Režie:
Václav KrškaScénář:
Josef BoučekKamera:
Josef StřechaHudba:
Milan ZelenkaHrají:
Vlasta Fabianová, Ladislav Boháč, Klára Jerneková, Viktor Preiss, Václav Vydra ml., Oldřich Vízner, Miroslav Masopust, Ela ŠilarováObsahy(1)
V dramatizaci podle povídky Fráni Šrámka ožívají oblíbené autorovy motivy: střet mladého myšlení se stářím okoralými emocemi, kde touha a láska naráží na citu neschopné, prázdné srdce. V rodině profesora (V. Vydra), jeho ženy (V. Fabianová) a dcery Pavly (K. Jerneková) se ubytuje gymnaziální student Hanka (V. Preiss). Mladík rozvíří už dlouhý čas zatuchlé, studené rodinné prostředí, kde mezi příbuznými nepanují vřelé vztahy. Snaží se dívce ukázat, že má právo na svůj vlastní, radostný, plný život. Její matka je ale poznamenaná vlastními zážitky, nedokáže odpustit svému muži jeho dávnou chybu, ani vlastní dceři dopřát právo na štěstí. Přesto se mladíkovi podaří vyprovokovat v dívce touhu po činu… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Výborné výkony K. Jernekové a V Preisse v hl. rolích, jakož i V. Fabiánové a L. Boháče ve vedlejších. Příběh rozvíjejících vztahů mezi mladými vzájemně a zasahovaní starší generace, v tomto případě negativní vliv matky. Spíše vhodné trochu pro "staromilce" mající rádi příběhy typu Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. ()
Přeněžný stíne ztepilý, mohu jít s vámi, smím? Byť krásou vaší opilý, jsem také jenom stín... Osudové setkání dvou velkých píseckých patriotů, jejichž společné umělecké prolnutí překračuje stín všedního života, lze bezesporu považovat za jednu ze zásadních stop v dějinách novodobé české kultury. Komorní televizní hra Popel je lyrickým příběhem o snech a tužbách, ale také o dávných křivdách a hledání sebe sama. V první řadě je to ovšem herecký koncert Vlasty Fabianové a Ladislava Boháče, tónovaný v jemných, lehounkých odstínech tohoto pozdního partnerského intermezza, plného starých křivd a bolestných slov i pohledů, v jehož stínu se neztrácejí ani vynikající kreace křehké Kláry Jernekové a mladicky rozpustilého Viktora Preisse. Inu, kdo by se alespoň jednou v životě nezaposlouchal do těch nádherných veršů, které se psávaly na otevřených oknech, když měsíc svítil a čerstvý větřík probouzel v srdcích nekonečnou fantazii... ()
Stačí jeden Stříbrný vítr, další "stříbrné větry", pokud nejsou filmem vhodně přetransformované do lidovější = ne tolik poetické/básnické podoby, už působí teatrálně a otravně. Šrámek je totiž skrytě silně naturalistický a pravděpodobně před kritikou/cenzurou apod. své doby ukrývá svůj naturalismus/eroticismus pod silnou vrstvu poetiky a romantiky. ()
Na rozdíl od dnešní převážně povrchní české filmové tvorby je to dílo myšlenkově, citově i jazykově hluboké a kvalitní. Zároveň ovšem působí příliš teatrálně a exaltovaně. Neškodilo by trochu méně emocí a expresivního projevu. Když je to ale natočeno podle povídky nevyléčitelného poetického romantika Fráni, tak se vlastně ani nelze divit. ()
Starosvětská inscenace starosvětského příběhu. 1) Nabízí se srovnání se Stříbrným větrem. Stejný autor, stejný režisér, a, věru, nezaměnitelný rukopis obou tvůrců._____ 2) Koukal jsem, jaký byl 22letý Viktor Preiss (student Hanka) charismatický a hezký kluk._____ 3) Přes melodramatické prvky se herci dobře přenesli._____ 4) Zaujala mě i 24letá Klára Jerneková (dcera Pavla), ale všichni herci bez výjimky odvedli výborné výkony. ()
Reklama