Noční zvířata

Trefa. Přišlo mi jako bych se díval na něco co bych napsal já. Ford fantastickým způsobem pracuje s vypravěčskými rovinami. Pointa (i ta u sub příběhu) není nijak převratná, ale cesta k ní je promyšlená do nejmenších detailů. Stejně jako kontrast "dobrého" a "zlého", dekadentního a všedního v sobě skrývá nezvyklou magickou realitu. Gyllenhaal i Adamsová vynikající. Fantastická hudba. Plus stylové úvodní titulky s dnešní tváří Ameriky. (25.11.2016)

Velmi zajímavé, syrové a drsné. Ony už jen ty úvodní titulky byly masakr, co si budeme povídat... Ačkoliv chápu knižní příběh jako nezbytnou součást osudu hlavní hrdinky, přesto mi více vyhovovaly ty scény z amerického zapadákova než současnost temného převážně nočního sídla v L.A. Chvílemi to přepínání knihy a reality v napínavých momentech až rušilo, ale zřejmě to tak bylo nutné a tvůrci to tak chtěli... Moc se mi líbila kamera a jestli byl někdo skvělej tak Shannon v roli utahaného vyšetřovatele. Ano, už to tady bylo mockrát. Opuštěná Route XX, krom pruhu asfaltky jen míle zaprášené pustiny a partička vidláků, co si odchytí slušňáky a dá jim to z nějakého zásupného důvodu vyžrat. Ale to, jak byl příběh vystavěn jej právě díky hlavní hrdince trochu odlišuje od ,,klasické'' americké vyvražďovačky. Tím jej činí originálním, psychologickým. To co se děje na stránkách knihy se totiž neděje bezdůvodně a jistě není náhoda, že jako první si rukopis má přečíst Susan, jíž je i kniha na první stránce věnována. Nechtěl bych opomenout i skvostný soundtrack, který mne zaujal už při sledování. Konec byl takový všelijaký, výkladů může být více, ale já bych řekl, že byl zybtečně jednoduchý. Dávám tedy za 4 stránky rukopisu. * * * * (08.07.2018)

Tohle bude přesně ten film, nad jehož hodnocením se zapotí i promovaní inženýři filmové vědy. Já se po třech dnech od projekce dostal teprve do stádia "co na to říct?", což ale vlastně pokládám za osobní úspěch, protože cestou z kina jsem byl schopen spíš krajkově vyšívat než hodnotit Zvířata. Jak mám obvykle radost, že díky ČSFD projekci můžu ušetřit (třeba na novou látku), tak tentokrát bych si snad i zaplatil za to, aby mně na konci někdo řekl, k čemu ta načančaná nádhera vlastně došla. Ono je fajn dát mi prostor pro fantazii, ale kdo to má pořád zvládat myslet za režiséry? (25.11.2016)

„Když někoho miluješ, snažíš se, aby to fungovalo. Jen tak to nezahodíš. Musíš si toho vážit. Třeba už to podruhé nenajdeš.“ Pravda, na „umělecké“ titulky jsem zprvu zíral trochu nedůvěřivě, celkově byl ten úvod dost pozvolný, ale mělo to svůj smysl. A od chvíle, kdy jsem se „začetl“, mě to chytlo maximálně. Právě hlavně „fikční“ příběh byl výborný, stejně jako Susan jsem byl dychtivý po pokračování a skoro se až zlobil ve chvílích, kdy číst přestala. Ale i obě 2 doplňující linie jsem postupně začal oceňovat, protože rozplétaly celý příběh. A ten nápad vyvolat pomocí knihy vzpomínky a pomoct „viníkovi“ uvědomit si jeho chyby a nechat ho za ně „platit“, byl zpracovaný celkem zdařile. A co se týče „problémového“ konce, s odstupem času mu přicházím na chuť čím dál víc. Prozatím to budou silné 4*, ale v budoucnu bych si film rád pustil znovu. „Teď si to neuvědomuješ, ale my dvě jsme si podobnější, než si myslíš.“ - „Ne. Nemáš pravdu. Nejsme si vůbec podobné.“ - „Opravdu? Jen počkej. Všechny se nakonec staneme svými matkami.“ (10.04.2017)

Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě. (29.10.2018)