Rašómon

Áno, japonský urehotaný, teatrálny temperament sa tu v komentároch skloňuje často. Na to si ale v týchto Kurosawových easternoch treba zvyknúť. Čo ma však zarazilo viac, je trochu nepochopiteľne nádejný/naivný záver, ktorý si vysvetľujem tak, že ho diváci v roku 1950 proste potrebovali. Príbeh neskutočne zaujímavo, nápadito a invenčne opisuje absurdnosť lživej povahy ľudí, no bez niečoho pozitívneho by sa stal legendárnym asi skôr kvôli tomu, aký je kontroverzný než kvôli jeho nespornému priekopníctvu. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s japonskými režisérmi). (14.09.2015)

Obávám se, že Rašomon pro mě bude zlomovým bodem v kauze Kurosawa. Jestliže mě totiž tolik vychvalované dílo, které má sotva hodinu a půl, téměř unudilo k smrti, není pro mě asi Kurosawa ten pravý. A nejde tu jenom o "zábavnost". Rašomon mi ve všech směrech přišel jako průměrný film, který sice staví na, v té době, originální myšlence, ale v tom jeho síla začíná, ale i končí. Je mi líto. 5/10 (12.10.2014)

65% (29.10.2009)

(Lumiere - 9.4.2015) (11.04.2015)

For Me 89% (11.07.2008)

Nedůvěra byla po válce obrovská, což se v tomto období promítlo do hodně japonských filmů. Rašomon patří mezi skvosty i v rámci Kurosawovy filmografie. Dokázal tu dokonale vystihnout charaktery postav a struktura vyprávění i vizuální stránka je vypiplána k dokonalosti. Jak moc je příběh geniální mi došlo až po čtvrtém nezaujatém (pravdivém?) líčení oné události, po které jsem si zpětně promítnul předchozí verze a došly mi v plném rozsahu motivace postav. (01.06.2009)

Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. (23.01.2008)

Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. (10.02.2023)

Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 (21.11.2006)

Mijagawova famózní práce s kamerou mě zaujala už v Yojimbovi, ale i tak nechápu, jak dokázal ze zdlouhavé a nedějové úvodní sekvence prvního vnořeného příběhu (dřevorubec kráčí lesem k místu činu) udělat tak dramaticky stupňovanou pasáž. Nemluvě o tom, jak provedl kamerové jízdy v hustém lese. Kurosawovi zase dávám velký kredit za závěr filmu, který je téměř doslovnou variací úvodu - pouze s přechodem nálady od beznaděje k naději, kterou přináší nový život. (24.07.2023)

Všichni jsou vyhlášení sedmilháři a pravda se stává pojmem, s nímž se dá zacházet dle libosti a vlít do něj jako do nádoby subjektivně zkreslené, pokrytectvím nasáklé verze jedné události. Když ale dojde na lámání chleba, prostá lidská slušnost a z ní vyplývající šlechetné činy nakonec zvítězí a my můžeme v klidu spát. Tedy alespoň podle Kurosawy. Sám se ztotožňuji pouze s první částí, jelikož režisérův humanismus nesdílím. (25.10.2012)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (24.01.2009)

Technická brilantnosť tu koliduje s hereckým prehrávaním. Nikomu tu nevadilo, že predstavitelia občas hrajú ako šašovia? Ad absurdum herecké výkony v predstavení, ktoré si zaslúži pochvalu za svoju remeselnú zdatnosť. (07.09.2015)

Myšlenka filmu naprosto skvělá, natočená způsobem mě ne moc blízkým. (21.03.2017)

Je to zajímavé a chápu, že ve své době to mohl být novátorský přístup k filmovému vyprávěné, ale do kolen mě to prostě nedostalo. Ano pravda a realita jsou relativní a každý si to ohýbáme podle sebe, ale to přece není(a ani tenkrát nebyla) novinka aby to mělo být hlavním a víceméně jediným poselstvím filmu. Více než cokoliv mi to připadalo jako takové hračičkovské trénování řemesla. Zdaleka nejslabší film který jsem od mistra viděl a níže s hodnocením nepůjdu jen z respektu. (24.11.2014)

Záleží na každém z nás, jakou pravdu si v tomto filmu najdeme, zda-li se v něm vůbec vyskytuje. Ale jak se říká: „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“ Takže mi na 41.LFŠ nezbylo nic jiného než si od každého z vypravěčů vzít to, co zcela subjektivně přišlo nejpravděpodobnější mně a seskládat si z toho svojí pravdu, 74%. (04.08.2015)

