Norimberský proces

Norimberský proces šarmuje hlavně silnými hereckými výkony a charismatem poněkud archetypálních postav. Tracy v roli starého, moudrého a velice "znaveného" soudce exceluje a jeho spíše minimalistický výkon je o to obdivuhodnější, že zanechává ohromný dojem i vedle plameného, oscarového partu Maximiliana Schnella. Burt Lancaster jako tragická (a jistě klíčová) postava příběhu je zase (překvpapivě) náležitě tragický a názorně předvádí, kterak se dá odehrát tak důležitá role pouhým výrazem očí. Vůbec nejvíc mě ale vyrazila dech Marlene Dietrich, která je tady ve svých neuvěřitelných šedesáti stále ztělesněním ušlechtilé ženské -či spíše andělské - krásy... Detaily její tváře po striktně vizuálná stránce dělají s filmovým plátnem něco neuvěřitelného. Zpracování probírané problematiky je náležitě silné a kvalitní, stejně jako dramatická působivost filmu jako taková. Na druhou stranu, občas jsem si právě až moc silně uvědomoval (nejenom kvůli bezvadné angličtině všech vyslýchaných a nevyhnutelnému - výbornému - závěrečnému "monologu a přesahem" ), že jde o dramatizaci, což bylo trochu na škodu. Proto tedy 80% (08.06.2008)

Dokonalé rozprávačské umenie scenáristov, skvelé výkony hercov robia z tohto filmu umelecké dielo. Plní úlohu informatívnu, takmer s dokumentárnym razením, dokáže pobaviť, nadchnúť, zamraziť, i dojať. Spencer Tracy sa vo filmoch, ktoré sa odohrávajú v súdnej sieni doslova vyžíva, a o rok neskôr, po dokonalom výkone v 'Inherit the Wind' predvádza niečo podobné. 90%. (09.09.2009)

Už som pomerne veľmi dlho nepozeral - 3. hodinový film zo súdnej siene, či celkovo s takouto dĺžkou, vôbec si myslím, že práve, je vo svojom obore, najdlhší, čo sa týka jeho spracovania, Norimberský proces bol medzinárodný vojenský tribunál, na ktorom sa zúčastňovali - nacistickí pohlavári, vojnoví zločinci, ktorí majú na svedomí milióny ľudských životov, najväčšie ryby, nepochytali, veľké, áno, dostali tresty smrti, teraz prišla rada na malé RYBY, na sudcov, štyroch, kde medzi nimi, je jeden, ktorý má vôbec, aké - také, svedomie, súdiť ich bude, veterán SUDCA HAYWOOD, ktorý to chce všetko TOTO, pochopiť, na lavici svedkov, budú dve dôležité a podstatné výpovede, jednak o sterilizácii pekára a o árijskom dievčati, ktorá mala pomer so židovským obchodníkom, ktorého následne čakala - poprava ! Má tam byť na konci - výkričník, ani nie, to bola automatika. Na strane obžaloby, je americký plukovník - Lawson, ktorý na vlastné oči videl koncentračné tábory - Dachau a Belsen, odvtedy nemyslí na nič iné, ako sa vypomstiť všetkým, ktorí za to môžu, najradšej by to tak urobil, ale je to nad jeho sily, maximálne sa uspokojí so štyrmi, ktorí nejavia ani náznak viny, okrem jedného jediného, sudcu Janninga. Práve jeho, obhajuje, zapálený a horlivý právnik Rolfe, ktorý argumentuje tým, že podiel viny, nesú všetci, ktorí sa len, nečinne prizerali, na myslí má, Vatikán, Spojené štáty americké, i Churchilla, ktorý voľakedy Hitlera obdivoval, samozrejme pred vypuknutím vojny ! Nebudeme len a vkuse, v súdnej sieni, kde si sudca Haywood, nájde voľný čas, aby si pospájal jednotlivé súvislosti s procesom, a tak stretne - Marlene Dietrich, ktorá je dostatočnou SATISFAKCIOU, i ona sama, sa hanbila, odkiaľ je. Majstrovský film Stanleyho Kramera, ktorý vyťahoval témy, ktoré neboli po vôli, v dobe svojho vzniku, sa film stretol len s malým záujmom a pochopením, o to poznať, akí boli ľudia hlúpi, či skôr, čoho sa báli, Studenej vojny. Bravúrna kamera, alebo a najmä, scenár Abbyho Manna, ktorý je zahrnutý informáciami, pričom nenudí, a to je najpodstatnejšie. Okrem Dietrich, Spencera Tracyho, ktorého s režisérom Kramerom, spájalo dlhoročné priateľstvo, alebo ho obsadzoval do svojich filmov, ktoré mám tak rád, predvádza naprosto fenomenálny herecký výkon - Maximillian Schell, ako OBHAJCA ROLFE, ktorý mi VYTREL ZRAK !!! CLIFT a GARLAND, sú životom strhaní, preto sú autentickí, áno i na lavici svedkov. Ja obdivujem Kramera, Tracyho, Dietrich... , tak preto som sa medzi nimi cítil v POHODE, i keď zábery z koncentračných táborov, je iná šálka kávy... (30.04.2016)

