Carmen

Nejlepší tanečnice nemusí být Carmen - ta totiž je svou postavou, žije TEN příběh. Z toho vyplývá jeden z oblouků - stárnoucí dokonalá tanečnice musí naučit všechny své finesy nikoliv lepší, ale carmenovatější soupeřku. Souhlasím s Saurou, který ústy hlavního hrdiny odsuzuje tradiční ztvárnění Carmen v kostýmech ("Neumím dělat klasiku" - a odchází z podia, kde se producíruje tradiční kostýmovaná Carmen). Aby hra žila, potřebuje inovaci, převedení věčného tématu do současnosti, do reality - A to Saura zvládl dokonale. A dále z filmu čiší radost tvorby - radost umělce z vytváření nové interpretace. Kdo nezažil, nepochopí. (20.12.2008)

Když nepočítám Pedra Almódovara, nemám se španělskou kinematografií moc zkušeností, proto každou příležitost zhlédnout španělský film vítám. A když je to ještě v rámci školy, kdy zabiju dvě mouchy jednou ranou, není nač si stěžovat. Tato verze Carmen samotného Bizeta odsouvá trochu na vedlejší kolej (pominu to, že už Bizetova opera je adaptace), ale to vůbec nevadí. Rytmy flamenca jsou živé a málem vás nutí vyskočit ze židle a tancovat, hudba a zvuk kastanět, to vše je tak vášnivé a typicky španělské, že vás to prostě strhnout musí. A do toho zajímavé prolínání zkoušení Carmen v divadle a osobního života protagonistů, zajímavé spojení filmu na divadle (ne že by to byla novinka, ale tady to dobře funguje). Ke konci jsem možná očekávala větší výbuch vášně, ale i tak mě film rozhodně zaujal. (03.04.2012)

Rok 1983 v kinematografii mj. jako rok možná největších perel tanečního filmu? ...a za mě může být, tahle Carmen mě hodně nadchla, podobně jako již mnohem dříve (i opakovaně) viděná Tančírna, i když každý z těch dvou filmů mě zároveň dostal jinak. Pojmout adaptaci slavné opery, resp. baletu ve stylu série navazujících zákulisních zkoušek bylo velmi poutavé, všechny ty taneční, zkušební a předváděcí scény, ať už za doprovodu tleskotů, kytar nebo puštěných árií oplývaly úžasně autentickou atmosférou, že mě od první chvíle provázel pocit sledování čehosi výjimečného. Ten film může místy působit jako dokumentární záznam zkoušek, Carlos Saura však na pozadí tohoto dění a během leckdy velmi krátkých "meziscén" a pronesených dialogů rozehrává stále patrnější napětí, mistrovsky ho postupně vnáší i do více tanečních čísel a poslední půlhodina přináší nejedno excelentní vyvrcholení, kdy se děj zkoušené baletní opery a reálný příběh mezi tanečními umělci začnou stále více prolínat či doplňovat a nejeden taneční souboj nebo naopak souhra uprostřed hromadné taneční i divácké sešlosti podtrhují krásně gradovaný umělecký zážitek. Na základě pár dávnějších zkušeností s panem režisérem jsem to nečekal, ale dneska mě Carlos Saura jednoduše dostal do kolen! [90%] (19.04.2024)

Carmen jsem viděla ve škole rozdělenou na tři části, takže možná proto, se mi to zdálo celkem nudné. Dobrý polovina filmu jsou taneční scény. A ty jsou úchvatné. Flamenco vypadá úžasně a tanečníci jsou vynikající. Jenže kromě toho už film nemá moc co říct. Je tu skvělá hudba, ale pro mě celkem nezajímavá zápletka, která vlastně ani nikam nevede. (19.06.2009)

Pořád nic... jen další pozvánka na zkušební hodiny, při kterých dojde k osobním techtlím s následným přechodem k mechtlím, docela nešťastně zakompovaným do nosného příběhu, a co hůř - bez vášně, bez katarze. Dál už je to o podmračených ksichtech, dupání, trhání hlavou a obstarožních tanečnících... no dobře, ještě o dvou opravdu působivých tanečních scénách. S povděkem tak lze kvitovat už jen osvěžující přítomnost Laury del Sol, svou živočišností a jiskrou vynahrazuje pohled na ty strhané, věčně nasupené rašple, vyskytující se ve velkém především v první části - Krvavé svatbě. A přitom Carmen - taková sázka na jistotu... Hádám, že se musí obracet v hrobě, spolu s Bisetem, každý ve svém, přirozeně... (18.02.2015)