Rašómon

Rašomon je skutečně skvělý film, díky vynikajícímu scénáři, díky výborným hereckým cýkonům a také díky perfektní režii. Natočeno tak excelentně že se nedá nic vytknout. (28.02.2010)

„Však počkejte, až uslyšíte, co vypovídá ten zavražděný…“ (24.07.2014)

Rashomon effect. Když po vašem filmu pojmenují nejen styl vypravování, ale fenomén přítomný například ve zpravodajství či žurnalismu tak řeči o průkopnictví, revolučnosti a pionýrství nejsou úplně od věci. Přínos pro kinematografii jak z hlediska vypravěčských postupů tak i filmařské techniky samotné je v případě Rashomona samozřejmě neoddiskutovatelný. Na co se možná ale trochu pozapomíná je kvalita samotného úvodu filmu. Snad žádný jiný film neumí sám sebe prodat tak skvěle jako Rashomon. Když z dřevorubce a kněze vyleze, že důvodem pro jejich šokovanost je příběh kterým byli oba svědkem, lhostejný commoner se rázem promění v zainteresovaného zvědavce. A spolu s ním i každý divák. (16.02.2015)

Rašomón je pre mňa po všetkých stránkach (či už ide o typ rozprávača, štruktúru rozprávania, či nadčasovú výpovednú hodnotu) takmer dokonalý film. Prečo takmer ? Japonské prehrávanie a divadelnosť postáv síce má čosi do seba, pôsobí na mňa ako scudzovací efekt, vďaka ktorému intenzívnejšie prežívam a uvedomujem si akési magično filmového umenia. Na druhej strane mu neviem v istých filmoch alebo momentoch prísť úplne na chuť. A to je pre mňa prípad Rašómonu. (18.11.2019)

Film rychle utíká. Nenudí. Skoro bych řekl detektivka. (11.02.2010)

Skvělá metafora o podobě pravdy a skutečnosti, lži a představě s výmyslem. Skvěle podmanivá ústřední, či spíše závěrečná melodie, spolu se strnule hledícími obličeji postav, které jsou pro mě typické u pana Kurosawy. Ale pan Mifune se někdy chechtá až příliš... (17.02.2010)

O chlup slabší snímek než některé ostatní, jež jsem měl možnost od pana režiséra vidět. Přesto obdivuhodný, zejména díky tomu s jak minimálními prostředky zde Kurosawa pracoval - šestice herců (nepočítaje prostřednici mezi živými a mrtvými) a tři prostředí - rozbořený chrám, les a soudní dvůr - a přesto tvoří dokonalou atmosféru doby, na to byl K. opravdu mistr. Zvolený způsob narace svědků a aktérů jedné a té samé události, nahlížený pokaždé ze subjektivního pohledu jednoho z nich, je velmi dobře kauzálně provázaný. Vynikající je např. sekvence vyvolávání ducha, popř. některé záběry odehrávající se v lese snímané z podhledu či ukázkový skokový střih. Kromě tradičně skvělého Mifuneho (byť zde herecké prostředky zvoleny jako určitá předzvěst Kikuchia ze Sedmi samurajů) bych určitě vyzdvihnul i Masayuki Moriho v roli přepadeného, ale celé herecké obsazení je natolik vyrovnané, že uznání si zaslouží všichni herci. Úvaha nad sobectvím člověka a vírou (či nevírou) v lidi obecně. Pro zajímavost - déšť který se po celou dobu snáší na chrám byl umělý - K. použil hektolitry a hektolitry vody která byla obarvená, aby "déšť" na filmovém materiálu lépe vyniknul. (30.04.2010)

Někde mezi 4 a 5 hvězdičkami. Skvělý film založený na poklidné až depresivní atmosféře, ve kterém dochází jen k malé gradaci. Asi jsem až moc zvyklí na Americké filmy, když jsem čekal v posledních vteřinách to, že potulný chodec dítě zahodí, vezme šat a uteče. Aspoň že tak. (85%) (28.05.2010)

Ač nemám rád jakákoliv očekávání od čehokoliv, tak přesto se musím přiznat, že od tohoto filmu sem očekával trochu víc. Ale přesto pořád bylo na co koukat... (21.07.2006)

Kurosawov film je polemikou s tradičným poňatým pravdy a skutočnosti, ktorá sa mení so zmenou pohľadu roprávača. Zaujímavosťou je, že Rašómon je jediný režisérov snímok, čo nie je rozprávaný chronologicky. (23.03.2008)

Ano, Kurosawa je génius. Pokud mně Krvavý trůn mírně zklamal, Rašómon (jak by měl název znít ve správném přepise, CSFD ovšem tvrdošíjně používá ten nevhodně zjednodušený) mně fascinoval od první minuty. Úvodní deštivý záběr s hercovým unaveným pohledem a slovy "Nerozumím tomu. Nerozumím ničemu." je jeden z nejatmosféričtějších záběrů, jaké kdy byly natočeny. Nijak rozmáchlý Rašómon je spíše komorní starojaponské drama o podivné vraždě a jejím vyšetřování, ve způsobu vyprávění předjímající postmodernu (a Kurosawa je v tomto směru podstatně důmyslnější vypravěč než třeba Woody Allen), ale ukazuje krutost a depresivitu světa samurajů, zbojníků a buddhistických kněží, stejně jako fascinující japonský způsob myšlení, v plné šíři a působivosti. Přestože nemá ani hodinu a půl, je to filmový epos v nejvlastnějším slova smyslu a filmových eposů si vážím. O úchvatné grafické stránce, pro japonskou kinematografii a kulturu vůbec tak typické, se snad ani nemusím zmiňovat, příjemným překvapením byla ovšem hudba, ačkoliv na mně působila dost západně (což tady myslím jako nevýhodu, protože mi neseděla do starojaponského prostředí filmu). Provedení je spíše nízkorozpočtové, divadelní, což ale filmu spíš prospívá než škodí. Herci jsou také úžasně démoničtí nebo naopak úžasně propadlí beznaději. Mírně nesympatický mi byl střih, který jsem ale vzhledem k datu vzniku ochoten odpustit. Rašómon patří k nejdepresivnějším a zároveň technicky nejlépe provedeným filmům, jaké jsem kdy viděl. (20.06.2009)

