Heidi, děvčátko z hor

Ani špatný, ale ani skvělý film. Pamatuji si televizní zpracování z roku 1993 a to se mi líbilo (dlouho jsem to neviděl, takže měřeno dětskou optikou). Jsou tu nádherné záběry na přírodu, ale to film nemůže zachránit. Na druhou stranu znám lidi, kteří používají výmluvu, že jsou tam krásné záběry na přírodu, pro to že se dívají na Doktora z hor, takže i Heidi by si mohla své diváky najít. Jako jednohubka na deštivé sobotní odpoledne je to ideální, ale přetrvávající dojem nezanechá. (09.10.2017)

Asi bych dal o hvězdičku míň, kdyby mi nevytryskly při závěru filmu slzy. Ano, bylo to přeslazeně sentimentální, ale pokoukání to bylo příjemné, navíc se jedná o další přepis dětské literární klasiky. A jsem "nezkažený" těmi dřívějšími adaptacemi. Samozřejmě člověk musí brát s nadhledem to náhlé zmoudření dědečkovo, překvapivou lidskost babičky z Frankfurtu nebo zázračné uzdravení Klárčino. Ale vždyť to byl film určený pro děti, byť tentokrát se slovenským dabingem ve večerním programu. (06.11.2018)

Ani ryba, ani rak. Heidi je dievča, ktoré sa správa a aj vyzerá ako chlapec. Mohol z toho byť gýč, to sa nestalo, ale myslím, že medzi staršími verziami, ktoré sú emotívnejšie, táto upadne do zabudnutia. Je tu kladený väčší dôraz na zábery prírody (sú naozaj krásne) a každodenné situácie, než na príbeh samotný. Ten mohol byť za 110 minút určite trochu viac prepracovaný. (21.08.2016)

Uz jsem hodnotila asi dve verze... kazda z nich byla krasna... protoze i predloha je krasna. Takova krasna klasika, rekla bych. Jen uplne nechapu proc se filmy, ktere byly krasne uz v minulosti, natáčejí znovu. Mne, jako divakovi nikdy neslo o technologie...ale o pribeh. Ale treba to ma nekdo jinak 😉 (31.12.2021)

Jako kluk jsem chtěl být nejdřív lovec mamutů, později severoamerický prérijní Indoš a ještě později cestovatel časem anebo vesmírem, to podle toho, jaký druh knížek jsem momentálně četl. A být holkou, chtěl bych býval určitě být (aspoň nějaký čas) Heidi, děvčátkem z hor. Prostý a nadčasový příběh (z roku 1880!) plus nádherné alpské scenérie a světe div se, fungovalo to na mě ještě i teď. Naivní romantika, sentiment, nasládlá úsměvnost, infantilita i patos na naprosto snesitelných hodnotách. A údajně i vcelku věrné zpracování knižní předlohy, což ovšem nemůžu posoudit. Ale prohlašuju, že to byl jeden z nejlepších realistických dětských příběhů, jaký jsem kdy viděl (i když já tedy měl v dětství přece jenom radši tu fantastiku). Zásluhu na působivosti filmu mají i dobří a uvěřitelní herci. Misantropický dědek Bruno Ganz fajn, i malá Heidi, ale ještě víc než ona se mi líbila křehká Klara. Isabelle Ottmann mi celou dobu někoho strašně připomínala, snad nějakou herečku, ale zaboha si nevzpomenu kterou. / Po nesouhlasném přečtení některých zdejších canců zvyšuju na pět. +90%. (28.07.2019)