Killing Ground

Rodinná pohoda s dospívající dcerou a děťátkem vs. aussie redneck hovada. Kruté drama nejprve o dvou časových rovinách, které paralelně gradujou k o to intenzivnější tragédii, a následně nepředvídatelně probíhající boj o přežití. Střihově promyšlené, audiovizuálně minimalistické. Z chladu a klidu, jakým je film vprávěn, jde o to větší mráz po zádech. Exploitation scén jsme ušetřeni, přesto se nám u jiné scény zastaví dech, jako už dlouho ne. (21.10.2018)

Australský thriller inspirovaný skutečnými zločiny na australském zapadákově, kde si vesnický redneck po vzoru kun(d)y, která neloví domácí kuřata, vždy vychytrale obhlídl nebohé zahraniční turistky, ty znásilnil, brutálně zavraždil a ponechal znetvořené v divočině. S vědomím, že se v Austrálii něco podobného skutečně stalo (a stává), nabýval film zcela jiných rozměrů, alespoň pro mě. Film za tři koruny každopádně umně pracuje s budováním napětí, prolínáním časových linií a ačkoliv představil vrahy v prvních deseti minutách, přesto si jakousi děsivost ponechali většinu filmu, což je v krásném kontrastu se všemi ubohými horory současnosti, kde 90 % stopáže nudně a bez napětí straší vzduch a když se to digitální monstrum v posledních pěti minutách ukáže, člověk se akorát posere smíchy. Závěrečná naháněčka po lese výsledný dojem z filmu ale dost sráží, stejně tak fakt, že zmiňovaná skutečnost byla mnohem děsivější a krvavější, a i když to má být nekompromisní horor o vraždách a znásilnění, nic vysloveně šokujícího zde člověk neuvidí. Přesto si film získal mé sympatie, především atmosférou před akčnější částí filmu, kterou i s mizernými prostředky dokázal vybudovat. 70 % (10.08.2017)

Prožít pěkný romantický čas v australské přírodě je pro mladý pár ideální plán následujících dní. Nečekali žádnou společnost, ale u vody je nakonec postavený i jiný stan. Je ovšem prázdný. Idylku lehce naruší noční návštěva divokého prasete a už docela dost zkomplikuje píchlá pneumatika. Zároveň sledujeme o pár desítek hodin starší příběh osazenstva druhého stanu, kdy společným jmenovatelem obou skupin výletníků je duo místních násilníků. Režisér Damien Power rozhodně nezklamal, poměrně chytrý námět předložil u své prvotiny i aktuálního (2022) dobře přijatého thrilleru No Exit. Sledujeme osudy páru, jiná časová linie zobrazuje, co se stalo druhé rodině. Mezery se postupně zaplňují, napětí začíná stoupat. A přichází prostor na fyzické i psychické mučení, na „tradiční“ chyby i zbabělé kroky. A výsledkem je poměrně intenzivní „co bych asi dělal já“ divácký zážitek. (14.03.2022)

Začíná to vypadat, že kempování v Austrálii je stejně nebezpečné, jako chytání bronzu na střeše velitelského centra IS v Rakká.. Dvě nelineární dějové osy (jakkoliv odhadnutelné) přidávají na napětí, oběti i kriminální živly jsou už od začátku exponovány tak, že není místo pro lhostejnost ani odpuštění, vyvrcholení si originálně pohrává s lidskou slabostí a goreprostý Damien Power jako bonus naservíruje několik opravdu drsných momentů (batole za zády Samanthy, celá scéna se střílením plechovek). Nevím, čím to je (snad odkaz trestanecké kolonie), ale Australané umějí natočit thrillery/horory prosté nadpřirozených prvků a přitom plné hmatatelného a velmi intenzivního zla.. P.S.: Nezmar Ollie byl snad vytvořen Skynetem. Chce se mi věřit, že to zvládl.. (30.08.2017)

Já takový filmy nemám moc rád, protože jsou takový reálný a hnusný. Takže je hodnotím podle toho, jak moc jsem se strachoval o hlavní hrdiny a jak moc jsem zhnusen předvedeno brutalitou, atmosférou a celkovým depresivním vyzněním. Tady se to australanům povedlo tak napůl, nebyl jsem ani otráven ani ohromen. Takže průměr a na chvilku pryč od odlehlých končin a tamních buranů s puškama. (07.12.2017)