Artuš, Merlin a Prchlíci

Nic proti snaze přidat do mnohdy idealizovaného a kýčového světa dětských filmů také trochu toho každodenního realismu. Ale v tomto konkrétním snímku se vyskytuje takové množství protivných, záludných, uřvaných, negativních a kvůli každé blbosti se hádajících (dospělých) lidí, že jsem jej dokoukal jen s krajním odporem. Možná jsem staromódní, ale přeci jen se domnívám, že v rodinných filmech by alespoň některé dospělé postavy měly představovat i cosi jako modely žádoucího chování. Tady se nic takového nevyskytuje, všichni dospělí vystupují coby víceméně nesnesitelní pazgřivci. Možná si toho bylo vědoma i paní režisérka, a poněkud neorganicky působící zpomalené záběry dovádějící smečky dalmatinů si tak lze vysvětlovat i jako její pokus onu nepříjemnou náladu celého filmu tu a tam přerazit něčím sentimentálním. (30.09.2018)

Příběh scénáristicky postavený tak, aby jeho postavy nedokázaly dětského diváka vtáhnout do děje. Nerytmičnost záměru podporuje i příliš rutinní ♫ hudba a střih, povážlivý slovník je výdobytkem porevolučního realismu. Babka jakoby vypůjčená z Hoštic výsledek nezachrání, drobné výtvarné nápady ovšem nejsou k zahození. (01.06.2013)

Pamatuji si tu módu...když psa, tak jedině dalmatina. Hemžili se všude tolik, že se objevili i ve filmu a v českém dříve, než americkém. Ovšem, mě toto šílenství nezasáhlo. Film, kde pobíhají psi, hemží se děti, blbnou dospělí, komentuje to babička, zabíraná téměř vždy jen v detailu a já se v tom nevyznám a ani nechci vyznat, mě příliš neoslovil. Děj poskakuje, klopýtá, uhýbá, ale jakžtakž se na něj dá dívat, už jen proto, že dětských filmů v té době mnoho nevzniklo. (11.12.2010)

Artuš a Merlin sú dvaja dalmatíni. Veľmi pekní hafani. Mám ku tomuto plemenu velice pozitívny vzťah, pretože som bol tiež majiteľom dalmatínskeho psa. No bohužiaľ tomuto mizernému snímku nemôžem dať viac ako jednu hviezdičku. Aj tú dávam len vďaka tým dvom dalmatínom. Tí si ju zaslúžia. Inak je v nezábavnej rodinnej komédii "Artuš, Merlin a Prchlíkovci" úplne všetko špatne. Slabý scénar, otrasná réžia, trapný humor, silne nesympatickí herci. * (02.12.2017)

Rok před filmem 101 dalmatinů uvedla Věra Plívová-Šimková tyto dalmantinky. To nejlepší z její tvorby měla dávno za sebou, ale tohle se mi v dětství hrozně líbilo. Láska ke psům, zachráněn pes před smrtí a Valerie Kaplanová čtyři roky před smrtí. Hlavně barevně a scénáristicky to nebyl nejlepší film. Hudba byla na dětské filmy slušná. Taky ty představy s korunou na hlavách psů mi moc neseděly. A o dětské role se postarali v té době slavní malí herci, kteří hráli tenkrát ve více dětských filmech. Ale že tento film nebyl moc reprízovaný asi taky o něčem svědčí. (10.05.2020)