Skoro každý z nás má sklon upravovat a přikrášlovat pravdu. Kurosawa perfektně vystihl nemorálnost lidského chování. Myslím si, že cílem nebylo vyřešit vraždu, ale ukázat různé úhly pohledu na danou situaci. Moje první a určitě ne poslední zkušenost s Kurosawou, kvalitní podívaná..4,5*. (03.08.2018)

I když podobnému typ filmů, který je stavěn na základě vyprávění z různých úhlů pohledu, moc neholduji, Kurosawa-sama mě zase přesvědčil, že on to umí. S Mifunem, perfektní kamerou, s celkovým rozuzlením a závěrečnou pointou je tohle zase perfektní snímek a není ani tak dlouhý:-) (15.08.2011)

Onen hrdelní zločin, byť geniálně strukturovaný 4 pokřivenými úhly pohledu od 4 účastníků, byl sám o sobě pohříchu triviální (navíc zdaleka ne tolik hrůzostrašný a brutální, natož o podstatě slušnosti vs. sobeckosti lidstva vypovídající, jak se zaklínali vyprávějící svědkové soudu). Tudíž historku o něm musel Kurosawa natahovat, což sice dělal s neochvějnou režijní brilancí (jedná se o filmařsky/audiovizuálně/kompozičně dokonale zvládnutý kousek), ovšem přeci jen "násilně" a patrně (např. průchod lesem či první vychloubačný, mimochodem choreograficky hrozný, souboj). (04.12.2018)

Moje poslední snaha o osobní vyrovnání se s Kurosawou. Čekal jsem hlubokou psychologii tří postav, které jsou nucené strávit deštivý nečas v opušteném chrámu s náhodně vybranou nechtěnou společností a s trýznivými vzpomínkami na věci minulé, ale místo toho se mi dostalo ne zcela záživného plochého filmu se samurajskými souboji a přehráváním ve stylu japonské filmové školy. Kurosawa mě nadobro znechutil, již nikdy více. (24.01.2011)

V tom aby sa blbec vyznal. Kde je pravda, ktorá sa objavuje všade a pritom každý klame? Je existencia ľudstva založená na klamstve? Chčije a chčije, a dlhú chvíľu si traja muži a nemluvňa krátia historkami, ktoré majú byť úplne neuveriteľné a pritom sú celkom obyčajné. Najneobyčajnejšie sú súboje s mečom, ktoré sú tak smiešne, aké by ich tak nenakrútil ani Chaplin. Určite to nebolo náhodou, a zámer? Naviac hurónsky silený smiech od viacerých postáv inak vyzerajúcich normálne. Končím tento komentár, ktorý je rovnako zmätený, ako ja z filmu. (09.07.2017)

Jiný den, jiná zajímavá technika. Dneska jsme se podívali do relativně ranější japonské kinematografie, která však dokázala být vysoce originální a navíc i v celku zahozená, jelikož se jen tak něco podobného nevidí. Proč přeci jen nenatočit jednu velkou retrospektivu s několika falešnými retrospektivy dalšími a v tom, že potřebujete asi jenom pět herců, kteří díky kouzlu kamery mohou vodit dojem, že někde jinde jsou další postavy. Jak prosté a zároveň neotřelé a originální. Zároveň i pasáže, kde nás provází jen obraz a hudba, která jakoby odkazovala na staré filmy. Za to vše palec nahoru. To, co už je ale na palici je nekonečná zdlouhavosti, teatrálnost a nesourodost příběhu, který velmi snadno skočí do naprosté magořiny a za mě i nesouvislosti.Těžký film v tomto. A velká škoda zároveň. U tohoto snímku se za mě kombinuje naprostá originalita, ale strašné svědění řitního věnce na koukání. (15.04.2020)

ano ma to nieco do seba. posolstvo je nadherne, lenze viem, ze Kurosawa po tomto natocil Sedem Samurajov, Rudovousa a Ran. skratka, cakal som viac. (08.07.2007)

No na feudálního Kurosawu, musím asi ještě dozrát. Nebylo to prostě ono, ikdyž čtyři unikly o fous. Rozhodně to je zajímavé, ale občas jsem se nudil a ty souboje byly fakt příšerné, to byli teda šermíři .... (21.10.2009)

Na jedné straně film vyobrazuje typické japonské tradice a hodnoty (žena může mít jen jednoho muže; muži bojující o srdce ženy na život a na smrt; muž, kterého opustila žena, páchá sebevraždu atd.), na druhé straně však tyto paroduje prostřednictvím tulákovy verze příběhu. I to mohl být důvod velkého úspěchu filmu v Evropě – pro evropského diváka těžko srozumitelné japonské smýšlení o základních životních otázkách je ve filmu podáno velmi zemitě, lidsky a přirozeně – film nezobrazuje samuraje a lidi hrdé a ctnostné, ale právě naopak lidi chybující a ustrašené (viz poslední manželův výkřik před smrtí: „Já nechci zemřít!“). (13.04.2020)