Norimberský proces

Norimberský proces pochopitelně využívá zajímavé a emotivní téma válečných zločinů a jejich potrestání a částečně je vysoké hodnocení způsobeno i tím. Na druhou stranu je scénář kvalitní a plně využívá všech možností, které daná látka poskytuje. Pracuje se všemi konflikty a dilematy, které se v oné době vyskytovaly, a i když není zcela historicky přesný, dává dobrou uměleckou výpověď o tomhle fenoménu světových dějin. Drobné historické chybičky se pochopitelně najdou, např. scéna, kde Beneš dává demisi a na základě toho dochází k mobilizaci amerických jednotek. Ty byly mobilizovány během únorových událostí. Beneš odstoupil o několik měsíců později, když už byla situace plně "stabilizovaná" a Američané zůstali pochopitelně v klidu. Z režijního hlediska si Kramer situaci usnadnil výběrem herců, kteří plně odpovídají stereotypům, které divák na postavy soudního dramatu klade. Kdyby byl odvážnější a postupoval stejně jako Forman, který v Přeletu nad kukaččím hnízdem obsadil pohlednou herečku s nevinnou tváří do role hlavní záporné postavy, byl by i tento film zajímavější. Nicméně odpovídá době svého vzniku. Celkový dojem: 80 %. Mimochodem, podstata vypořádání se s nacistickou minulostí spočívala opravdu v kompromisu s tehdejší německou politickou elitou a např. nacističtí generálové vyvázli se směšně nízkými tresty a byli za velmi krátkou dobu propuštěni. V tomhle ohledu ťal film do živého... (17.04.2008)

Velmi zajímavý film, nenabízející naštěstí profláklé procesy s předními nacistickými pohlaváry, ale s "nezajímavými" soudci, který předestírá otázku, zda je soudce vinen, když vykonává soudní moc dle pokřivených zákonů své země. A věřte mi, několikrát jsem o tom při strhující obhajobě Herr Rolfa též zapochyboval. Zároveň byl zajímavý i politický rozměr, dající se vyjádřit jako "Náckovia, čo bolo, to bolo, teraz vás potrebujeme oproti komunistom"... Vynikající kamera a herecké výkony... 100% (07.12.2017)

Injo má pravdu: Stanley Kramer byl hodně banálním režisérem, který si místo v dějinách filmu vydobyl přes náměty, v jinak apolitickém Hollywoodu “revolučními” svou angažovanou tematičností (na kulturně-liberální straně politického spektra). Bohužel tato angažovanost s sebou nesla přítěž v podobě moralizování, tezovitých, plochých postav a absence humoru – a stejně strnulý byl i Kramerův režijní styl. Jakkoli je NORIMBERSKÝ PROCES “politicky” významný zařazením autentických záběrů z koncentračních táborů, jeho styl – lapený po většinu času v soudní síni – se omezuje na nekonečné omílání protipohledů, obtáčení figur kamerou a velmi nešťastných “dramatických” zoomů, zatímco práce se scénou nebo třeba detaily (vším, co by postavám a příběhu dodalo na nuancích a atmosféře) je tradičně nulová. Přeceňovaný film. (25.05.2006)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)

Norimberský proces je niečo, čo trvalo veľmi dlho a nejaký film ho nikdy nepojme úplne komplexne. Tento sa venuje najmä nacistickým sudcom a ich obhajcovi, všetko vyvrcholí vo famózny záver, kde vám jasne povie jedna z hlavných postáv, že všetko to zlo zašlo priďaleko už vtedy a malo na to vplyv, keď bol odsúdený prvý nevinný. Američania v skutočnosti odviezli a pod svoju ochranu vzali veľa zločincov, tu to bolo podľa mňa o nich veľmi idealizované, no oceňujem aspoň to, že zakomponovali ten film o koncentračných táboroch, že herecky to bolo zvládnuté, no mne sa viac páčil neskorší film z roku 2000, toto v strede stráca šťavu, je to celé zdĺhavé a pritom sa ani veľa vecí narozdiel od dokumentov nedozvieme. Ale film o tom proste asi musel byť, lebo nie každý pozerá dokumenty a vynechať by to asi nebolo správne z mnohých morálnych hľadísk. (28.03.2014)