Le Dialogue des Carmélites

Velmi dobre spraveny film o zivote a mucenictve 16 karmelitanok za francuzskej burzoaznej revolucie. Dej je inspirovany podla skutocnych udalosti a Terezia Lidove, predstavena karmelskeho klastora, je vyhlasena za blahoslavenu. Viac info sa da najst napr. tu: http://catholica.cz/?id=3124. Este detail: film je prakticky nezohnatelny - ale dobri ludia na tychto strankach vyhoveju prosbe a zaslu heslo, film sa da aj s titulkami stiahnut na uloz.to; vdaka este raz :-)! V pohode 5*. (21.04.2014)

Napriek kresťanskému aspektu, čo može niekomu vadiť, ide o strhujúcu konfrontáciu čistoty myšlienky a viery versus štátnej politickej zadubenosti. Francúzsku revolúciu poznám dokonale, ale tento konflikt mi unikol. Príbeh 16-tich karmelitániek je natočený pomalým ale naliehavým sposobom a záver je skutočne veľmi silný. (05.11.2015)

Netušila som, že tento skutočný príbeh šestnástich popravených karmelitánok počas francúzskej revolúcie je sfilmovaný! A ako dobre! Meno režiséra mi síce nič nehovorilo, ale dočítala som sa, že to bol kameraman, ktorý spolupracoval s Bressonom (je to vidieť). Ďakujem za tip i za odkaz na youtube s českými titulkami! Bol to naozaj silný duchovný zážitok. Odporúčam! http://www.youtube.com/watch?v=g29xz-tUcnU (27.09.2013)

Dvě velmi mladé a velmi rozdílné ženy vstupují roku roku 1789 do karmelitánského kláštera v Compiègne: bezstarostná, nekomplikovaná, veselá Constanzia (Anne Doat) a aristokratická dcera Blanche (Pascale Audret), která se již od mládí nepřekonatelně bojí života. Jsou svěřeny matce Marii (Jeanne Moreau). Brzy se v klášteře objeví komisař revoluce (Claude Brasseur), zástupce jakobínů, kteří v klášterech vidí hnízda vykořisťovatelů a zrádců. Když se v klášteře zastaví Chevalier de la Force (Pierre Bertin), bratr Blanche, aby se s ní rozloučil před útěkem ze země, je to pro komisaře vítaná příležitost k prohledání kláštera... Podle hry slavného katolického spisovatele Georgese Bernanose a podle románu Getrud von Le Fort La Dernière à l'echafaud. Film podle skutečné události, kdy se 16 karmelitánek odmítlo vzdát své příslušnosti k řádu a bylo odsouzeno za " spiknutí proti revoluci". Na popraviště šly se zpěvem Salve Regina. Roku 1906 je Pius X. blahoslavil. Tímto tématem se inspirovalo mnoho umělců. Gertrud von Le Fort napsala román La Dernière à l'echafaud. Georges Bernanos své jediné drama Dialogues des Carmélites. Neopomenutelná je i opera Francise Poulenca - jedno z největších děl francouzské operní tvorby 20. století. Žádný div, že roku 1960 vznikl i film a hned podle románu i dramatu. Dosáhl neobyčejného úspěchu a zcela právem - dodnes se jedná o jedno z největších děl bez falešného sentimentu zachycujících slabost člověka a sílu křesťana. (26.07.2005)

Všechna zpracování příběhu - od povídky z pera Gertrud von le Fort, přes Bernanosovo drama až po Poulencovu operu - jsou skvělá. Platí to i o tom pozapomenutém filmu, který sice klade menší důraz na souvislost mezi úvodní "zástupnou" agónii matky představené a Blančinu odvahu, ale o to víc si bere na paškál "velkou" francouzskou revoluci. Každopádně je to duchovní hostina. (18.07.2014)