Stíny v ráji

Klasická forma Kaurismäkiho filmů, které jedna polovina diváků absolutně nechápe, a druhá je miluje - mlčení, žádné viditelné emoce, šeď a nuda běžného života člověka, jehož sociální status přímo určuje postoj k životu a jeho smysl. Ve dvou se to však lépe táhne a je jedno, že být zamilovaný...... je vlastně směšné. (20.10.2012)

Romantiku jsem v tom nenašel a láska? Spíš pokus o soužití dvou osamělých lidí, kteří se únikem ze samoty snaží řešit osobní těžkosti. Pellonpää je ovšem vynikající herec, Ilonka v podání Kati Outinenové rozhodně není žádná krasavice. Za celý film jsem neviděl žádný úsměv, všechno je to v takové ponuré atmosféře, Ilonka nikdy v zaměstnání nevydrží, v tom poslední z pomsty ukradla pokladničku, kterou ovšem neuhlídal hlavně její šéf, snaží se udržet v obchodě s oděvy, dokonce koketuje se svým vedoucím, který se tu představuje jako klasická kapitalistická mrcha, která nepřipustí v pracovní době tři čtyři věty prohozené mimo pracovní náplň. Taky tu velkou roli hraje alkohol, v zemi, kde je obtížné ho získat, je to až zvláštní... Celkově takové jakési vyšinuté, nějak jsem se v tom vztahu nemohl vyznat. Tři hvězdy. (19.09.2017)

V úvodu většiny Kaurismäkiho filmů mám obvykle pocit, že jsem přepnul na bakalářskou inscenaci - kamera v exterérech nevyhledává nasvícení, ale přirozeně klouže pod bílou nefotogenickou oblohou, zobrazovaná finská realita 80.let, kupodivu podobně nehostiná jako byla ta naše komunistická oné doby, úspornoné až obyčejné počáteční dialogy. Kaurismäki ale dovede tenhle materiál posunout do nějakého sdělení, připoutá můj zájem, míchá laciné zápletky a obyčejné scény s emotivními, velice působivými scénami. Vlastně skoro všechny jeho filmy jsou sociálně kritické, ale přitom dojemné, hrdinové mají těžký život, ale snaží se, tak nějak dětsky a nesměle o trochu štěstí - někdy se to povede, někdy ne (Dívka ze sirkárny). Ve stínech v ráji mi srdce poskočilo pokaždé, když se ve scéně objevilo něco nečekaného (Nikander submisivní, pak až machistický, Autumn Leaves Cheta Bakera během Nikanderovy procházky nebo naopak kýčovitá střapatá kapela během večeře). Hlavní síla filmu je v jeho výsledném dojmu - ani dialogy, ani příběh nejsou extra objevné. Ale pocit, že se Nikander s Ilonou někam posunuli a mají před sebou budoucnost - ten zůstane. (07.08.2019)

Důkaz, že česká a finský styl humoru mají k sobě velmi blízko. V podstatě se jedná o film z kategorie "všichni jsou na začátku v prdeli a na konci ještě o kousek dál". (23.11.2017)

Small potatoes. (31.07.2012)

"Suchá" romantická komedie z Finska 80.let, jako by vizuálně vypadla z éry našeho socialismu. A jistě byla inspirovaná Formanovými ranými filmy. Proto jí můžeme dobře rozumět :-) (17.12.2017)

Tak minimálně na 3 a 1/2 to bylo. Mám rád tady ty komorní civilní dramata. Páreček to byl k pohledání a romantika každým coulem:) Aneb jak se popelář do holky ze supermarketu zamiloval. Nutno zmínit, že kluk od smetí dává vztahu o 300% víc než slečna prodavačka. Dialogy a určité scény k popukání:) (23.02.2022)

parádní kousek smutné krásy (25.05.2010)

Nebyt toho happyendu, dal by som aj 4 alebo aj 5 hviezdiciek...lebo podla Akiho cim horsie tym lepsie. Maly pribeh lasky v studenych sedych Helsinkach. Smetiaky a pruzok dymu. (03.07.2009)

Musím uznať, že Kaurismakiho tvorba má celkom gule. Ide síce o minimalistický a na dialógy obzvlášť chudobný štýl nakrúcania, avšak vynahradí to surová naturálnosť a identita prostredia, v rámci ktorého sa jeho filmy točia. Tento snímok nie je výnimkou a zobrazuje realistickým a miestami mrazivo depresívnym spôsobom príbeh jednoduchej lásky medzi smetiarom a predavačkou samozrejme opäť vyznačený dlhými scénami a množstvom vyfajčených cigariet. Hviezdičku pridávam za slušné herecké výkony. 70 % (13.01.2019)

Asi jsem to neměl vidět v originále. Nuda. (19.09.2017)

Milostný příběh dvou obyčejných lidí - popeláře a pokladní, odehrávající se v chladné a ponuré atmosféře Helsinek 80. let. A přívaly vášně to zrovna nejsou. Oba hrdinové jsou takoví nesmělí ňoumové, kteří za den vykouří víc cigaret než řeknou vět. Bezprostřednost a topornost v jejich výrazech a chování působí ale v tom celkovém klimatu filmu mile a opravdově. Zvláštní film, který je a není romantický a který je a není komedií, ale každopádně má své místo na slunci a je zajímavým a příjemným kontrastem k nákladovým americkým i evropským snímkům. 65%. (18.12.2017)

Žádná síla tam nebyla. Řidiči popelářských aut ani prodavačky v obchodě nejsou téma, které by zasloužilo velkou sledovanost filmu a konkrétně zde nebylo zač děkovat panu režisérovi. Myslím, že umí víc, než nechávat na kameře dlouho kouřící Kati nebo primitivní dialogy prodavačky s řidičem bobra. Nevím, co tam mělo být za psyché. (18.01.2020)

To hraní! Divadelnost (v podstatě pravý opak Dogma 95), která ale přitom vůbec nepůsobí nerealisticky, ba naopak, realističnost spíš umocňuje. Trochu to Kaurismäkiho vyobrazování připomíná Lynche. Velice příjemná a trochu bizarní pokoukaná! (29.08.2021)

Vyděděnci společnosti rozehrávají ve svých neúspěšných a fádních životech příběh o lásce. Není ale třeba se bát, romance se nekoná, jelikož Kaurismaki se jako vždy vyžívá v destrukci tradičních norem romantiky, ironizuje je a své hrdiny nenechává do poslední chvíle vystoupit z role outsiderů. To se jim podaří, až když najdou dostatek odvahy odejít z monotónnosti jejich životů, dát sbohem falešnému zázemí a odjet do, společností opovrhovaného, prostředí. (14.08.2011)