Režie:
Miroslav Josef KrňanskýScénář:
Karel LörschKamera:
Otto HellerHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Vojta, Hugo Haas, Hermína Vojtová, Nora Stallich, J. O. Martin, Božena Svobodová, Josef Novák, Lída Baarová, Emilie Sedláčková, Jarmila Lhotová, Alexander Třebovský, Hana Míšková (více)Obsahy(1)
Chudí učitelé, kteří v polovině předminulého století vnášeli světlo poznání i do chudých podhorských vesniček, se stali hrdiny řady próz, mimo jiné zaujali i spisovatele Karla Václava Raise. Tvůrci tohoto snímku jeho román pietně převedli do filmové podoby, avšak počínali si ilustrativně a bez vypravěčské nápaditosti. Není divu, že namísto matně vyportrétovaného učitele, jenž zažívá hodně ústrků pro svůj prozrazený nemanželský původ, na sebe více pozornosti poutají původně vedlejší postavy, najmě lidumilný farář a rázovitý švec. Nacionální ladění jistě upevnila i tehdy nová píseň Kde domov můj, zde zazpívaná na počest vlastenecky smýšlejícího hraběte. V úvodu filmu jsou záběry spisovatele K. V. Raise. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Skutecna oslava ceskeho vlastenectvi - je s podivem, ze zatimco ostatni kinematografie se obcas predhani kdo ve svych filmech vice vyzdvihne svuj narod u nas tomu tak neni. ()
Film jako by ho točili čeští buditelé, ale při veškeré přepjatosti se na to dobře dívá. ()
Komédie! Fraškááá! Z tohoto dílka patriotismus ukapává tak, že by se dal stáčet a patosu je tu víc, než se dá snést. Ale většinou je to děsně zábavné. Pokaždé, když promluví hlavní hrdina:-) ()
Kdyby Rais tušil, že mu ve třicátých letech promění Zapadlé vlastence v absurdní komedii, asi by nebyl zcela nadšen. Kde je konec vlastenecké vizi. V momentě, kdy na plátno vstupuje Nora Stallich, je o zábavu postaráno. Za zmínku stojí jen Haasův výkon, byť je to jen další načeradcovská variace téhož. ()
Lidi, já se bavil! Ten specifický projev, to se jen tak nevidí. až na ty vlastenecké řeči nejlepší předválečná komedie! A M.J Krňanský je největší nepřekonatelný autér v československé kinematografii!! ()
Debut Nory Stallicha je skvostný. Opravdu. Hluboké pohledy, kterými se postavy měří, aby odhadly, zda je dotyčný Slovan, či nikoliv, a následně jsou plné srdečnosti, jsou také nezapomenutelné. ()
Čas si s tímhle dílem hodně pohrál. Je nechtěně komický, velmi komický. Střihová skladba vypadá jako v nějakém amatérském filmu. Kdyby se ubraly nadbytečné vteřinky na konci a začátku mnoha záběrů, působili by zapadlí vlastenci mnohem dynamičtěji. Korunu nechtěné vtipnosti tomuto filmu nasazuje až expresivně hrající pan farář, který má zkrátka rád všechny kolem sebe:-D ()
Přestože je tento film myšlen vážně, docela jsem se u něj nasmála. Kromě vtipů, které byly záměrné, mne pobavil přednes hlavního hrdiny. A jeho úchylný úsměv. A neustálé vrhání deprimovaných pohledů do země/stolu. Je mi jasné, že v historickém kontextu byl tento film docela pecka, konečně pořádné dílo české kinematografie, ale dneska už nijak zvlášť neoslní. ()
Nechci příliš zvyšovat laťku, třeba bych ji už nepřeskočil. Nicméně to bylo milé vyprávění o vlastencích pobývajících ve shodě na silně zidealizované, byť reálné vesnici (Paseky nad Jizerou), v níž kdysi působil učitel Věnceslav Metelka, z jehož deníků čerpal K.V. Rais reálie. Film je, možná ke své škodě, i když jisté to není, natočený v interierech, pár záběrů z exteriérů působí osvěživě. Český pěvecký tenor Nora Stalich zde okouzlil Lídu Baarovou, ale zřejmě ne natolik jako později německý expresivní řečník; no, to české vlastenční... ()
moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v Pasekoch v Krkonošiach a vo Vysokej nad Jizerou. (dyfur) ()
Zapadlí vlastenci ve filmovém zpracování Miroslava Josefa Krňanského mají ideový náboj souznějící s literární předlohou Karla Václava Raise. Idealistický romantismus, který základ politicky nesamostatného národa spatřuje na venkově, v píli a úsilí, v soudržnosti a optimistickém přístupu k životu, v národnostním uvědomování i v té záři obdivu buditelského nadšení učitelského a duchovního stavu při definování ideového pojmu národ a posilování národního sebevědomí. Navíc, národ je identifikován i po stránce sociální za účelem národní soudržnosti a k prosazování národních zájmů. Vlastenectví neschází nadšení, kudrlinky patetického sentimentu, idealistické odhodlání mravopočestnosti, poetické kaskády estetických krajin z něhy a vzájemně povzbuzované hrdosti. Podkrkonoší a vlastenecká lyrika. Melancholickým hrdinou laskavosti zapadlého vlastenectví je Karel Čermák (nevyrovnaný Nora Stallich), nový učitelský pomocník v Pozdětíně. Ale i jeho životní trauma musí být uprostřed té lidské dobroty vyléčeno. A zdravé mládí je odměněno i patřičně poctivou dívčí láskou. Vlasteneckým hrdinou příběhu je Prokop Stehlík (zajímavý Jaroslav Vojta), místní farář a ušlechtilá lidská duše, beroucí pod svá poctivá ochranná křídla mladíkovu nevinnost a stavovskou bezbrannost. Skvoucí příklad. Nejodlehčenější postavou filmu je Adam Hejnů (velmi příjemný Hugo Haas), vychytrale osobitý švec a dobrák se zlatým srdcem. Ironie a důvtip je jeho specifickou osobitostí, vždyť přeje nesmělému mládí. Důležitou postavou je Václav Čížek (zajímavý J. O. Martin), vesnický učitel a též Karlův mentor. Vzdělání a muzikantské dovednosti jsou základem zdravého rozvoje inteligence. Hlavní ženskou postavou filmu je Albínka Podzimková (příjemná Lída Baarová), mladá neteř farářovy hospodyně a mravně počestná a tudíž vhodná partie nadějného českého mládí. K výraznějším postavám patří také Žaláková (zajímavá Jarmila Lhotová), vdova, vášnivá a žádostivá po životě a jeho radovánkách. Proč se smířit s odmítnutím? Z dalších rolí: nespokojená, ale osobitě odrážená ševcova ženuška (Hermína Vojtová), životem spokojená učitelova žena (Božena Svobodová), laskavá Albínčina tetička a farářova hospodyně Pepička (Emilie Sedláčková), Albínčin tatíček, nespokojený s nemanželským původem snoubence, Podzimek (Josef Novák), nepřiznaný Karlův otec z jiného stavovského prostředí Karel Tarant (Jan Svoboda), či naděje do budoucnosti, nový a pokrokový vlastník panství, hrabě Vladimír (Vladimír Borský). Zapadlí vlastenci, idyla zdravého jádra českého vlastenectví. Sentiment je prvkem i posláním. Hrdost poetické slzy vlastenectví s kapkami humoru a oslavováním ušlechtilých národních specifik, které mají charakterizovat národ. ()
Fakt zábavný film. Smiešne zábery na hercov, ktorých výrazy sú snáď ešte smiešnejšie - nesmiať sa je jednoducho nemožné. Škoda však, že tvorcovia to takto neplánovali ani náhodou. ()
Tak vlastenectvi z tohoto filmu sala ze vsech stran, coz v dobe vzniku bylo urcite potrebne. Zapadli vlastenci obsahuji spoustu krasnych pisni, vcetne nasi hymny. Z filmoveho hlediska je ovsem tento snimek jen prumerny. ()
