Rašómon

"Možná jsme si dobro jen vymysleli." (29.12.2009)

Nepatrím zatiaľ nie jak zvlášť k znalcom Kurosawu. Ale toto je rozhodne najlepšie čo som doposiaľ od neho videl. (26.05.2010)

Nadčasová, originální detektivka. "Člověk se musí chovat sobecky, aby mohl přežít" (09.08.2013)

Pravda je relativní a každý si ji přizpůsobuje k obrazu svému, skutečnou pravdu nenalezneme. To je asi trvalý odkaz tohoto filmu, jak vyplývá ze závěrečné scény filmu v troskách starého kláštera. Je to vlastně geniální dílo. O vraždě vypovídá vrah, přítomná žena, oběť a náhodný kolemjdoucí. Pravdu je možné pouze slepovat z rozporů mezi výpověďmi nebo analýzou vzájemných citových vztahů mezi aktéry příběhu, přesto se ji nikdy nedozvíme. Obávám se, že je to tak i s výkladem každé historie. Kurosawa byl filmový génius. (09.07.2017)

Absolutní klasika. Jeden příběh, ale kolik pravd nebo je to obráceně? (03.04.2007)

Tohle je přesně na hranici toho, co nemám rád na divadle. V Rašomonovi najdete nejlepší herecký výkon, jaký ještě dokážu unést. Abyste mi rozuměli. Shakespeare, ani jiní klasikové, mi nepřirostl k srdci. Divadlo je pro mne jiný svět plný přehrávání. Tady to bylo na hraně. Měl jsem chuť dát míň, ale budiž. Sedm samurajů je podle mne ještě povedenější film. 5* (10.11.2010)

Kurosawovo zamyšlení nad povahou člověka v příběhu, který není tak prostý jak se ze začátku zdá. (10.01.2011)

Nemám ráda Kurosawu. Vážně ne. A Rašomonu dávám tak vysoké hodnocení v podstatě pouze za zajímavý námět, ústřední myšlenku díla, kameru Kazuo Miyagawy, Ravelovo úderné Bolero, které bylo zřejmě tou "nejakčnější" esencí filmu, a v neposlední řadě animální výkon Toshirô Mifuneho. Jinak jsem ani s tímto 7. pro mě zhlédnutým filmem panu tvůrci na chuť nepřišla. Na hysterické projevy asijských dam jsem alergická, takže při estrádě, kterou předváděla Machiko Kyô se mi doslova otevírala kudla v kapse a hlavou mi létaly myšlenky typu: "Pleeez someone kill that bitch!" Nehorázná přehrávka. A to její obočí mě určitě bude strašit ve snech! Na předsunutý pysk Takashi Shimury v rolích ufňukaných plebejců (viz Skandál) se taky nemusím dívat, mnohem víc se mi zamlouvá v důstojnějších polohách (jako např. v Toulavém psu). Snímek trvá 88 minut a já měla pro typický Kurosawův styl opět pocit, že nejméně dvakrát tolik. To zdlouhavé ulpínání kamery na nepodstatnou akci, detaily zpocených tváří... jenže ty tváře nepatří ani Van Cleefovi, Eastwoodovi, Bronsonovi ani Fondovi, v těch tvářích se neodráží kritické napětí před finální přestřelkou a už vůbec to celé nedoprovází mistr Morricone. Pro mě další typická Kurosawovská nuda. 75% (08.06.2011)

Co člověk, to jiný pohled na svět a události v něm. Tak lze nějak charakterizovat obsah tohoto velmi dobrého filmu. 3 muži hodnotící jeden zločin, a to každý svým pohledem a z pohledu získaných informací. Kurosawa prostě umí zaujmout, o tom není pochyb - 4* . (19.07.2011)

Čo sa týka starých samurajských filmov, tak tie mi nie vždy sadnú - sú rozťahané, veľa sa v nich kecia a aj hudba je v nich furt na jedno kopyto. Ale pri Rašómonovi som bol trochu prekvapený, že to nie je také jednotvárne ako niektoré ďalšie, hoci to s tou uši-píliacou hudbou a dlhým kecaním tu ostáva, avšak je to podané inak, než som doteraz videl. Pekne sa v tom dalo orientovať, celkom som bol aj zvedavý čo je vlastne pravdivé a herci hrali pútavo (hlavne mladší Mifune, než na akého som bol doteraz zvyknutý). Samozrejme až na niektoré "úlety" ženskej hrdinky (ten na nervy lezúci plač, alebo smiech) či podivné samurajské súboje. Všetko je teda založené na rozprávaní príbehu vždy z iného pohľadu a konanie (a teda aj rozprávanie) postáv odráža ich povahy, kto je aký vo svojom vnútri, či sebec, či zlodej alebo niečo iné. Film tak ponímam ako starú slušnú klasiku, ktorú je určite zaujímavé vidieť. (10.05.2012)