To co udělal Seinfeld pro sitcomy, podobně vyšlapal cestičku tropě Unreliable Narrator tento film. Nejlepší na něm je asi to, že i po těch letech funguje. (když nepočítám závěrečnou scénu s dítětem, ta mi přišla trochu zbytečná) Neznaje příliš děj ani reálie středověkého Japonska jsem se koukl na tento film. A jeho příjemná atmosféra mi na paměti zůstává i po čase. Nevyhnutelná rasistická poznámka, částečně taky proto, že postavy nelze pořádně barevně rozlišit a technicky vzato ani podle jmen - chvíli mi trvalo, než jsem se vyznal kdo je kdo. Dobře byly vystavěny všechny výpovědi, naprosto v souladu s osobnostmi - zejména pohled na souboj dvou mužů. Les vypadá jako les, herecké výkony taky fajn, pouze hovor s mrtvým manželem mi přišel lehce "narm"ovitý. Vyprávění v rozbořené budově o výslechu policie o vyprávění zločinu mi též přišlo jako prima orámování celého příběhu. Odhalíte, kdo povídá pravdu a kdo jen lže dříve než postavy ve filmu? Směle do toho, je to o několik tříd výše než všudypřítomné kriminálky. (25.09.2013)

Film je zajímavý hlavně tím, kolik otázek vyvolává. Jsou všichni špatní a prolhaní sobci, nebo pořád existují dobří lidé, kteří nehledí jen sami na sebe? Dokáže hodný člověk přežít v (jen tehdejším?) krutém světě? Je lež milosrdnější pravdy? Ve filmu je hezky ukázáno, že pravdu často nikdo nechce přiznat a nikdo ji nechce slyšet. Samotný příběh ve stínu těchto myšlenek poněkud bledne, sám o sobě tak zajímavý není (postavy taktéž, možná až na Tadžómarua a mnicha), takže postupné odkrývání pravdy je mnohem zajímavější než to, co nakonec zjistíme. Myslím si tak, že napodruhé by mě film tolik nebavil, protože už znám ten postup odhalování. Kromě toho souboje jsou tu skoro až směšné, na japonský středověk bych čekala něco lepšího. Jasně, není to tady to hlavní, ale tohle mi skoro přišlo jak parodie. 9/10 (03.06.2021)

Výborne spracovaný scenár. Hudba (Ravelovo Bolero) a obsadenie spolu s Mijagawovou skvelou kamerou pôsobia veľmi sugestívnym dojmom. V snímke sa používajú dlhé a pomalé zábery a i napriek pomalému rozohrávaniu deja režisér všetko (štyri pohľady na vec i scénu pod bránou) zmestil do necelých 90 minút. Snímka získala Zlatého leva na MFF v Benátkach a Oscara za najlepší zahraničný film zaslúžene. Európsky divák si však musí zvyknúť na Mifuneho živelné stvárnenie postavy (poskakovanie a šialený smiech). Kurosawa poukazuje vo svojom nadčasovom filme na to, že mnohí máme radšej sami seba ako čistú pravdu, a radšej klameme nielen iných, ale aj sami seba, len aby sme vyzerali lepší, čím sa vlastne stávame horšími. Ani smrť nemusí človeka zmeniť natoľko, aby začal stavať pravdu nad všetko iné, takže i správy spoľahlivého média môžu sprostredkovávať mylné predstavy zo záhrobia. Hovorí tiež o tom, že smrťou sa všetko nekončí a zomrelý neprestáva vnímať svet. Častokrát však svoje okolie vníma ako temnotu, do ktorej sa náhle vlastným pričinením dostal. V celom filme vystupuje len 8 postáv + dieťa. Samotný súd je zobrazený zaujímavým spôsobom. Kamera sníma scénu z pohľadu sudcu. Nevidno ho, ani nepočuť jeho otázky, ale len odpovede predvolaných. Svedkovia vypovedajú priamo do kamery, akoby Kurosawa staval diváka do pozície sudcu. (09.10.2003)

Mé první setkání s panem Kurosawou a zrovna taková bomba. Čekal jsem, že to bude něco strašně hutného a zvláštním způsobem náročného a vlastně mi spíš přišlo, že to byl docela dobře stravitelný film. Počkám ještě na další, ale vypadá to, že jsem si oblíbil dalšího asijského režiséra a hned možná toho světově nejznámějšího. Rašomon je film o lži. Film o hledání pravdy, o její důležitosti, o jejím smyslu pro běh lidstva. o touze po pomstě, o radosti ze způsobeného příkoří a v neposlední řadě o chamtivosti. Jednou větou:"Je to prostě film o lidech." Bohudík i bohužel. Jo a zajímalo by mě, jak se Akirovi povedlo dostat z Machiko Kyô tak neuvěřitelný herecký velevýkon. Zíral jsem s vykloubenou čelistí! (06.02.2010)