Pomsta

Dovolím si malou poznámku, než se vrhnu k zhodnocení snímku - pokud jste předem viděli trailer, tak už jste viděli i 80% filmu a to včetně závěrečné scény. Přesně kvůli tomu už na trailery téměř nekoukám, ale když vám ho pustí v kině před jiným filmem, co máte dělat? Tvůrce takových ukázek je potřeba lynčovat, nic jiného. Na samotném snímku mě ale (kromě opravdu špatného střihu) mrzelo to, že jde o stoprocentně samoúčelnou vizuální podívanou. Přímočarý děj je totiž tak podmíněn snaze o atraktivní vzhled, že některé dílčí scény kvůli tomu opravdu nedávají žádný smysl a jsou ve filmu jen proto, aby režisérce umožnily ukázat nějaký ten pěkný záběr (hořící strom). Pak jsou zde scény, které sice také nedávají smysl, ale tentokrát aby sloužily jako berlička posunu děje - tak například jedna z mužských postav má nutkání prohlédnout si svůj zlomený nos v zrcadle, ale než aby se jednoduše podívala do jednoho ze zpětných zrcátek na svém vozidle, raději si zajde do kufru auta pro ruční kosmetické zrcátko, kvůli jehož odrazu prozradí svou pozici pomstychtivé hrdince. Malicherná blbina, že? Ale mně to přesto vrtalo hlavou. Kdyby tyhle nelogické detaily byly součástí drogových halucinací hlavní hrdinky, bylo by to něco jiného a omluvitelného, ale bohužel jsou prostoupeny celým filmem. Chápu, že Revenge nebylo zamýšleno jako sofistikovaný snímek, ale když je tak moc vidět, že na těchto přihlouplých berličkách stojí celé jeho fungování, tak ani zajímavý vizuál a elektronická hudba ho v mých očích nezachrání. (24.09.2018)

"Lolitka s růžovou tvářičkou, Jen z fitka, s dychtivou tlamičkou." Nestrkej šmoka do kamarádovy nezletilé hračky nebo poznáš, zač je toho chodidlo! Užijte si zážitkový víkend ve wellness penzionu U tří vepřů. K dispozici bazén s výhledem do vyprahlé krajiny, alkohol zdarma, taneční parket včetně obecenstva, bungee jumping bez lana, koupel v řece spojená s přednáškou o ideální lovecké taktice. Bonus: poukaz na dabl rožnění. První obstará nevychovaný klacek a jeho macek (jen si Jen opře o futra), druhé rožnění klacek v prérii. Pár kvízových otázek: Kolik hektolitrů krve se vejde do 40kilové slepice? Kolik centimetrů byl dlouhý... charakter prdelkomilce Richarda? Kolik koleček uvnitř baráku oběhli lovící Jen a lovený paroháč? A díky jaké značce tělového mléka byla Jen nehořlavá? (© IceQueen). Konec kvízu. Ve finále Jen, doživotní nositelka reklamy na mexické pivo :-), miláčkovi za trest vymalovala bungalov na růžovo, oprava, do ruda, a pak jí vrtulník přinesl ze zoo v L.A. v síti podvěšenou lamu vikuňu (bohužel vystřižená scéna), aby ten flusanec na hrob stál opravdu za to! (21.05.2022)

Rape revenge pohybující se někde mezi Iñárritovým Revenantem a Zarchiho I Spit on Your Grave, aniž by se ovšem blížilo něčemu z toho, co je pro tyhle snímky zajímavé. Coralie Fargeat se imho snaží stylistickou manýrou zapadnout do cool stylu New French Extremity (poněkud vágní kategorie, kterou vytvořil kritik James Quandt na základě určitých trendů ve francouzské kinematografii). Vizuální ladění se povrchně, leč nápadně podobá filmům Hélène Cattet & Bruna Forzaniho (psychedelická scéna mnohonásobného vnořeného snu hodně připomíná jednu část z filmu L'étrange couleur des larmes de ton corps) i Gaspara Noeho, a to včetně designu titulků. Ovšem naprosto bez jejich talentu. Velmi přímočarý děj nedává smysl ani psychologicky, ani technicky, ani metaforicky, ani v nadsázce a nefunguje ani jako komedie či záměrný guilty pleasure pastiš (jediný dobrý vtip je ten s plechovkou piva obtisknutým na kůži hrdinky). Fargeat buď vytvořila laciný chyták na diváky, kteří se nechávají unést pěkným vizuálem a rádoby sofistikovanými odkazy na béčkovou kinematografii, aniž by chápali, co je na ní a na jejích umělečtějších či ambicióznějších variacích opravdu zajímavé, nebo to prostě sama nechápe. Krev rozstříknutá na hrubých betonových stěnách luxusního bytu a designových přístrojích vypadá pěkně – asi tak stejně, jako vypadá pěkně třeba reklama na Sony nebo United Colors of Benetton. K tomu přidat populární retro-osmdesátkovou syntwave hudbu á la Refnovo Drive a cinefilní divácký medián bude hýkat blahem? No nevím. Revenge je především oproti všem předlohám, jimiž se zřejmě nechala inspirovat, uboze nenápaditá, což žádná stylistická manýra nepřekryje. New French Extremity, jako cokoli jiného, inspiruje také k produkci vyprázdněných druhořadých napodobenin. (12.01.2019)

Faktem je že se to zasloužila jak ta coura tak ti 3 ocasy. Dalším faktem je, že film nabízí spoustu nelogických momentů. Za všechny jmenuju aspoň tyto : pád z útesu, kterej prostě nemohla přežít, zázračné uzdravení, změna barvy vlasů a krev, které na můj vkus měli všichni herci víc než jakejkoliv smrtelník. I přeze všechny neduhy, který film obsahoval se mi na něj celkem dobře koukalo. O level výš tenhle kousek totiž povyšuje parádní kamera. Sice né originální, ale zato krvavej exploitační / Rape and Revenge průměr. (18.05.2018)

Velice rajcovní snímek, který hlavně v úvodu pekelně dráždí všechny možné erotogenní zóny na lidském těle a jakmile přestane s tímhle, napumpuje tělo adrenalinem. Revenge je přesně tak prostá žánrovka jako její název, ale já sakra říkám, že tyhle filmy mají na, jinak přeplněném, trhu své místo a osobně nyní hrozně lituji, že jsem na film nevyrazil do kina - tohle se musí podporovat. Ano, film sice hraje na první signální a sexy zadek misí se znepokojivými záběry ostatků lidských těl a jejich konzumace mrchožroury, ale...má to prostě tu sexy ženštinu, hodně akce, skvělé prosluněné lokace, dva pitomce se zbraněma a levného Aarona Eckharta (vlastně jsem si uvědomil je už dnes Aaron sám, ale patrně nehovoří francouzsky, což je nezbytný základ filmu), takže na vypnutí mozku u jednoho chladného zimního večera naprosto ideální. (28.11.2018)