Režie:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrají:
Valerio Mastandrea, Marco Giallini, Alessandro Borghi, Silvio Muccino, Alba Rohrwacher, Vittoria Puccini, Sabrina Ferilli, Silvia D'Amico, Rocco Papaleo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Záhadný muž sedí každý den u stejného stolu restaurace The Place, připraven vyslyšet a vyplnit největší přání návštěvníků. Co budou schopni udělat, aby získali to, co chtějí? (Film Europe)
Videa (1)
Recenze (109)
„JAK POZNÁM, ŽE NEJSTE ĎÁBEL? … „NEPOZNÁTE“…“ Ty vole… Čumím a poslouchám a čumím a poslouchám…. vo nic jinýho tady totiž nejde! Máte jen čumět a poslouchat. A přemejšlet – takže mi to v mozkovně šrotuje… a no, nic moc teda bych o sobě řekl. Další Genoveseho majštrik, tentokrát o krmiči monster, pro který je tady zadarmo potravy víc než dost. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) A řekl mi: „Tohle nebo nic!“. 2.) Bavil mě „Pozemšťan“. /// Thx za titule „num71“. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. ()
Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. ()
Je hlavní hrdina Bůh či Ďábel nebo jen zatraceně dobrý "Inženýr lidských duší"? Na to si každý musí odpovědět sám, ale to vůbec není hlavní otázka filmu. Jako většina autorů zdejších recenzí jsem nadšená z nejednoznačnosti scénáře a vůbec mi nevadí, že konec nemá výraznější pointu - jak bylo řečeno někde uprostřed filmu - vždycky je víc možností.... ()
Hodně mi to evokovalo mou oblíbenou knihu od Stephena Kinga - Nezbytné věci. Pan Gaunt jako nemilosrdný obchodník s lidskými dušemi mi hodně připomínal záhadného muže ztvárněného Valeriem Mastandrem. Byl tam i takový ten nádech tajemna a čehosi nadpřirozeného, kouzelného, co mám na filmech velice ráda. Co by člověk pro "své dobro" neudělal, že? Takovéto sondy do lidských charakterů mě baví, 88%. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Celý film se odehrává v jednom interiéru. (ČSFD)
Reklama