Zločin a trest

Vždycky mě zajímá prvotina. A vbec mi nevadí, když jí vidím až jako několikátou v pořadí. Už tady se objevuje Kaurismäkiho rukopis, příběh upoutá vnitřním napětím. Znalost předlohy nijak neubírá, ba právě naopak, příběh mě zcela pohltil, s napětím jsem sledovala, jak to nakonec dopadne. Skvělé herecké výkony! (20.09.2017)

Před časem jsem tuším napsal, že s tvorbou Akiho Kaurismäkiho končím, protože jsem viděl bez jakéhokoliv úspěchu již 3 dle zdejších ohlasů geniální filmy tohoto finského režiséra a vůbec mě ničím kromě občas zajímavé hudby nebo kamery neoslovily, spíše mě dokonale otrávily. Ale zdá se, že tak jako mnoho jiných undergroundových tvůrců, tak i finský svéráz Aki má ve své tvorbě chvillku, kdy natočil zcela „normální“ film. Aniž by úplně upustil od experimentu i některých typických prvků své další tvorby, nabídl Kaurismäki ve svém debutu velmi sympatickou psychologickou kriminálku s variací na Dostojevského Zločin a trest. Samotný děj z románu jen volně vychází, původní téma modernizuje, ale zároveň tam, kde se od předlohy značně odchýlí, tam hezky na původní román odkazuje v dialozích (např. „spousta času na to opatřit si sekeru a zabít třeba dva obchnodníky...“) a díky těmto změnám se nový příběh o zločinu a trestu z Helsinek 80. let stává i napínavým. Jednotlivé postavy jsou dobře propracované, vzájemně hrají mezi sebou zvláštní psychologickou hru, nejednou překvapí svým jednáním, aby se nám pak v jejich dialozích postupně odtajovala jejich motivace a myšlení. Víc než v hlavním antihrdinovi jsem si coby divák našel sympatický bod v povahově silné ženské hrdince a rovněž neotřele jednajícím policejním komisaři. Škoda, že film postrádal alespoň jeden skutečně výrazný herecký výkon, který by celý film povýšil o třídu ještě výš, ale jinak byl jsem na Akiho film až nebývale velmi spokojen. Navíc si to zachovalo z původního románu i tu silnou myšlenku. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (04.03.2021)

Cesta tohoto režiséra k filmu a hovory o něm a o lidském žití jsou mi bližší než jeho dílo. Určitě mu ale přeji publikum, protože jeho filmy jsou "pomalé", je v nich čas k zamyšlení, neatakují efekty, ale jeho vypravování, jeho charakteristika postav a jejich jednání a činy, to mi nesedí. Nevěřím tomu. Podobá se těm režisérům a režisérkám, kterých je v současné době hodně. Film jsem viděl, ale jen pár stínů ve mě z něho zbylo. (22.06.2010)

V podstatě se do posledního písmena podepisuji pod komentář uživatele jitrnic. A ještě bych k tomu dodala, že Dostojevskij je literární impresionista, jeho postavy vnímají své okolí výhradně skrze své pocity a duševní pochody, které jsou v případě vraha, jenž právě dokonal svůj hrůzný skutek, chmurné a temné. Tady jsou všechny byty a kanceláře zalité sluncem a celé je to podbarvené optimistickou muzikou. Snad jsem v případě svého oblíbeného Dostojevského až moc konzervativní, ale takto tedy ne.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (14.04.2015)

Aki velmi rád opakuje, jak kdysi četl rozhovry Truffauta s Hitchcockem a Hitchcock řekl, že by se nikdy neodvážil se pustit do takové látky. Kaurismaki přesně na tom narazil. Aktualizace není dost zajímavá. Film původní geniálné dílo kacířsky oklešťuje, ale nepřináší nějakou přidanou hodnotu. Samozřejmě se zde rýsují základy Akiho poetiky, jeho sociokritické postoje, ale sledování tohoto filmu mi přineslo asi nejmíň z celé autorovy tvorby. (14.08.2011)