Kdo seje vítr

Ľudí k tomuto filmu väčšinou asi priláka hviezdne obsadenie, alebo téma. Herci samozrejme nesklamali, ale myšlienka dominuje. A jej spracovanie samozrejme tiež, no k tomu sa ešte dostanem. Téma, ktorá bola aktuálnejšia v dobe vzniku a ešte viac aktuálna v dobe, kedy sa film odohrával, nemá problém zaujať aj dnes. Veď koľko mladých ľudí napriek vymoženostiam, akými sú rôzne médiá na čele s internetom, vlastne nevie čomu veriť? A pravda sa takto v globále o to ťažšie definuje. Samozrejme ale viera v Boha nemá stáť v ceste vzdelaniu, slobodnej vôli, ani vlastným myšlienkam. A už vôbec nie v škole počas vyučovania prírodných vied, ako to bolo zobrazené tu. V tej dobe sa všetko neortodoxné evidentne ťažko dokazovalo a obhajovalo a to hlavne jednoduchým a zaslepeným občanom vidieka. Pokrok si našťastie cestu našiel, len história medzičasom zaznamenávala ťažké ujmy dokonca aj na životoch. Toto síce už (v podstate) nebol ten prípad. Ale ako ukážka zvrátenosti vtedajšej spoločnosti určite postačia aj lynčovacie pokriky s horiacou figurínou, adresované obvinenému a obhajcovi a zaobalené do slov a melódie kresťanskej piesne. Resp. hlavne to, že sa zaobišli bez akéhokoľvek zásahu polície. Čo viac, ako podobizeň doby Inherit the Wind ale poskytuje, je práve výborné spracovanie. A keďže ide o slovnú prestrelku, do veľkej miery odohrávajúcu sa v súdnej sieni, najväčší podiel na tom má asi scenár. Nie prvýkrát som si tu všimol, že v týchto časoch sa scenáre písali s väčšou snahou. Dnešné filmy majú pre zmenu o niečo väčší nadhľad. Ale rovnako ako klasickí spisovatelia boli väčšinou omnoho viac sčítaní ako dnešní, scenáristi klasického Hollywoodu dokázali do textov vtesnať obrovské množstvo myšlienok, kombinujúcich metafory s bežnou vravou. Ide zväčša o staršie filmy ako tento. Ale pripadá mi, že zakončenie tohto obdobia prišlo o niečo neskôr. Vo filmoch Stanleyho Kramera a Sidneyho Lumeta. Už to nebude také ako vtedy. Nechápem ako môžu niektorí dnešní diváci principiálne zavrhovať "staré" filmy, keď boli medzi nimi podobné skvosty. Vrelo odporúčam túto konfrontáciu liberálnej vedy a bigotnej spoločnosti, zobrazenú neviazaným veršom, ktorý pretkáva 128 minút dokonalej súhry režijnej a hereckej práce. 100% PS: Bolo to podľa divadelnej hry a tá podľa skutočnosti? No čo už s tou intertextualitou, meniť vyššie uvedenú definíciu na "dokonalú adaptáciu" už nebudem. Taká formulácia by mi nestačila. (27.09.2013)

Soudní drama v režii Stanleyho Kramera s velmi příjemným obsazením, kterému vládne Spencer Tracy. Problematický spor vědy a víry v nábožensky založeném městě (zemi) a setkání dvou mužů, kteří argumentují svoje názory až to chvílemi bere dech. Černobílý film těží nejen z herců a dobré režie, ale také z prostředí soudu, které je velmi přitažlivé, ale zároveň se dá lehko zkazit. Což se v Kdo seje vítr nestalo a já jen zalituji, že se podobné filmy netočí i dnes, i když ony už by nebyli ani z polovičky tak dobré... Škoda, že tahle doba je pryč, ale i na své stáří film působí velmi dobře, i když už není tolik aktuální a jako tradičně je jeho tempo pro dnešního diváka možná příliš pomalé. (30.04.2009)

Tohle není film, to je filozofie zaznamenaná na filmovém kotouči. Tolik nekonečných pravd, které zazní v průběhu 128 minut, neznamenáte ani po celý svůj život (no dobře, to asi ne). Vše ve filmu se tak opírá o naprosto dokonalý scénář, kde ani jedna věta není vyřčena jen tak pro zábavu a každý vtip, který se na první pohled zdá pouhým vtipem, je opět jedna z oněch objektivních životních pravd, kterou všichni hledáme. Ona moudrost je navíc povýšena do závratných výšin díky skvělému castingu, neboť z obou hlavních protagonistů soudního procesu prýští charisma a aura studnice životních mouder na všechny strany. Zkrátka, kdybych měl být právníkem, chtěl bych být jako právník Spencera Tracyho Henry Drummond – inteligentní, přímý a zábavný, přičemž bych si chtěl zároveň uchovat nasazení, víru a schopnost argumentace Fredrica Marche alias plukovníka Matthew Harrisona Bradyho. A kdybych měl natočit svůj nejlepší film, chtěl bych, aby to byl film jako Kdo seje vítr. Rozumy prýštící na všechny strany a ještě z obou stran barikády – to já zkrátka rád. Promiňte, že můj komentář je pouhým chvalozpěvem, ale je to prostě tak. Jsem unešen. Povinnost pro milovníky soudních dramat. Haleluja! (25.03.2007)

Velmi mi zde scházely mnohem pevnější argumenty. Jinak se samozřejmě jedná o film top kvality, který rozhodně má co říct i v dnešní době a já za něj děkuji. Herecké výkony hlavních protagonistů byly zkrátka božské. Příběh byl brutálně chytlavý a nekonečně zajímavý. V podstatě se jedná o střet zdravého rozumu s pevnou a nezlomnou vírou. Film je mnohem lepší než solidní Wilderův Byt. Oscar měl skončit rozhodně tady. Druhá polovina filmu je naprosto okouzlující a já ji zhlédl se zatajeným dechem. Slabé 4*. (13.03.2013)

Ano, jsem si vědom, že je film podle skutečné události. A vlastní událost neznám. Téhle verzi ale zazlívám silnou zaujatost, s níž se vůbec netají. Do role ateistů obsadili jen sympatické postavy, věřícím nikoli. Scénky s ateisty byly empatické a vtlačili jim tam i lásku (kterou ti věřící chtějí jak jinak - rozbít) a do úst jim vložili "moudrá" slova. Zatímco z věřících od začátku dělali... Jak to říct slušně... Naprosto tupé, nenávistivé blby. Dívat se tedy na tento film, který je od začátku na jedné straně sporu, je pro věřícího spíše bolestné. Ač nepopírám, že tam padlo pár zajímavých myšlenek, tento film NEDOPORUČUJI. (01.05.2020)