Stezky slávy

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Kubrickova úderná rozprávka o zákulisní armádní šarádě, vychcanosti a srabáctví oficírů, dobře ilustruje charakterový slabosti, absurditu ve vedení a téhle "zazděné" válce jako takové. Perlí Douglas a jeho správňácký plukovník, nechybí kultovní scény jako pochůzka zákopy, marná zteč na Anthill a poprava tří nešťastníků. Moje opáčko ke dni výročí 100 let od konce první světové. P.S. Západní fronta prý měla v součtu tolik kilometrů zákopů, že by to vystačilo na délku kolem celé zeměkoule. (11.11.2018)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Kubrick dal namiesto nezmyselného vraždenia a vojnových scén prednosť zobrazeniu ľudskej krutosti a bezcharakternosti. Ak čakáte vojnovú drámu so všetkou brutalitou, tak dajte skôr prednosť Spielbergovmu Zachráňte vojaka Ryana, pretože Stezky slávy sú výpoveďou o ľudskej zákernosti a neúcte. Kirk Douglas v hlavnej úlohe predvádza bezchybný výkon. Veľmi pôsobivý film so skvelou výpravou a silným príbehom. (21.04.2008)