Uf - oni jsou tady

Ve filmech pro děti a mládež byl výskyt tématu mimozemských civilizací zcela ojedinělý. Nikdo si netroufl přijít s odvážnou tezí o postavičkách s anténkami, a tak se nabízelo, aby se některý z filmařů pustil do rodinné komedie, která bude z neprobádaného scifi námětu čerpat, ale přitom si žádný zelený "ufounek" ve filmu ani neškrtne. Zkušený Ota Koval měl všechny předpoklady přejít pomyslnou řeku Stix a šikovně naroubovat ty vesmírné návštěvníky ze vzdálené galaxie do příběhu naivního chlapce posedlého myšlenkou objevit výskyt "ufonů" ve svém městě. Podařilo se to tak napůl, ale vesměs sympaticky. Chlapec naletěl vykutáleným výrostkům, kteří maskují svoji nekalou činnost, jež s ním následně celou dobu hrají habaďůru, že jsou jaksi z jiné planety. Film, i přes svůj neotřelý námět a poměrně filmově vedenou režii, trpí scenáristickou nepropracovaností, kterou navíc strhává podivně nerozhodná a rozpolcená dramaturgie, z níž není přímo patrné, do jaké divácké kategorie film spadá. Nedá se u toho smíchy řvát, ale znuděný jsem taky nebyl. Film se zaštítil hudebním skladatelem Petrem Hapkou a také celou řadou herců, kteří zrovna nešli z role do role, ale to beru jako podstatné plus, protože jsem v zásadě proti protěžování stále stejných herců do filmů, jak v minulosti, tak i v současnosti. Ota Koval byl jedním z těch lepších režisérů za bývalého režimu. A jelikož v té době bolševik oslaboval, už se tolik přísně nehledělo na obsah. Krátce po revoluci zemřel. Nebyl to tak nezajímavý film, jak je mu neprávem přisuzováno. 60% (21.01.2014)

Příběh bohužel nemá spád, chybí i dětská poetika jinak typická pro ostatní filmy Oty Kovala. Pěkný vizuál doplněný obrazy Marce Chagalla. Jaroslava Schallerová odrostlá dívčí bezprostřednosti postráná potřebný herecký um, kterým by dokázala roli maminky správně uchopit. Jinak příliš naivňoučké, málo originální. (08.12.2015)

Ota Koval, režisér netradiční Kaňky do pohádky a snad ještě divnějšího Kočičího prince, přišel i s touhle nudnou ... čímsi. Dětský film to nejspíš není, protože mu chybí jakákoliv poetika. Veselohra to taky není, protože zařazení do žánru komedie je jediný vtip, na který se lidé okolo něj zmohli. Pokud se tedy za humor nepovažuje těch pár mimózních scén a doslova úděsné herectví prakticky všech zúčastněných. (03.07.2020)

Jednou jsme se s bratrancem nudili a tak jsme vyrazili do kina (jiné kulturní vyžití tehdá nebylo), zlákáni názvem filmu a Saudkovovou kresbou na plakátu. Že jsme se, my hloupí smradi, radši nepomatlali marmeládou a nevyváleli v obydlí červených brablenců! Byl by to podstatně zábavněji a užitečněji promrhaný čas, než zívat v prázdném sále u téhle absolutně nezáživné srajdy. Ale vydrželi jsme u toho až do konce (v očekávání nějaké gradace, která se nedostavila), takže jedna malá pokaděná hvězdička - 10% (04.03.2010)

Na tu dobu dějově dost pokrokový film. Samozřejmě to šlo natočit mnohem lépe, o tom žádná, ale zas až tak přísná bych k tomuhle filmu nebyla. Pro děti je to fajn a já, jako rodilá "Strahovačka" si přijdu na svý, protože skoro při každý scéně můžu zařvat "jéé, to znám!" :) Ale určitě i pro ostatní se tam najde něco zajímavýho. Pokud nechcete nic řešit a jen si odpočinout u nenáročnýho starýho českýho filmu, tak tohle je to pravé. Bonus: "Krasomluv" alias Jan Přeučil je snad ten nejrozkošnější zloděj-ufoun, jakýho sem v českých hájích kdy viděla. (24.08.2014)