Hádej, kdo přijde na večeři

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)

Konečně vím, podle čeho byla natočena překvapivě vtipná komedie Guess Who (2005) s Ashtonem Kutcherem, která mi byla chápáním bližší. Nemám ponětí, jaké byly v roce 1967 předsudky vůči černochům, marně vzpomínám, kdy měl Martin Luther King svůj známý projev. A o to cennější je pro mě tahle konverzační komedie, která se tehdejší situaci snaží nastínit. Nechybí v ní vážnost ani inteligentní humor, takže u mě spokojenost. Jen tak mimochodem jsem tu slyšel patrně nejdelší filmový monolog, co znám. Bohužel jeho autor Spencer Tracy se premiéry filmu nedožil. (10.06.2009)

Přilétá "živelná pohroma" :). Velmi bych chtěl být při premiérovém promítání tohoto filmu a sledovat reakce diváků na úvodní scénu, ve které člověku pozvolna dochází, o čem film bude. Úžasné herecké výkony Katharine Hepburn, krásná scéna, při které vyhodí svoji zaměstnankyni a následně Johna varuje, aby si dal na Joannu pozor, neboť je tvrdá po svém otci :). Krásně vyjádřený vztah rodičů a dětí ve scéně Johna s jeho otcem. Jeden z filmů, které mohu znovu a znovu a které mě hladí na duši. (11.04.2009)

"Nesmíš mi říkat kdy a kde jsem pochybil a chtít abych žil svůj život podle tvých představ. Vždyť ani nevíš co jsem táto. Nevíš kdo jsem. Nevíš co cítím, jak smýšlím. Kdybych ti to vysvětloval celých 20 let, nechápal bys to. Jsi o 30 let starší než-li já. Ty a ta tvá hrozná generace věříte, že jak jste žili vy se musí žít. A dokud za celou tou vaší generací nezavře už hrob. Bude ta pověrčivost pořád hrbit náš hřbet. Rozumíš mi, já nechci hrbit hřbet. Táto." Sidney Poitier je celý film trošku upozaděný, aby si nakonec našel svou velkou chvilku. Opravdová legenda. 75% (13.12.2021)

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)