Kdo zavraždil čestného samuraje? Samurajova žena nebo zločinec? Byl tu ještě nějaký svědek? A byl samuraj vůbec čestný? Legendární mistrovské dílo o relativitě pohledů na jednu událost. (03.11.2012)

Rošambo - Film, ktorý skutočne neuveriteľným spôsobom predbehol dobu, keď už pred vyše šesťdesiatimi rokmi nám naservíroval zápletku ako vystrihnutú z Búrlivého vína. A to, podržte sa, štyrikrát inak. Ale musím uznať, že čo sa týka afektovanosti, slovenskí "herci" sa na charaktery z Rašómonu veľmi nechytajú. Škoda, nad vodou ho tak drží len výborné technické spracovanie. (05.03.2015)

Různé pohledy na věc a poznání, že člověk je zlý a proradný organismus, to víme už dáávno. A těch pár dobrosrdečných bláznů, kteří jsou dříve nebo později zadupáni do země, ti nestojí ani za řeč. Lidé tohle určitě věděli i před rokem 1950, tudíž se nejedná o přelomovou myšlenku. Tento zfilmovaný "objev" jsem Kurosawowi nezbaštil. (22.10.2020)

Dekameronské vyprávění jednoho příběhu více postavami uvězněnými silným nečasem pod Branou démonů, které diváka přiměje přemýšlet nad povahou pravdy a nespolehlivostí jednotlivých vypravěčů. Historiograficky orientované jedince možná přivede k tropice diskurzu Hydena Whitea a jeho metatopickému, narativnímu pojetí dějin. Dejte si však pozor na očekávání, jelikož tento film dělá opak toho, co moderní spektákly! Pro dnešního diváka vypráví až příliš složitě vystavěný příběh uměřenými vizuálními prostředky. Ve své době byl však Kurosawa přelomovým režisérem a bez jeho filmů by nikdy nevznikly Hvězdné války nebo Sedm statečných a byl jedním z těch, kteří položili základy tomu, co dnes nazýváme akčním filmem. Ať již v historických freskách o šógunech a samurajích, v intimních životních portrétech tokijských úředníků nebo v příbězích o lovcích splynuvších s hlubinami tajgy, Kurosawa patří k velmistrům morálního vyprávění, podaného v té nejvyšší formě filmové řeči. (13.05.2023)

Skvěle pojatá středověká "detektivka". Tři různé pohledy na tutéž událost = tři různé události. Perfektní sonda do nitra člověka, který si to, co se mu stane, vždycky uzpůsobí k obrazu svému. A navíc Kurosawa je můj oblíbený režisér... (20.08.2003)

Už dlouho jsem neviděl tak čistě znějící finále. (09.05.2007)

Je zajímavé dívat se na tentýž příběh očima různých lidí. Kde je pravda? Proč lidi lžou? Režisér docela věrně postihuje lidský charakter, ale lidi v podstatě neodsuzuje, což je vyjádřeno i závěrečnou scénou. Občas zbytečně dlouhé záběry, které nemají opodstatnění a šílený smích jak bandity tak i manželky pro mě film trochu degradovaly. Styl vyprávění mi připomněl Úhel pohledu, který byl natočen o víc jak půlstoletí poté.... (07.02.2009)

Nemám rád rozpitvání jedné události z více pohledů, natožpak čtyřikrát skoro to samé. Herci se tváří a mluví hodně teatrálně, hudba hodně "stará". - 60 % (29.03.2011)

Myslel jsem, že už mám na ten afektovaný styl hraní ve starších japonských filmech vybudovanou imunitu a nebudu se nad ním pozastavovat. Tentokrát toho ale na mě bylo nějak moc a překvapivě zrovna u velkého Mifuneho. Jinak je ale tenhle slavný film, který Kurosawu celosvětově proslavil, bravurně natočený po technické stránce, hlavně záběry a pohyby kamery je radost sledovat. Taky nápaditě vystavěný příběh i poselství, které nese, si zachovávají dodneška naléhavost. Podobenství o tom, jak nám závoj ješitnosti a iluze subjektivního pohledu zabraňují vidět události ve skutečném světle, jak nezdolná protože bezděčná je naše snaha ospravedlňovat především sama sebe. Zajímavé je, že každý ze tří hlavních vypravěčů popisoval svou roli v příběhu tak aby jeho čest utrpěla co nejmíň a přitom se vždycky označil za vraha. (31.05.2011)

Syrové, až je to vlastně všechno perfektně připravené a naservírované. Můj první debut s Kurosawou skončil s otevřenými ústy a loužičkou pod mojí židlí. Vidět tohle v rámci školní výuky je prostě povinnost. (24.11.2011)