Kamera:
Julius VegrichtHudba:
Julius KalašHrají:
Jaroslav Průcha, Vítězslav Boček, Bedřich Vrbský, Helena Bušová, Dagmar Frýbortová, Bolek Prchal, František Filipovský, Rudolf Deyl ml., Vladimír Řepa (více)Obsahy(1)
Okupační komedie se odehrává nedlouho před koncem války v jednom malém městečku, kde žije urostlý mlynář k nerozeznání podobný vysokému nacistickému pohlavárovi. Samozřejmě dojde k záměně obou mužů, zvláště když se česká vlastenec přestrojí do nepřátelské uniformy - vnese tím zmatek nejen mezi Němce, ale i mezi české kolaboranty. Film lze vnímat jako pokus naroubovat prastaré převlekové zápletky na aktuální téma. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Horažďovičtí měli na filmaře v prvních letech vyloženě smůlu. Prvním filmem, který byl v jejich městě natáčen, byl protektorátní Kníže Václav, těsně po válce se dočkali podivné antiválečné taškařice, kterou zuby nehty táhla nahoru Helena Bušová, ale co také víc mohla dokázal ve fiktivním prostoru Křemení? Těžko dedukovat, zvlášť, když hlavním starem má být Jarda Průcha. Zajímavější, ale neméně tristní, je bilance vrcholící kariéry Kubáska a jeho nástupce Macha. Zatímco Kubásek se alespoň občas zaskvěl prvorepublikovou veselohrou, na Macha čekali maximálně Tři chlapi v chalupě. Buď jak buď, dalším filmem, se kterým se zavítalo do Horažďovic, bylo Kladivo na čarodějnice. ()
Hodně naivní pokus o parodii na německou okupaci a české přisluhovače na konci války. Podobné filmy by se měly točit s mnohem větším časovým odstupem, aby větší nadhled umožnil kvalitnější zpracování. Omlouvá snad jen snaha o humornou nadsázku v nesnadné době poválečné obnovy, i když pochybuji, že něco tak toporného mohlo mít větší kladnou odezvu už tenkrát. ()
Je zajímavé, že hned po válce u nás vznikly dva filmy, které válku neberou vážně, ae vyloženě si z němců dělají prdel. Jedná se o film Nikdo nic neví a právě Velký případ. Možná se mýlím a nějaký film mi utekl, ale domnívám se, že po roce 1948 se válka začala ve filmech zobrazovat pouze smrtelně vážně a válečná komedie byla v českém filmu tabu. Stejný žánr se znovu objevil prakticky až po pádu komunistů ve filmu Stůj, nebo se netrefím. ()
Akysi Machov pokus o okupacnu komediu - a ne, nevyslo to. Uz jaxom sa zaregistroval na csfd, taxom vedel, ze narazim na filmy, ktore boli aktualne mozno tak v case natocenia, ale behom casu brutalne zostarli. Toto je presne ten pripad filmu - toto mozu nadhodnotit snad len vystudovane filmove teoretiky -elitari : 30 % ()
Příjemné překvapení, proč proboha není tento film známější? Nebýt CS filmu, ani bych nevěděl, že existuje. Pouhý rok po válce se filmaři nebáli udělat si srandu z německých nacistů (podobně jako pan Trnka v krátkém snímku "Pérák a SS"). Velmi dobrý začátek kariéry režiséra Josefa Macha (později třeba "Rodinné trampoty oficiála Tříšky", "Hrátky s čertem", "Na kolejích čeká vrah", "Paleta lásky" o Josefu Mánesovi či další parodie na Protektorát "Nikdo nic neví"). Jsem rád, že velký prostor dostali herci Průcha a Vrbský, kteří jinak přece jen spíše přihrávali v menších rolích. A potěší samozřejmě i krásná Helena Bušová a mlaďounká Dagmar Frýbortová. Jen bychom se mohli asi dlouho dohadovat, jestli byli Češi za Protektorátu skutečně tací hrdinové nebo spíše přeborníci v udávání. Jistě, musela to být strašná doba a často hrozilo popravení celé rodiny, ale přesto... Nakonec dnes nikomu poprava nehrozí, a přece se udává, třeba že soused nenosí roušku... Ale když se mohou Němcům vysmívat Francouzi, tak proč ne my. ()
Reklama