Režie:
Édouard DelucKamera:
Pierre CottereauHudba:
Warren EllisHrají:
Vincent Cassel, Tuheï Adams, Malik Zidi, Marc Barbé, Samuel Jouy, Scali Delpeyrat, Pernille Bergendorff, Pua-Taï Hikutini, Ian McCamy, Michèle Clément (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nekompromisní vizionář Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Paul zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale takové domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (52)
Exteriéry a Cassel super (jak jinak). Kdyby ale hlavní postavou nebyl dnes slavný malíř, jeho příběh z Tahit by neměl jediný důvod být zfilmovanej (ani napsanej, ani cokoliv). Pokud se ovšem o Gauguina zajímáte, uvidíte, při jakých příležitostech (asi) namaloval některé ze svých slavných kousků. A že byl, stejně jako van Gogh, do společnosti nezařaditelným chudákem. Do jeho vnitra ale snímek nepronikne. Pro vynikající filmové zobrazení utrápené duše a mysle, múzy a motivace výjimečného malíře si dejte spíše Schnabelův kousek At Eternity’s Gate. Sice je o van Goghovi, ale nemalou roli v něm sehraje i Gauguin coby jeho blízký kamarád. ()
Krásně poetický snímek o jednom malířském géniovi, jemuž navýsost svědčí rozvláčné vypravěčské tempo. Vizuálně působivé zpracování báječně dotváří podmanivý hudební doprovod. Připadám si jako bych skutečně strávila pár let na Tahiti s kontroverzním Paulem Gauguinem, kterého naprosto odzbrojujícím způsobem ztvárnil Vincent Cassel. Přiznávám, že jsem se dívala hlavně kvůli němu, protože jsem byla zvědavá, jak se s tou rolí popasuje. Snad od první minuty jsem z něj nemohla spustit oči, úplně fascinovaná jeho fyzickou i hereckou proměnou. Kdyby mi před časem někdo řekl, že mě Vincent Cassel v nějakém filmu dokáže dojmout, tak bych se mu vysmála, ale světe div se, ono se mu to vážně povedlo. (80%) ()
Nic víc, než že to byl bohémský malíř si o Paulu Gauguinovi nevybavuji, alespoň se nemusím nimrat v tom, nakolik se příběh držel pravdy (později se dočítám, že moc nedržel). Zfilmované období jeho života zachycuje opuštění rodiny a odjezd do exotické Polynésie. Díky lokalitě i melancholické hudbě je to film opravdu velmi krásný. Představa malování v míru a souladu s přírodou Gauguinovi sice kapsu ani žaludek nenaplnila, ale tahle revolta k jeho sebedestruktivnímu způsobu života asi patřila. Pomalé tempo vyprávění i absence dramatické linky mně naprosto vynahradily okouzlující barvy a výkon ztrhaného Vincenta Cassela. ()
Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. ()
Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené. ()
Galerie (25)
Photo © StudioCanal
Zajímavosti (2)
- Natáčení probíhalo od 12. září 2016 do 28. října téhož roku v Paříži a na ostrově Tahiti ve Francouzské Polynésii. (ČSFD)
- Na role domorodých obyvatel byl vypsán casting mezi místními obyvateli a jedná se výhradně o neherce, což na výkonech není ani v nejmenším znát. (ČSFD)
Reklama