Představení

Tohle představení na mě bylo příliš divoké a pocitově dost těžko uchopitelné. Na jedné straně mě uchvátilo svou úžasnou výtvarní stránku, co do kamery, střihu, ale i výjevů v podobě zakomponovaných výtvarních obrazů. Nelineární vyprávění gangsterského příběhu, především obrazem, mě zejména spočátku (a pak znovu ke konci) hodně bavilo a film má po celý čas natolik originální nádech a zároveň propracované detaily, že ač mě na chvíli rozladil, skoro vždy mě pak znovu dokázal čímsi (ať už třeba chvílemi jen atmosférou či hudbou) plně zaujmout. Na druhé straně všechno to, v co se pak film promění, čemu se věnuje a tedy ten šílený psychedelický „trip“ plný drog, násilí a bezmezného sexu ve znamení kultu hippies, který se v druhé půli rozjíždí, jde svým poselstvím velkým obloukem mimo mě. Nemohu si pomoct, ale i kdybych měl Představení vnímat jako jistou kritiku hippies kultu (skrze to, jak tragicky celý onen trip končí), mé pocity z toho silně undergroundového představení uprostřed zůstávají rozporuplné. Pro mě osobně jde o zatím nejslabší zážitek z tvorby Nicolase Roega (jehož následující filmy Cesta a Teď se nedívej mě hodně okouzlily a v komentářích jsem je vynesl až do nebes), byť Roegův cit pro osobité filmové vyprávění se samozřejmě ani zde úplně nezapře. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (01.03.2021)

Prapodivná haluz, ktorá väčšinu času pôsobí odpudivo, len tu a tam pride závan akéhosi zvláštneho čara (Žeby to bolo tými vnadami?). Atmosférou to zapadá do obdobia konca 60. rokov (voľný sex aj voľné drogy), nejaká tá inteligencia sa v tom hľadá len veľmi ťažko. Film má totálne chaotickú štruktúru bez hlavy a päty, ktorá navyše ani nie je nijak príťažlivá. V rámci soundtracku sa strieda celkom fajn muzika s mimoriadne nepríjemnými (elektronickými) zvukmi, ktoré akoby sa snažili vybiť mozog z hlavy. Z môjho pohľadu sa jedná o nepodarený experiment, ktorý chce byť za každú cenu iný, štýlový, šokujúci. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (22.02.2022)

Výpalníci doby. Jedni skrytí v slušivých oblečkoch, druhí zase odetí v hipisáckych farbách. Jedni bezostyšne a násilne vypaľujú tých, čo platia málo alebo vôbec, druhí vypaľujú diery v hlavách svojich a najmä v mozgoch ich dobovo pomätených fanúšikov. Fanúšikov detí kvetov všetkých vôní, farieb a chemických látok. Nositeľov ikôn doby táto doba zomelie, z druhých sa stanú strnulé ikony prežívajúcej slávy. No všetci ostanú tak či onak zapísaní v dejinách. Dejinách zločinu, hudby, umenia. Zábavné momenty vyprchávajú spolu s pôsobením éterických látok, magických hubičiek a opojných obsahov striekačiek vpichovaných do žíl. Rozpumpujú sa farby, menej už zábava. Takí boli hipíci. Ultravážni v ultraoslobodzujúcej póze. Výstrední a zábavní len v hraniciach formy svojho druhu. Voči inakosti sa vymedzovali snáď ešte viac než ostatné spoločenské kategórie. A tak to aj ostalo. Lenže nie všetci to tak chceli. Žiaľ ambície populárnych zožrali aj ideály obetavých. Zostali pragmatické riešenia a pár zmätených strihov. Predstavenie zobrazuje dobu z pohľadu tých, čo vplývali svojimi činmi na ducha doby. A hoci je to riadne uletené, väčšinou tomu chýba humor, teda až na moment, kedy ukrývajúci sa výpalník ukáže svoju fotku do falošného pasu. Tam sa ukázalo vtipné pretavenie tváre uhladeného zločineckého mainstreamu do tváre snobského umeleckého undergroundu. (28.09.2016)

Skôr dobová anomália než niečo, čo by malo oslovovať stále nové a nové publikum. Na čom nie je samozrejme nič zlé, len ma skrátka tento druh umenia, či zábavy, alebo prekrútenej žánrovky, až tak neoslovil a nedostal sa mi úplne pod kožu. Pre niekoho, koho táto doba zaujíma a šťúra sa v jej detailoch, môže Performance predstavovať veľlmi osožný materiál pre štúdium. Napríklad aj toho, prečo sa čakalo na uvedenie celé tri roky. Tie psychedelické tripy neboli tak extrémne, ako som po niekotrých komentároch očakával, zmysel viacerých dialógov mi ale úplne unikol. Celkovo však hodnotím kladne, lepšie by to ale určite bolo pod vplyvom... (23.04.2020)

Film, který je docela náročné sledovat, protože má přece jen natolik specifickou, téměř až experimentální formu, že se na něj těžko kouká. Když se ale dostanete pod povrch, tak ty myšlenky a obrazy nejsou vůbec špatné. Třeba bičování a následná přestřelka jsou skutečně skvělé natočené a také sestříhané. (29.07.2015)