Začátky českého zvukového filmu byly zkrátky bolestné. ()
Tahle archaická ukázka vlastenectví od průkopníků našeho filmu, kteří se učili filmařině za pochodu, se podobá spíše divadelnímu představení přenesenému na plátno. Je to dneska už natolik zastaralé a naivní, až to je svým způsobem roztomilé a zábavné i pro mne, dnešního diváka. Herecké výkony příšerné, obzvláště Nora Stallich je neskutečný, zábava dobrá. Vyvolává to otázku, kam se to vlastenectví v běhu času podělo. Na tomto filmu je dokonale vidět jaký obrovský pokrok filmová technika za posledních sto let udělala. Ještě že takové snímky máme. ()
Snímek Zapadlí vlastenci Miroslava J. Krňanského není sice nikterak přelomový, avšak v prvorepublikové kinematografii má své významné místo. Jeho stejnojmennou literární předlohou byl román z pera Karla Václava Raise (sepisoval jej v Sobotce, roku 1893 vycházel v časopise Světozor, knižně vyšel v roce 1894). Děj idealizující národní obrození je zasazen do podkrkonošské vesnice čtyřicátých let 19. století. Hlavní postavou je učitelský mládenec Čermák, vystupuje zde však i řada dalších postav (hlavně kantoři a duchovní), jejichž společným úsilím pronikají obrozenské a vlastenecké myšlenky a národní cítění na odlehlý venkov. Film v dnešní době může působit poněkud pateticky, nicméně si zachovává laskavou atmosféru dobrosrdečnosti a lásky k národu a vlasti. ()
Dojem z filmu mi zcela pokazili herci. Ve třetím zvukovém roce už vznikla řada profesionálně zdařených filmů, ale Krňanského Zapadlí vlastenci mezi ně nepatřili. Stallich je hrozný, Jarmila Lhotová se hodila možná do role cikánky, ale jako vdova - svůdkyně se nevyvedla, slušně zahráli jen Haas, Vojta a Martin. Smrt Čermákova otce byla spíše k smíchu, obrazy míhající se krajiny z dostavníku mířícího ku Praze nedůvěryhodné, vyhození cestujících uprostřed lesa záhadné. ()
Stará adaptace Raisova vlasteneckého románu z dřevních dob zvukového filmu, s malou produkcí, malým počtem natáčecích dnů a tehdejší krátkou stopáží. Je objektivně vzato podprůměrná i na svou dobu. Film trvá 78 minut, z nichž hodně prostoru dostávají odbočky od hlavního děje s hvězdným Hugo Haasem v roli ševce Adama Hejnů. A vidíme např. i dvouminutovou německou árii na plese v Milově, aniž by měla ve filmu jakýkoli význam. Scénáři chybí řád, scény jsou za sebe poskládány tak, že na sebe místy dějově správně nenavazují. Jindy filmu pro změnu chybí kontext, který je znám pouze čtenářům literární předlohy, a tak působí scény nesmyslně nebo dokonce komicky. Režisérovi patrně chyběl odstup od námětu. Nejlepší výkony předvádějí Jaroslav Vojta v roli faráře Stehlíka a Jarmila Lhotová v roli Žalačky. Obsazení Nory Stallicha do role preceptora Čermáka je dobrou volbou s ohledem na vzhled, věk a pěvecké dovednosti. Jeho herecké pojetí role ale není moc přesvědčivé. Hudební doprovod mimo fakticky hraných nebo zpívaných scén téměř chybí. Pod průměrem končí i kamera a střih. 39 % ()
úprimne, film som pozrel kvôli Líde, tá však v deji hrala len vedlajšiu postavu ale vždy keď bola na scéne, tak rozžiarila zábery, napriek tomu, že vo väčšine deja absentovala jej prítomnosť a myslel som si že sa mi film nebude páčiť po chvíli som sa dostal do deja a čo som nečakal zapáčilo sa mi to :) ()