Fimfárum Jana Wericha

Knížka Fimfárum patří k modelu moderní pohádky pro současného konzumenta a na mnoha školám taktéž k základní literární výbavě studentů. Ruku v ruce se samotným mistrovým hlasem (samozřejmě že tím mistrem nemůžu myslet nikoho jiného než Jana Wericha) jsou tyto pohádky nezapomenutelné. Moderní a rázný humor, všechno otočené proti toku faktů jak se to v jiných pohádkách zažilo. Navíc každé vyprávění tu dostává podobu neopakovatelného uměleckého zážitku. Skvělá animace jakoby ve švankmajerovském duchu, svěží humor a roztodivné ztvárnění jednotlivých postaviček lze přičíst jednoznačně k duhu. Jinak mísení loutek s papírovými figurkami a hlavně takovou syrovou animací ovšem maličko nezapadá. Alespoň tedy mě to bilo do očí. Ovšem pak opět musím vyzdvihnout podobnost hlasů pana Wericha s postavou vypravěče v podání Oty Jiráka. Režisérská dvojice Aurel Klimt a Vlasta Pospíšilová se odvážně pustila do pořádného oříšku a krom onoho svérázného humoru postihli taky občas morbidní a tajemné motivy jako je peklo, mrtvoly a další nadpřirozené či záhrobní lahůdky. Taktéž mistři zvuku si dali náležitě záležet a všechno to skřípání, praskání a také hudební doprovod k celku jednoznačně sedí. Zkrátka nemůžu dát míň než 4 a 1/2 hvězdičky. Na těch stoprocentních pět to není, hlavně pro tu leckdy maličko rozháranou souhru animací, ale jinak je to výjimečný počin pro současnou českou kinematografii. (02.01.2005)

Tvůrcům s epodařilo výborně převést poetiku skvělých pohádek Jana Werich na filmové plátno. I když kvalite jednotlivých snímků je značně nevyrovnaná, například Franta Nebojsa vysloveně nudí a opakované zaběrty na kostlivce a jinou havěť jsou příliš monotonní, tak jako celek vyznívá film na výbornou. Velkým plusem je i výběr vypravěče, neboť Ota Jirák se vypravěčskému projevu Jana Wericha velmi přibližuje. (04.06.2003)

Podívat se na Fimfárum v takto bídně zpracované podobě byla velká chyba... Knížku mám moc rád, ta je skvělá a většina příběhů je opravdu prvotřídních. Z kouzla knihy ale nezbylo nic, místo toho mi byla naservírována nuda a šeď v podání odfláknutých loutek. Jako první přišla jedna z mých nejoblíbenějších pohádek ,,Až opadá listí z dubu", to bylo obrovské zklamání, nejhorší pasáž byla jednoznačně ta v pekle, nevím koho mohou bavit stále se opakující stejné scény. Tento zásadní problém provázel celý film. První příběh vidím na 35%. Franta Nebojsa byl ještě o polovinu horší, noc v hospodě nápadně připomínala hostinu z filmu Mrtvá nevěsta od Tima Burtona (tím nechci naznačit, že by byla nějak vykradena), s tím rozdílem, že druhá zmíněná byla tak pětkrát lepší. 20% Lakomá Barka mi přišla nejlepší, přesto žádná sláva to také nebyla. 40% Splněny sen, zde mě docela zaujaly výstřižky z pohlednic, tento snad jediný dobrý dojem z celého filmu ale zničila další otravná scéna v podobě snu o číslech. 35% Fimfárum, poslední příběh, podle kterého se zároveň jmenuje celá kniha by měl být trochu důstojný, tohle ale byla naprosto ubohá parodie... pomočování, zobrazování nevhodných částí těla (to se ale objevilo už dříve), jeho výsost jako zombie... 30%. Lituju, že jsem to vůbec viděl, už po první kapitole jsem to chtěl vypnout, ale řekl jsem si, to se určitě musí zlepšit, když to má tak dobré recenze...Chyba, nic se nezlepšilo. A se vší úctou, ani Werichův a Jirákův vypravěčský styl mě v nejmenším nezaujal, žádnému z jeho rádoby vtipů jsem se nezasmál. A to že má být vrchol českého loutkového filmu? Tím je pro mě Hurvínek, Broučci nebo třeba Včelí medvídci, ale tahle laciná variace na Fimfárum? To opravdu ani náhodou. 32% (12.02.2010)

Jan Werich byl skutečnou renesanční osobností, apeloval na zdravý rozum a chytře podněcoval lidskost společnosti i jedinců. Fimfárum je rozverný soubor moderních pohádek v ušlechtilém stylu i poselství. Sarkasmus a vtipný nadhled jsou účinnou zbraní, bohatý slovník dodává pikantní osvěžující příchuť a řešení bývá osvobozující, pokud o rozšíření známých obzorů stojíme. Originální tvary podobě díla dodal Petr Poš s Martinem Velíškem a vhodně doplňují dráždivou ironickou linii. Vlasta Pospíšilová a Aurel Klimt vdechli život Werichovu hlasu. Až opadá listí z dubu prozkoumává psychedelickou mysl alkoholika a velkorysost důvtipu. Franta Nebojsa psychedelickou rozervanost zavádí k překročení archetypálního strachu. Lakomá Barka je sociální groteska se spravedlivým dopadem. Splněný sen je cynický humor absurdity s očistným účinkem destrukce. Samotné Fimfárum je rozkošnou společenskou satirou a na odzbrojující bezprostřednost senilního knížete nelze zapomenout. Fimfárum Jana Wericha má výchovný charakter, stylovou formu provedení a přináší potěšující uspokojení svým hravým nadhledem. Moudrost a rozvernost se spojila ve slova, střely, smích, veselí a vkusné pohádkové dědictví. (27.06.2017)

Taková pomyslná BEST OF deska poetiky, alegorického podobenství, obrazotvornosti, fantasmagorie, žánrové rozmanitosti, lidového folklóru, Švankmajerovského surrealismu, a vypravěčského humoru Jana Wericha, která geniálně adaptuje jeho nadčasový leporelo bizarních (ne)pohádek [jedna z mých nejoblíbenějších povídkových knížek], která se zaslouženě zapsala do zlatého fondu český kinematografie, a u který se nejde neusmívat od ucha k uchu. Zcela bezkonkurenčně nejlepší český animák a jedna z mých nejmilovanějších stop-motion srdcovek, kterou jsem jako děcko na DVDýčku sjížděl nesčetněkrát – což ostatně platí pro celou trilogii.... tohle je fakt národní poklad s nevýčislitelnou kulturní hodnotou, který snadno strčí do kapsy kdejakou 3D disneyovku. Kdo na tom nevyrůstal, přišel o hodně. Povinná matuřitní četba. Jiří Trnka by byl pyšnej. Zlatý český ručičky. Müluju to! ❤ (13.12.2016)