Není to tak strašný film, ale. A to ale je docela velké ALE. Ponejprv mi hodně vadila rozvleklost, která sice měla ukázat další rozměry postav, ale spíš to odvádělo od hlavní linky děje. A taky, že to nebylo ani trochu humorný, jako jiný Kramerův snímek Kdo seje vítr, ani dramatický jako Útěk v řetězech. Vlastně většinu filmu bylo jasný, jak to dopadne a taky to tak dopadlo. Tracyho role byla oproti té v "Opičím procesu" mnohem schematičtější a hodně černobílá, ale všechno zachraňoval hlavně Montgomery Clift a Richard Widmark. Marlene předvedla svůj standard ledové krásky (přestože plné vřících citů). To k filmu po formální stránce. Nyní obsah. Je to otázka, jestli je jejich chování protiprávním, když v dané chvíli se chovají dle platného práva. I kdyby se jednalo o jánevímjaká zvěrstva, myslím, že nikdo nemůže být odsouzen za to, že dřív dělal něco, co nebylo trestné, přestože dnes to trestné je. Ale historie mě přesvědčuje o opaku a to ne jednou. Již zde zmíněný proces (přestože jejich odsouzení přispělo jejich protiprávní chování i v té době) nebo například proces s německými hlídači hranice kolem západního Berlína. Ti kdysi kolem roku 1980 zastřelili nějaké utečence a přestože jim to tehdejší zákon nařizoval a ukládal pod pohrůžkou trestů v případě neuposlechnutí, byli za tento čin v devadesátých letech odsouzeni za vraždu. Tomu se říká ironie osudu, není-liž pravda? Jenže svým způsobem, co ti hraničníci a i z tohoto filmu zmínění soudci a žalobci, co měli dělat? Pokud neuposlechnu nespravedlivý zákon a budu jednat proti, potrestají mě a může mi být stonásobně jedno, že za deset let možná potomci zavzpomínají na to, jakej jsem byl charakter. A když ho uposlechnu, za deset let mě zatratí a odsoudí. Jak si vybrat? Co udělat v případě, že se na semaforu rozsvítí červené světlo a já jsem uprostřed vozovky? V zákoně je jen, že se nesmí přecházet na červenou. Mám se zastavit vprostřed a počkat na zelenou mezi všemi těmi vozy, nebo mám doběhnout na druhou stranu? To je ta otázka, ne nějaké Hamletovo být či nebýt. Ale co si vybrat. Někdy svoboda výběru v takovýchto věcech je nejhorší zodpovědností, jaké se nám jako lidem může dostat. Ano, či ne. Zachránit někoho z hořícího cizího velvyslanectví (i když je to narušení cizího státního prostoru), nebo jen přihlížet a zachovat jejich výsost? (tohle je absurdní příklad, samozřejmě zachránit, protože to nikdo nebude brát tak vážně). Je to různé, vývoj člověka a přechod ke složitějším systémům nás jako lidi staví mezi stále obtížnější rozhodnutí. A jak se rozhodnout? Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To je odpověď. (02.05.2006)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)