Bezdětná

Prvorepublikový film z r. 1935, který jsem nedávno náhodou viděla v Tv na kanálu ČS film. Sama jsem se divila, že jsem to dokoukala, bylo to naivní až běda, ale pak jsem si uvědomila, že taková tehdy byla doba. Mít nemanželské dítě bylo horší než mít tuberkulózu nebo jinou obávanou nemoc. Herci tam hrali stylem, na který dnešní mladý divák nemůže zabrat a ačkoliv tam hraje tolik vychvalovaná Nataša Gollová, její výkon je amatérský. Je vidět, že přišla k filmu skrze tatínkovy peníze a hrát se naučila až s léty a praxi. (01.04.2012)

Scénář je blbounký až běda, naivní, prostoduchý, zkrátka poctivá červená knihovna. Režie odpovídá scénáři. Za neodpustitelné považuji, že Krňanský evidentně příliš nedůvěřoval Korbelářovi, a tak se jeho vnitřní svár po zprávě o existenci nemanželského dítěte rozhodl proměnit v divácké inferno sestávající z rychlého sledu takřka surrealistickým obrazů. Tam, kde by filmu a především Korbelářovi slušela mlčenlivá chvilka, burácí hudba, skřeky a tříští se zrcadlo. Ale nyní již k pozitivům. Rašilov hraje svůj sympatický standard milého trouby. A v hlavních rolích je nejlíbeznější pár první republiky. Naška Gollová je zde ještě teprve dívenka, bude pár let trvat, než rozkvete a stane se z ní žena s obrovským Ž. Korbelář je už však vyspělý muž a je na něj radost koukat. Těžko říci, zda byl jeho svatořečení hodný pan ředitel natolik přesvědčivý, protože Korbelář byl krásný chlap, nebo proto, že byl výborný herec. Gollová je v roli submisivní putičky naprosto odzbrojující. Věřím, že nejeden muž měl nezřízenou touhu ji vzít do náručí a chlácholit ji. Líto mi bylo kočky, kterou malá Evka tahala jako harmoniku. (29.07.2023)

Příšerný film. Černobílé postavy (Ljuba Hermanová jako superzlá sekretářka, zato Korbelářovi už zbývalo jen nainstalovat svatozář), klišé, nelogičnost, nulové tempo, mimoňské prostřihy, ujetá psychedelická scéna se zrcadlem...a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Poslední půlhodina filmu, kdy se hlavní postavy nesmyslně (a především zdlouhavě!) naháněly na trase Praha-domovutajenéhodítěte a zpět, už byla učiněným utrpením. (27.12.2009)

Strašně nudný a nevyvážený film, kterým se člověk raději vyhne, scénář na kterém se spolupodílel i Otakar Vávra ale zas tak špatný nebyl, nakonec to všechno to všechno bylo zfilmované podle známé povídky od Ignáta Herrmanna. Vůbec ale byla muka sledovat Natašu Gollovou, jako jedno velké tělo bez duše, místy zde vůbec nemluví anebo se jen tak dívá do prázdna. Sama Nataša film jak je známo ráda neměla a dokonce se za něj styděla, tehdejší kritika ho nemilosrdně strhala, nicméně byla de facto objevena režisérem Krňanským (když nepočítáme o tři roky mladší debut, bez patřičného prostoru, který navíc absolvovala jako komparsistka) a taková pocta se neodmítá.. Za pokus to stálo a nikdy nevíte jestli něco podobného ještě někdy přijde..Ještě že takových to podobných rolí nenatočila a zaplať pánbůh zato že se časem úplně přeorientovala, tedy tak jak ji máme rádi dodnes, tedy na temperamentní herečku s velkým komediálním talentem! Jedna z hvězd je za tu malou roztomilou holčičku Evičku (Alena Pospíšilová), která hrála dětské role, krom toho dle ještě ve třech dalších filmech, pak jako by se po ní slehla zem (ještě pak hrála ve dvou filmech v roce 48') její osudy však nejsou dále známy. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí.. (11.05.2006)

Tento film je asi především novém objevu tehdejšího filmového světa- Nataše Gollové. Zápletka není složitá, dá se odvyprávět za 30-40 minut. Zbytek je vyplněn dlouhými záběry Nataši, či scénkami plačící opuštěné dcerky. Pro obdivovatele Nataši je to ideální film, neboť asi nikdy nevypadala lépe. Ti, kteří Gollovou neobdivují, budou asi znudění, jelikož je film nejen ničím nepřekvapí, ale nesplní ani základní požadavky sledovatelnosti. Já jako fanoušek Gollové oslněn jejími půvaby dávám 70%. (02.01.2012)