When a Stranger Calls

Škoda, přeškoda, že autoři nedokázali udržet atmosféru a napětí úvodní třetiny. Aspirovali by tak na zařazení mezi nejlepší horrory. Bohužel, vytažení šílence a především jeho představovaní a seznamování s okolím se neuvěřitelně vleče, aniž by bylo ozvláštněno jedinou opravdu zajímavou scénou. Závěr už zase šlape jak má, ale pachuť promarněné šance už nesmyje. (27.09.2008)

Parádna klasika, v ktorej prvých 20 minút sa stalo legendárnych v rámci psycho hororu, potom je to thriller a vyústenie má tiež vynikajúce. Výborná atmosféra, perfektné zosúladenie hudby a tajomna, ktoré niekde číha, a neviete, či niečo príde, alebo nie. Niekedy jedna veta stačí na zapamätanie si filmu doživotne a to "Have you checked the children" mi bude po rozume behať stále. (06.07.2023)

No páni. I když asi ne jeden z těch úplně nejlepších, tak určitě jeden z nejpozoruhodnějších krimithrillerů, který jsem kdy viděl. Originální a osobitá režie, pomalé tempo, alternativní stavba příběhu, psychologicky zajímavý pohled na pachatele, nadprůměrná porce napětí, tedy z mého pohledu samá pozitiva. Nečekaně příjemné překvapení a důkaz toho, že v sedmdesátkách se netočily dobré a hodnotné filmy jen v matičce Evropě. A mimochodem - nejděsivější ve filmu nebyl vrah, ale ta postarší barová bludička, krásná i hrůzná zároveň. Dlouho jsem si u ní nebyl jistý, nejedná-li se o chlapa. Když při křečovitém a nevěrohodném smíchu otevřela svou velkou pusu s obrovskými čelistmi a vycenila svoje dlouhé zuby, běhal mi slastně mráz po zádech, neboť jak známo "krása a hrůza jsou sestry..." (Ladislav Klíma). (11.06.2016)

Chorá mysl vyšinutce je strašidelná sama o sobě, natožpak je-li umocněna napínavým vyprávěním a výtečnou hudební podestýlkou. Během prvních dvaceti minut jsem se opakovaně dostávala do úzkostných stavů a jen se mi podařilo vydechnout a uklidnit se, přišlo finále, prstíčky, nožičky kroutící a dech úžící. Curt Duncan. Nikdo mě nevidí. Nikdo mě neslyší. Neexistuju. Nenarodil jsem se. (20.05.2016)

Kto si ako prvý pozrie remake z roku 2006 a až potom originál z roku 1979, bude asi značne prekvapený, nakoľko scenáre sú veľmi odlišné. Kým originál (ktorý sa mi nepáčil) je o pátraní po šialenom vrahovi a úvodnému home invasion teroru patrí len prológ, remake (ktorý sa mi páčil) túto skvelú pasáž natiahol na celovečernú minutáž – a urobil dobre. Teror babysitterky šialeným anonymom je určite stokrát pôsobivejší, mrazivejší a šťavnatejší, než nudné pátranie po vrahovi na úteku. Remake sa ďalej mohol pochváliť parádnou atmosférou, sympatickou hrdinkou, solídnym magorom, viacerými pekne hnusne napínavými momentami a v neposlednom rade úžasným domom a jeho okolím. Originál nič z tohto nemá (až na odporný moment, v ktorom policajt babysitterke prezradí, že anonym telefonuje priamo z domu). Horko-ťažko 40%. (16.06.2019)