Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu

Dr. Divnoláska na absurdně ochromující, děsivou představu zbraně totálního zničení útočí z pozic stejně patetických jako Lumetův Failsafe, ale kamuflovaných hysterickou a velmi nekomickou absurdní groteskou. Skvělá je hlavně ta pasáž, kde se vysvětluje, že zbraň totálního zničení vyvinuli Rusové proto, že si spočítali, že je taková globální stopka vyjde mnohem levněji než pokračovat v nenažraném krysím závodě světových velmocí o mír, o prvenství ve vesmíru, na Měsíci atd., na což už jim brzy prostě nestačí prostředky, ani když vyždímají celý národ. ***** Lumetův Failsafe si ale pro jeho logiku a soustředěnost cením přeci jen víc. *** Ale já už to tak s Kubrickem mám, vnímám, že se vždycky nechá něčím neproporčně strhnout a natočí o tom či z toho film, "velké dílo". Proč ne, ale mně jeho díla nepřijdou ani tak velká, jako spíš neproporční a hysterická a Kubricka mám osobně za nekonzistentní a poměrně nedůvěryhodnou tvůrčí osobnost. ***** Ostatně, k zamyšlení je i spojitý příběh obou filmů i knižních předloh - už proto, že Kubrickovo nekolegiální počínání nepříjemně připomíná tentýž krysí závod, který u světových mocností kritizuje ve filmu. Více se k tomu dá přečíst i zde na ČSFD, v obsahu u Failsafe, oficiálním textu ČT. Lumet i Kubrick pracovali na podobných scénářích ve stejný čas (spojovníkem je i jméno Petera George, autora jedné předlohy a spolutvůrce jednoho scénáře), cituji: "Souběžně vznikal v Anglii Kubrickův snímek Dr. Divnoláska, který sice vycházel z jiné předlohy (kniha Red Alert z roku 1958), ale v podstatě se zabýval stejnou tematikou, i když v poloze velmi černé komedie. Kubrick zažaloval tvůrce filmu Selhání vyloučeno z plagiátorství a následné mimosoudní vyrovnání mělo mimo jiné za následek to, že distribuční práva obou filmů se ocitla v rukou hollywoodského studia Columbia. Na Kubrickův nátlak dostal přednost Dr. Divnoláska, který se po své premiéře v lednu 1964 stal diváckým i kritickým hitem a dodnes patří mezi nejlepší díla filmové historie. Selhání vyloučeno bylo Columbií uvedeno do amerických kin až v říjnu 1964 a ve stínu Kubrickovy klasiky divácky zcela propadlo a neobjevilo se ani v oscarových nominacích. Jeho nepopiratelné kvality byly znovuobjeveny až s časovým odstupem." **** Umím si představit, oč zajímavější, účinnější a i morálně přínosnější by bylo, kdyby naopak síly spojili a filmy veřejnosti představili jako dvojexpozici děsivého osudu, na jehož hraně lidstvo slepě vrávorá. Takhle je z toho spíš smutné memento mori. *~ (01.04.2021)

Jak už někteří zde podotkli, tak Divnoláska není komedie v tom smyslu, že byste se váleli smíchy po zemi. Je to spíše o té satiře na tehdejší poměry mezi USA a Ruskem (např. telefonát, kdy prezident USA oznamuje prezidentu Ruska, že je zřejmě "omylem vybombardují" mě dostal). Je to chladná, britská satira, kterou já ale mám rád. A proto volím jednoznačně za pět! P. S. George C. Scott a jeho "tak trochu" vzrušený generál na vše, co připomíná válku, je mimo hodnotící stupnici, to se prostě musí vidět! (18.08.2010)

Podarená komédia, ktorá si uťahuje z napätých rusko-amerických vzťahov v čase studenej vojny. P. Sellers v trojúlohe je skvelý a najviac pobaví ako ochrnutý nemecký poradca, ktorý ešte stále neprestal na Fuhrera myslieť. "Sto rokov v podzemí? To by nemuselo byť také ťažké meine Fuhrer...,prepáčte , pán prezident..." Táto hláška ma takmer dostala do kolien, ale to už sa blížil záver a ja som trošku ľutoval, že Kubrick na humor nepritlačil viac. Pobaví aj " í-hááá" ručné odpálenie bomby i mnoho konverzačných vtípkov, ktoré sú nasekané medzi niektoré vážne tváriace sa scény v bombardéry , ale hlavne prestrelku na leteckej základni, za ktorú by sa nemusel hanbiť ani vážny vojnový film. Celkovo inteligentná komédia, ktorej hlavne v prostrednej časti k dokonalosti chýba ešte pár vtipov navyše, ktoré by dokázali rozvíriť " telesné tekutiny"...80%. (02.01.2012)

Kubrick už v epicentre rokov studenej vojny vedel zachytiť absurditu celého vojenského zbrojenia a súperenia medzi USA a Ruskom, dnes sa na tú situáciu pozerá divák s ešte väčším nadšením a s ešte väčšou nechápavosťou. Je mi jasné, že divákom v tom čase pri nejednej scény, ktorá podliehala dokonalej paródii, zamrzol úsmev na perách. Kubrickov scenár, ktorého podstata je zatlačená ad absurdum, je navyše úplne dokonale zahraný, doprevádzaný jedným z najtrefnejších vojenských hudobných doporovodov. Skvostný záver, jedinečné spracovanie a unikátne čierny humor. Je až neuveriteľné, čo všetko sa zmestí do tak krátkej stopáže natlačiť. 95%. (01.05.2009)

Filmy poplatné své době se logicky točily vždy a všude. U nás je tento trend však nejmarkantnější v 50. letech. Z málokterého anglicky mluveného filmu však mám tentýž pocit jako z těch pitomých komunistických agitek jako právě z tohoto Kubrickova filmu. Je nutné si uvědomit, že byl natočen v první polovině 60. let, v době, kdy byl svět vůbec nejblíže třetí světové válce. Právě v době té nejstudenější války, kdy stačilo málo a atomová katastrofa by tvrdě dopadla na celé lidstvo. Karibská krize mohla skončit skutečně tragicky. Z tohoto filmu je velmi silně cítit ostrý antikomunismus, občas satiricky primitivní, a to mi opravdu vadilo. Přitom dle mého názoru není film ničím opravdu velkolepým. Kubrick natočil mnohem lepší filmy a přitom je dle žebříčku IMDb (22. místo je opravdu podivuhodné) jeho nejlepším. Je to právě onou antikomoušskou satirou, která je západní populaci tak blízká, protože komunismus samotný nezažili. Taky jsem antikomunista, ale proto přece nebudu tvrdit, že se mi film líbil. (22.04.2008)