V žáru královské lásky

Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule. (27.11.2022)

V podstatě poslední normální ( normální ? ...! ) film člověka, který byl opravdu geniální a předběhl svou dobu. Člověka, kterým strašně otřásla invaze v 68 a který byl vyštván ze své země. Člověka , který se motal 15 let po všech západoevropských čertech a který se po návratu domů zmohl mimo Toyen pouze na pár divných experimentů spojených s nářkem nad svým nevyužitým talentem. Takže tu máme jeden normální film s afektovaným Vildou Čokem, který souloži s hnijící mrtvolou, lvem sežraným Bolkem Polívkou, vždy provokujícím Lanďákem a nečekanou femme fatale Ivanou Chýlkovou. Sláva devadesátkám. (07.01.2024)

Kupodivu mi to přišlo zábavné a zajímavě to interpretuje Klímova Sternenhocha. Co ve filmu postradám, je nějaká hlubší myšlenka. Moc se mi líbila scéna se svatební hostinou (lidi se stejně přijdou jen nažrat), svatební noc (jazyky poprvé), odhalující se Chýlková v lese (ta byla výýýborná!!) a sex Bolka a Ivany. Tenhle film je velká výzva a nesedne tedy každému. (21.11.2011)

"Ředitel barrandovského filmového studia prohlásil, že tento film je předělem. Nazval bych to raději zlomem, propastí, černou dírou, do níž se propadá smysl filmu i smysl umění. Propastmi cesta nevede, ani k přilákání znaveného a chudého českého nebo slovenského diváka." (Jiří Sirotek, Občanský deník, roč. 2, 20. dubna 1991, s.9.) (09.10.2013)

Klímova filozofie je zvrhlá a zvrácená a jeho novela "Utrpení knížete Sternenhocha" ji dokonale reprezentuje. Dlouhovlasý, odpudivý, zvrácený, 150 cm vysoký, šišlající a kulhající hrdina - to jest Klímův übermensch. Snímek jsem byl povinen zhlédnout v rámci literárního semináře a musel jsem jej přetrpět až do závěrečných titulků. Občas zalituji, že některé snímky není možné důkladně zamknout do cenzurního trezoru :-) (25.06.2008)