Už zase skáču přes kaluže

Keď som si nedávno pozrel dokument o živote a tvorbe Vladimíra Dlouhého, bol tam spomínaný tento jeho debut. Neviem, ako je možné, že som ho do včerajška ešte nevidel, ale už som to napravil. Kachyňov film je síce rozvláčny, ale vyznieva hlboko humanisticky, je oslavou nepoddajnosti s krutým osudom a spomínaný vtedy 12-ročný chlapec bol jednoducho famózny. Celý film patrí Dlouhému. (22.12.2011)

Osudové setkání. I tak bychom mohli pojmenovat umělecké a životní protnutí režiséra Karla Kachyni s tehdy dvanáctiletým Vladimírem Dlouhým, jehož dětsky civilní pojetí titulní role předznamenalo mnohé z jeho pozdějších vrcholných kreací na divadle a ve filmu. Přenesení Marshallova románu do ryze českého prostředí c. a k. monarchie posledního desetiletí vlastně připomíná, že nezáleží ani tak na zemi, ale především na lidech, jejichž životní osudy zůstávají kdykoli a kdekoli stejné i se svými bolestmi a radostmi, jež právě prožívají. Hrdinou jímavého příběhu se stává tehdy neléčitelnou obrnou stižený chlapec, v hloubi duše však neuvěřitelně odhodlaný jít za svým životním snem bez ohledu na osudem vyřčený handicap. A protože je po tátovi chlap jaksepatří, nevzdává se, i kdyby to měl být sen z kategorie nesplnitelných: chce hledět osudu do tváře ze hřbetu koně a v jeho sedle zdolat kaluže před rodnou chalupou, jež jsou pro něj přímo zdolanými oceány. Neokázale statečný, umanutý i naivně upřímný vypravěč s berlemi, toužící zvítězit nad svou nemocí pak jakoby předznamenal skutečný osobní boj jeho hereckého představitele a stejně jako malému chlapci, i Dlouhému nescházela odvaha a odhodlání. Bohužel, jak se říká: život je sviňa. V tomto případě to platí dvojnásob. (13.11.2010)

Před devíti lety, kdy jsem tento film poprvé viděl, v době, kdy se tak nějak začínal přetvářet můj filmový vkus, už tehdy jsem si uvědomoval, že toto dílo opravdu stojí za to. Citlivá Kachyňova režie dělá z tohoto snímku jeden z nejkrásnějších českých filmů 70. let a Liškova hudba, ta snad, jako obvykle, ani nepotřebuje komentář. Vizuálně i formálně silný a nádherný film. (23.06.2021)

Herecký debut Vladimíra Dlouhého v spolupráci s jedným z najlepších režisérov Českej kinematografie. Značne melodramatický príbeh , ktorý však vďaka svojej kamerovej a režijnej jedinečnosti má okrem popudivého príbehu i čaro pôsobivej mizanscény . Príbeh o chlapcovi s odvahou a vytrvalosťou väčšou , než mnohí dospelí. (06.09.2013)

Výborná filmová adaptace románu Australana Alana Marshala, jehož děj Karel Kachyňa spolu se svým dvorním scénáristou Janem Procházkou ,,přesadili" do moravských reálií začátku 20. století... Kachyňův režijní rukopis je nezaměnitelný, stejně jako nádherná hudba Zdeňka Lišky. Tolik lyriky v tak tragickém příběhu... Velmi zdařilé C. a K. reálie, podařená výprava i kostýmní složka, skvělý casting...samozřejmě v čele s Vladimírem Dlouhým, jehož nestor a velikán české režie objevil pro český film...a tehdy dvanáctiletý Dlouhý podal excelentní výkon. Jaký paradox - kdyby film nerežíroval mistr Kachyňa, bezesporu by šlo o jeden z vrcholů naší tvorby pro děti a mládež, takhle je to jen další z velmi podařených filmů KK s dětskou tématikou, jako byli Tarkovského Ivanovo dětstvím inspirované válečné, ještě víceméně schematické Práče, schematismu již naprosto zbavený skvělý válečný film Ať žije republika či rovněž válečný seriál Vlak dětství a naděje... Podobné filmy: Moje levá noha, Hlas moře, Skafandr a motýl (20.11.2006)