Děrsu Uzala

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Samuraje mam za sebou a bylo mi jasne, ze Dersu Uzala bude dalsi Kurosawuv masterpiece, ale bohuzel jsem nekdy pred rokem jen tak letmo nakouknul co me ceka a videl jsem skupinu ruskych dedku jak tabori v lese. Rekl jsem si, ze to nemam za potrebi a dostalo to rocni odklad - nemel jsem ale poneti co se v tom skryva za poklad. Ano, ono to skutecne cele je o bande fousatych rusaku v cele s asijskym duchodcem, kteri se prochazi po lese a nekonecnych plochach sibirske tajgy, ale zaroven je to tak dokonale jak jen muze byt. Priroda (v dobe kdy jeste nebyla z 95% vykacena) je nadherna a navic se v tom na prvni pohled bezvyznamnem toulani skryva dokonaly survival tutorial (scena jak prezit mrazivou sibirskou noc s pomoci travy byla dokonala). Tak me prekvapilo jak moc je ten film dobry, ze uz to pomalu zacalo brousit do maximalniho hodnoceni. 8/10 (10.04.2010)

Kurosawův velký film o malém pozoruhodném lovci z národa Goldů Děrsovi, který se spřátelí s ruským badatelem Arseněvem a společně putují panensky krásnou sibiřskou tajgou, tou dobou ještě nezmapovanou. Střet dvou kultur, které si mohou být vzájemně prospěšné a vlastně na sebe i odkázané, protože jeden bez druhého by v cizím prostředí dlouho nepřežil. Zřejmě bych byl spokojenější a hodnotil lépe, jenže jsem si film pustil na originálním dévédéčku z produkce Řitka video (už název té společnosti mě měl odradit) a přepis videa byl natolik katastrofální, že všechny ty nasnímané obrázky divoké přírody ztratily na kráse .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (13.04.2015)

Tento film je pre mňa ukážka drsnej sibírskej prírody, veľkej dobrosrdečnosti ľudí aká sa dnes už len tak nevidí a množstva dôvtipných príhod. Jedinú vec, ktorú by som vytkol sú časté nudné momenty a slabé dialógy, ale inak je to podľa mňa na svoju dobu veľmi dobré dielo. Takisto spracovanie doby celkom vyšlo, celkovo to bolo dosť príjemné, upokojujúce a dôstojné. (08.02.2012)

Babajanovu verziu o Dersuovi Uzalovi z roku 1961 som síce vôbec nevidel, ale i napriek tomu si dovolím tvrdiť, že sa zrovna tej Kurosawovej z roku 1975 za žiadnych okolností nevyrovná, nepriblíži a ani nedorovná, až tak som z nej neuveriteľne nadšený, že ani v podstate sám neviem, či je to najmä vďaka tej samotnej, drsnej prírode, ďalej, povedzme sympatickým postavám, či dokonca i samotnému spracovaniu (nakrúteniu), alebo skrátka z každého rožku trošku, keďže som mohol obdivovať všetky tieto filmové zložky od samého začiatku až vari po samý koniec, keď som predsa ostal trochu smutným a zarazeným divákom, a to nielen z toho dôvodu, akej informácie sa mi dostalo následne do uší, ale vlastne už na samom začiatku som bol toho priamym svedkom, čo protagonista na konci len podtrhol. A niekde medzi tým sa náramným spôsobom rozprestieral tento nadčasový, skutočný príbeh, pojednávajúci o prieskumníkovi a lovcovi, z ktorých sa stali, vskutku naprosto nerozluční priatelia - niekedy začiatkom 20. storočia vo východosibírskej tajge, kde na seba po prvýkrát natrafili. Apropo, aj bez priamej účasti Toširóa Mifuneho (dvorného herca prechádzajúcich "kurosawoviek"), sa stále jedná o majstrovské, umelecké dielo, jedno z najlepších, aké počas svojej kariéry nakrútil, aj keď možno teraz trochu viacej preháňam, no podotýkam, že v tomto prípade ide predovšetkým o náročnosť ako takú, čiže podľa mňa film nie je určený pre dnešné zjednodušené publikum, chce to v prvom rade vnímavejších a trpezlivejších divákov, akých v súčasnosti bohužiaľ príliš veľa nie je, ktorí sa totižto správajú, ako nejakí, maximálne nevychovaní diviaci! Treba si všímať najskôr kultivovaného diváka, a až potom akéhosi diviaka, a je to mimochodom poriadny rozdiel. (14.12.2022)