Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Zahuštěné kondenzované hororové mléko s indonéskou značkou kvality. Množství žánrových klišé, hororových motivů i takřka vykradených scén z jiných filmů. Pěkný vizuál a efektní řemeslně moc pěkně zvládnuté strašidelné scény, kterých by se pravověrný fanoušek neměl nikdy nabažit, protože pak ho každý druhý horor zklame. Při sledování spokojenost, po něm zážitek rychle vyšumí, byť teda všechyn scény s mrtvou či živou mámou zpěvačkou byly perfektní, ta se jim potvora povedla. Naopak konec ve stylu Noci oživlých mrtvol snad ani nemusel být, účinek měl vcelku nulový. Za mě pěkné tři a druhý díl si pustím. ()
Možná jsem snímek lehce nadhodnotil, ale udělal jsem to z čiré radosti. Na rozdíl od takzvaných hororů, které svého času plodili ve Státech jako na běžícím pásu a v nichž se skupina studentů postupným odživotňováním stále zmenšovala, aniž by v tom bylo cokoli navíc, Indonésané umějí vytvořit filmy plné děsivé atmosféry. A nezáleží na tom, jestli tak činí sami, nebo jestli s někým kolaborují jako v tomto případě. Jasně, divák si může povšimnout případných mezer v logice, člověk, který nemá rád asijský typ hororů, bude zákonitě zklamán (ale zase, proč by se na to vůbec díval, že jo?), ale já jsem si ty osvědčené dálněvýchodní záležitosti tuze užíval a několikrát jsem se dokonce opravdu lekl, a to se mi běžně nestává. No nebude to náhoda, že jde už o druhou hororovou záležitost, která ode mě dostává čtyři kousky, na níž se podíleli Joko Anwar a Tara Basro. / Poučení: Zemřeš-li, nezvoň. ()
Indonésko-korejský snímek „Pengadbi Setan“ je ukázkou dobře provedené asijské hororové práce, a přitom navíc nemáte pocit, že byste se dívali jen na nějaký odvar japonských hororů. Má to svou vlastí atmosféru, má to specifické prostředí, je to své. A má to i momenty, které vás skutečně dovedou přesvědčit o tom, že asijský horor ještě není vyloženě na ústupu, že tu mohou vzniknout další zajímavé kousky. ()
Nie som nejaký priaznivec ázijských hororov, herci v nich sa mi zdajú podobní až je to mätúce. Pengabdi Setan z 80. rokov som logicky nevidel, ale tomuto rimejku som dal priestor. Je to kombinácia duchárskeho a démonického hororu, ktorý vychádza z islamského kultúrneho prostredia. Navyše dejiskom je dom na cintoríne a v centre pozornosti vekovo i typovo natoľko pestrá rodina, že to bolo od začiatku podozrivé. Spočiatku som uvažoval, že sú to len vzdialení príbuzní. Vysvetlenie, prečo sú napríklad medzi súrodencami pravidelné skoro sedemročné rozdiely, príde asi po hodine filmu. Aj ďalšie odhalenia postupne vyplávajú na povrch, a hoci pointa nie je žiadne terno, výsledok je veľmi dobrý! Zopárkrát ma poriadne zatriaslo, no pritom išlo o klasické ľakačky (plachta, biela tvár, čierne vlasy...). V tomto prípade platí, ak sa duchovia zjavia nárazovo - funguje to, menej už, keď je ich prítomnosť trvalá (viď: záver filmu). Najdôležitejšie bolo správne načasovanie. ()
Skvělá duchařina z Indonésie, překvapivě vyspělá nejenom příběhově, ale i filmařsky. A hlavní role se dobře zhostila pěkná prsatice Tara, takže další plus, aspoň tedy pro pány. Přišlo mi, že nejlepší momenty jsou natlačeny zhruba do prvního poločasu a směrem ke konci se děj stával trochu kostrbatým, ale celkově je to myslím hodně příjemná a zajímavá záležitost. Jen jedna scéna mi do filmu příliš neštymovala, ale zároveň byla hodně výrazná, a to svérázně trikově pojatý pád mladíka na motorce pod náklaďák, pouštěl jsem si ho několikrát za sebou. P.S.: Jedná se snad o volný "remake" staršího filmu z roku 1982, ale na ten moc náladu nemám, pustím si radši druhý díl. ()
Reklama