, jeslti se dokáže do jejich poetiky naplno ponořit a souznit s nimi tak jako Ghost Dog s francouzsky mluvícím zmrzlinářem...Zkrátka, ač myslím, že jsem tomuto Jarmuschovu snímku porozumněl a strávil jsem s ním hezký večer, nemohu jej zařadit mezi "své" čtyřhvezdičkové filmy, ke kterým přeci jen citím výrazně větší sympatie. 70% (06.09.2008)

No mozna jsem cekal krapet vic, ale rozhodne nemuzu rict, ze bych se nudil nebo ze bych si film neuzil. Ze zacatku mi krapet nesedla hudba, ale nakonec sem si zvyk a prisla mi vcelku pohodova. Taky se mi hodne libily 3 sefove a jejich rozhovory u stolu, to bylo misty i docela vtipny. Co se tyce pribehu, sice si to hraje na kdovico, ale je to proste klasickej pribeh o zabijakovi, kterymu neco provedou a on se jde pomstit, coz uz sem videl hodnekrat. Tady je to jen okoreneny tim samurajskym kodexem, i kdyz mi pride, ze to vlasne na film nemelo zadnej zvlastni vliv, ne ze by ty prupovidky z knizky o samurajich nebyly zajimavy, jen mi prisly zbytecny. A dalsi vytku mam k hlavni postave, Whitaker ma celej film stejnej vyraz, coz by nevadilo, jenze tenhle herec ma tak neuveritelne tupej xicht, ze to snad neni mozny. Navic pri treninku s mecem vypada strasne smesne, aspon moh zhubnout. Takze mi vlastne ve vysledku bylo fuk, co se s nim stane. Ale aby to nevypadalo, ze mam k filmu jen samy vytky, ackoliv jedina poradna akce pride az nekdy po hodine filmu, po celou dobu dokaze film zaujmout a je slusne napinavej, protoze clovek ceka, co bude dal. Navic dialogy jsou fakt dobre napsany a cely mi to krapet pripomnelo Leona. Slusny 4*. (11.09.2007)

"Každé ráno by měl člověk vzdávat úctu nejprve svému pánovi a rodičům, a pak svým ochranným patronům a buddhům. Když u něj bude pán stát na prvním místě, rodiče budou rádi a bohové a buddhové mu to jenom schválí. Samuraj totiž nemyslí na nikoho jiného než na svého pána. Pakliže ve svém nitru dospěje k tomuto předsevzetí, nikdy na osobu pána nezapomene a ani na moment jej neopustí. A stejně jako muž v prvé řadě myslí na svého pána, u ženy stojí na prvním místě její manžel." HAGAKURE - Moudrost samuraje z kraje Saga (Cunetomo Jamamoto) (20.09.2009)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)