Režie:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Karel Lamač, Helena Bušová, Jára Kohout, Betty Kysilková, Věra Ferbasová, Theodor Pištěk, Raoul Schránil, Oldřich Nový, Růžena Šlemrová, František Roland (více)Obsahy(1)
Majitelka panství "Krásná skála", Alena Skalická, vrátí se po letech pobytu v cizině na statek, aby se sama ujala jeho vedení. Její strýc Skalický a inž. Miloš Miláček, kteří až dosud statek spravovali, chystají slavné uvítání. Uvítací řeč má pronést hajný Štětivec. Nadlesní Eisenkulka ho zkouší. Štětivcova žena, hubatá Barbora, trne strachem, aby její Matěj neprovedl nějakou hloupost... [dobový program]
Alena Skalická se vrací po studiích na své panství, které zatím spravoval její strýc. Jeho pravou rukou je lesní inženýr Miloš Miláček. Alena s sebou přivezla docenta Bulfínka, který má statky zmodernizovat, a sňatkového podvodníka Gustava Horowitze, jenž se jí vlichotil a nechal se najmout do jejích služeb. Dívka stroze odbude slavnostní přivítání a projeví nedůvěru k dosavadnímu způsobu hospodaření, což jí později Miloš vyčte. Připomene jí také společné zážitky z dětství. Po nedorozumění opustí mladík spolu s propuštěným hajným své místo, jež převezme podnikavý Horowitz. Docent Bulfínek se zamiluje do Hanči, dcery hajného Štětivce. Alena, zmatená Horowitzovými plány i obletováním, se radí se strýcem, ale s Milošem se smířit nedokáže. Aby posílila jeho žárlivost, oznámí své zasnoubení s docentem, přestože on se uchází o jinou. Ale nakonec zamilovaní najdou k sobě cestu. [NFA.cz] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Tři hvězdičky za pár humorných skečů, především kolem nedorozumění se psem a Hančí. Ve filmu kupodivu exceloval Jára Kohout s Betty Kysilkovou, Ferbasová se moc do role Hančí nehodila, zato Lamač jako Bulfínek byl jedinečný. Film musíé pamětník srovnávat s inscenací Hudebního divadla v Karlíně 1968 - 1970 a Karlem Effou a spol., přičemž tento film značně zaostává. Co jsou platné krásné písničky, když snad ani jedna nezazní celá a některé jsou z filmu zcela vypuštěny. Helena Bušová i Raoul Schránil tentokrát velice trapní. ()
"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% ()
Chybou je, že se všechny písničky téhle polooperetky dají spočítat na prstech jedné ruky - jinak by to bylo ještě mnohem sladčí a pro většinu diváctva tedy ještě nestravitelnější. Bujaré veselí v nás nevyvolá - nejvtipnější je snad myslivecká latina a lovení zajíců na tabák. Karel Lamač nebyl zrovna nejvhodnější typ na hlavní roli - Věra Ferbasová je však neuvěřitelně rozkošná lolitka - jestli se tento termín dá aplikovat na náš předválečný film. ()
Vedle soudobé české taneční hudby patřila k fenoménům třicátých let také opereta. Popěvky, které v nich zaznívaly, dosahovaly nepředstavitelné popularity u široké veřejnosti, ochotně sdílející prostou upřímnost interpretovaných textů. Mezi nejúspěšnější tituly náležel bezpochyby právě Benešův kus. Karel Lamač, pobývající od konce dvacátých let v Berlíně, se sice do Československa vracel pravidelně, ale jen obtížně věnoval svůj čas také české produkci, která hledala své nástupce v nových, mladých osobnostech. Pro zaneprázdněného Lamače připadala v úvahu další filmová práce jedině s podmínkou vlastní herecké účasti. Hravý i dravý žertovný příběh z českého venkova byl skutečně vyplněn plejádou líbivých písniček, z nichž dodnes některé přežily, a také se mohl pyšnit exkluzivní sestavou prvorepublikových komiků v čele s Járou Kohoutem, Oldřichem Novým, Theodorem Pištěkem, Věrou Ferbasovou či Růženou Šlemrovou. Film, pro mnohé patrně nepřijatelný, je i po více jak sedmdesáti letech cenným svědectvím o době a lidech. Esence podřadné zábavy, prýštící z nejednoho záběru, získává v konfrontaci se současným neumětelstvím pojednou toužebně očekávaný klíč k hledanému úniku. Psal se rok 1936, žízeň po nekomplikovaném humoru byla silnější než cokoli jiného a nebyl tedy nejmenší důvod hledat vady na kráse. ()
Lamač hraje víceméně stále totéž, zato ale dokonale. Je snad jediným, co z toho filmu nezestárlo. Nelze opomenout Nového, který slizkého Horowitze zahrál s velkou chutí. Komično zastupuje Kohout, dámy tentokrát víceméně do počtu, jakož i charakterní milovník, kterému stačí pouze vyčkat, až dáma prozře. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (9)
- Roli hajného štětivce hrál na divadle s velikým úspěchem Ferenc Futurista, kdežto Karel Lamač obsadil Járu Kohouta. Ferenc se cítil tak dotčen, že prý chtěl Járu Kohouta zastřelit, ... zasahovat musela dokonce i policie. Futurista si poté pár měsíců poležel na psychiatrii. Když se v posledním dnu natáčení splašil kůň a Jára Kohout si pádem do náhonu, z něhož omylem obsluha vypustila vodu, zlomil nohu, považoval to Futurista za spravedlivou odplatu - prý neměl podepisovat smlouvu na roli, která patřila jinému herci. (Kulmon)
- Titulní obrázek u filmu zde ukazuje dobovou reklamní pohlednici s motivem jako z pohádkové knížky pro děti. Na vratech si můžeme přečíst: „Elektafilm vám představuje.“ Člověka napadne otázka, co že nám to Elektafilm představuje a náš zrak sjede do pravého dolního rohu k názvu filmu. My však musíme otevřít vrata. Za nimi je složené leporelo, na jehož první straně se po otevření vrat objeví: „Herce zfilmované operety Na tý louce zelený.“ Po rozložení můžeme spatřit podobizny herců s dokresleným tělem. Na zadní straně pohlednice bývá razítko biografu, ve kterém bude film promítán. V případě Prahy to bylo například: „Od pátku 7. srpna 1936 v biografech Fenix-Lucerna,“ anebo v případě oblasti Mostecka: „Bio APOLLO v Kopistech u Mostu.“ (Dymnik)
- Informace o filmu a jeho propagace proběhla skrze „Bio-program v obrazech“ vydavatele a nakladatele M. Schulze v Praze 7. O filmu se zde dozvíme třeba to, že byl vyroben ve filmových továrnách A-B-Film-Praha na Barrandově, že zvukový systém filmu byl TOBIS-KLANGFILM a že exteriéry se natáčely v Průhonickém parku a v okolí České Kamenice. (Dymnik)
Reklama