Představení

Film, který je docela náročné sledovat, protože má přece jen natolik specifickou, téměř až experimentální formu, že se na něj těžko kouká. Když se ale dostanete pod povrch, tak ty myšlenky a obrazy nejsou vůbec špatné. Třeba bičování a následná přestřelka jsou skutečně skvělé natočené a také sestříhané. (29.07.2015)

Tohle představení na mě bylo příliš divoké a pocitově dost těžko uchopitelné. Na jedné straně mě uchvátilo svou úžasnou výtvarní stránku, co do kamery, střihu, ale i výjevů v podobě zakomponovaných výtvarních obrazů. Nelineární vyprávění gangsterského příběhu, především obrazem, mě zejména spočátku (a pak znovu ke konci) hodně bavilo a film má po celý čas natolik originální nádech a zároveň propracované detaily, že ač mě na chvíli rozladil, skoro vždy mě pak znovu dokázal čímsi (ať už třeba chvílemi jen atmosférou či hudbou) plně zaujmout. Na druhé straně všechno to, v co se pak film promění, čemu se věnuje a tedy ten šílený psychedelický „trip“ plný drog, násilí a bezmezného sexu ve znamení kultu hippies, který se v druhé půli rozjíždí, jde svým poselstvím velkým obloukem mimo mě. Nemohu si pomoct, ale i kdybych měl Představení vnímat jako jistou kritiku hippies kultu (skrze to, jak tragicky celý onen trip končí), mé pocity z toho silně undergroundového představení uprostřed zůstávají rozporuplné. Pro mě osobně jde o zatím nejslabší zážitek z tvorby Nicolase Roega (jehož následující filmy Cesta a Teď se nedívej mě hodně okouzlily a v komentářích jsem je vynesl až do nebes), byť Roegův cit pro osobité filmové vyprávění se samozřejmě ani zde úplně nezapře. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (01.03.2021)

Nicolas Roeg je narušený. Kdyby se mě po skončení filmu někdo zeptal, o čem to bylo, řekl bych mu něco jako: "Ze začátku filmu tam byli nějaký policajti, hlavní hrdina Tony pak něco zvoral, takže se utíkal schovat do nory za Mickem Jaggerem, půlhodina beatnických orgií - drogy, volná láska... potom mi tak na hodinu odešel mozek, až se na plátně zablesklo, Tonda zastřelil Micka a odjel autem se starým známým nepřítelem." Ani v nejmenším netuším... a už to nechci nikdy vidět (stejně tak jeho další film Puffball - ale ten měl alespoň nějaký příběh). (26.07.2008)

Mám slabost pro divné filmy 60. a 70. let. Performance by mohl být jejich vlajkovou lodí. Když sem se šel mrknout, co se tu o něm píše, tušil jsem, že to je jeden z těch filmů, který bývají buď odmítnuty nebo sice uznány pro jejich podivnost či "formální kvality", ale přesto nedostanou absolutní hodnocení. Na první pohled totiž vypadá spíš jako psychedelická hříčka, složená z pozoruhodných jednotlivostí, kterým však chybí nějaký "přesah" či vůbec nějaká jednotící linie. Ovšem za to vyjádření deziluzí z psychedelických šedesátek; za znázornění toho, jak si umělec tvoří v hlavě svou démonickou stránku, přičemž však jde o obousměrný pohyb, kdy Jagger stvoří svého démona, ale Fox se jím aktivně stává a utváří zároveň svou obět - přičemž samozřejmě nejde o nijak uvědomované a jasně motivované procesy ; a v neposlední řadě za onu symbolickou a reflexivní rovinu, kdy gangster a umělec jsou představeni jako podobní a zároveň antagonističtí a kdy nakonec gangsterka zabíjí psychedelický a "umělecký" "žánr" za jeho vlastního přispění ( jako by se tu zračily některé fazety budoucnosti filmu!); za to všechno nemohu dát menší než absolutní počet. (01.09.2007)

Prapodivná haluz, ktorá väčšinu času pôsobí odpudivo, len tu a tam pride závan akéhosi zvláštneho čara (Žeby to bolo tými vnadami?). Atmosférou to zapadá do obdobia konca 60. rokov (voľný sex aj voľné drogy), nejaká tá inteligencia sa v tom hľadá len veľmi ťažko. Film má totálne chaotickú štruktúru bez hlavy a päty, ktorá navyše ani nie je nijak príťažlivá. V rámci soundtracku sa strieda celkom fajn muzika s mimoriadne nepríjemnými (elektronickými) zvukmi, ktoré akoby sa snažili vybiť mozog z hlavy. Z môjho pohľadu sa jedná o nepodarený experiment, ktorý chce byť za každú cenu iný, štýlový, šokujúci. (22.02.2022)