Metropolis

Ty čtyři hvězdičky jsou jen z pohledu dnešního diváka, z hlediska dějin kinematografie jasných ***** !! I po téměř osmdesáti letech je "Metropolis" výjimečným zážitkem a pochybuju, že na tom ubíhající léta něco změní (i kdyby jen kvůli kouzelné atmosféře německých mezititulků)...MITTLER ZWISCHEN HIRN UND HÄNDEN MUSS DAS HERZ SEIN. (21.03.2005)

Pokiaľ som pri občanovi Kaneovi napísal, že predbehol svoju dobu o hodne dlhý čas, môžem smelo napísať, že Langov Metropolis ju minimálne obrazovo a režijne predbehol aspoň o pol storočia. Metropolis je i napriek svojej stopáži a veku svieži, rezký a dovolím si tvrdiť že i v súčasnej dobe stále moderný film. Celé dielo je podriadené kulisám mesta budúcnosti, architektonicky a výtvarne zobrazeného tak, že i pri dnešnej technickej úrovni filmu je skutočne ťažké dosiahnuť efekt monumentálnosti neživého objektu a jeho dominancie nad človekom. Čokoľvek vo filme vidíme, máme pocit, že ľudia sú len akýmsi doplnkom neživého mesta, pôsobia viac ako mravce v laboratóriu než ako živé tvory v prirodzenom prostredí. Neexistencia možnosti zachytávať zvukovú stopu je kompenzovaná veľmi expresívnym herectvom všetkých hlavných postáv i komparzu. Otupenie a snaha o uniformitu robotníkov je zobrazovaná ich unaveným pochodom, Brigitte Helm nám tu podáva dualistickú dvojrolu vyslankyne dobra a industrálnej pokušiteľky z pekla – každú z nich zahrá pritom iba mimikou a telom úplne inak. Hlavne vo svojej „robotickej“kreácii je úžasná, lebo chvíľami som mal pocit, že do takých polôh vyskrúcať svoje telo snáď živý človek ani nedokáže. Lang a jeho herci skrátka elegantne porážajú výhody zvuku vo filme, dokonca tak, že si neviem predstaviť Metropolis v podobe súčasného ozvučeného filmu, pretože nemá podoba mu dáva nezameniteľné čaro. Vizuálne efekty z roku 1927 – najmä oživovanie androidky - sa môžu smelo rovnať i súčasnej produkcii a človeku skutočne ostáva rozum stáť, keď rozmýšľa nad tým ako pri stave súdobej techniky boli tvorcovia schopní vykúzliť tak dokonalé trikové scény. Jediným kazom Metropolisu je potom jeho scenár a trochu naivné posolstvo o možnosti sociálneho zmieru. Isto, príbeh a vyznenie filmu je podmienené sociálnohistorickým podhubím, na pozadí ktorého film vznikal. Avšak s prihliadnutím na to, že celá Európa sa v medzivojnovom období triasla, aby nenastal vývoj podobný v Rusku, pôsobí príbeh o tom ako sa nechala hlúpa robotnícka trieda zlákať k sebadeštruktívnej revolúcii proti zlému kapitalizmu za pomoci síl pekelných, aby si nakoniec robotníci i kapitalisti padli do náručia prostredníctvom srdca, ktoré spája hlavu a ruky, veľmi naivne až propagandisticky. Každopádne je to len malá škvrnka na štíte jedného z najúžasnejších a najvizionárskejších filmových počinov histórie. 10/10 Best of 2007 Nominee (08.01.2007)

Nadčasová filozoficko - socialistická a nábožensky - futuristická záležitosť, ktorá svojou otvorenosťou a dejovou mnohovrstevnatosťou maximálne vyrazí dych. Dokonale rozkúskovaná problematika v každom ohľade, v každej téme, ktorá núti k zamysleniu sa nad ľudskou existenciou. Futurizmus a science-fiction ma položili na lopatky, hudobný orchester nahrádza to, že film je ,,len" nemý. Z Metropolisu som úplne ohromená, aj keď som videla, bohužiaľ len zostrihanú verziu. (02.10.2010)

Obrazy hromady těžce pracujících dělníků v továrně až k vyčerpání určitě trefně znázorňují podobná dění z historie, pokud jde o bezskrupulózní přístup velitelů ke svým otrokům na velkých stavbách, z nichž ta nikdy nedokončená Babylonská je přímo i ve filmu zmiňována. Tato vize má v sobě určitě velký kus nadčasového poselství a může být svým způsobem děsivá. Daleko děsivější pro mě ale bylo, když jsem se dočetl o prakticky téměř stejném přístupu režiséra k několika stovkám komparzistů, které nechal několik týdnů s tvrdým přístupem bez soucitu odvádět nebezpečné scény v zimě, v studené vodě nebo naopak při vysokém horku, v ohni, k tomu s vyčerpáním a s početnými zraněními řadu týdnů riskovat svůj život kvůli autentickým scénám do jednoho megalomanského filmu, asi jako když ti otrokáři v starověku nechávali své poddané stejně tak nemilosrdně pracovat na stavbách. Všichni samozřejmě obdivujeme Koloseum nebo Velkou čínskou zeď coby skvosty dávné architektury, stejně tak obdivujeme Metropolis, protože jde o velkolepé filmové dílo své doby, ale málokdo se při tom obdivu zároveň pozastaví nad tím, kolik lidského utrpení se za výslední podobou uznávaného díla světového umění může někdy skrývat. Přijde mi to navíc ze strany režiséra Langa poněkud kontraproduktivní: na jedné straně poukazovat na jistý, opakovaně se stále objevující morálně společenský problém ve svém filmu s varovně zdviženým prstem a zároveň se během tvorby filmu samotného něčeho podobného dopouštět. Tohle mě nutí svůj pohled na film částečně přehodnotit. *** Metropolis je nepochybně vynikající film, který stojí za zhlédnutí, má svoje pevné místo v dějinách a vývoji filmu rozhodně nejen v rámci sci-fi žánru, řada obrazů mě dokázala fascinovat svým vizuálním pojetím (mj. triková scéna s oživením robota Marie), některé i napínat a scéna se záchranou dětí na mě zapůsobila i emočně, ale můj vztah k tomuto filmu i přes nesporné klady a jistý obdiv zůstává částečně rezervovaný. Mimo výše zmíněných skutečností má podíl na mých „pouhých“ (silných) 3 hvězdičkách i řada typických neduhů němých filmů včetně místy přehnaně teatrálního herectví a rozvláčná délka, která minimálně z dnešního pohledu nabízí vedle silných a zajímavých pasáží i řadu naopak nudnějších a zdlouhavých scén. [70%] (22.09.2021)

Společně s Kubrickovou Vesmírnou odyseou vizuálně nejdokonalejší a esteticky nejvybroušenější film, který znám. Fritz Lang dokázal své monstrózní dílo opatřit natolik dokonalým zevnějškem, že navzdory stárnutí technologií výsledek neztratil na svém magnetismu a sugestivitě ani malý kousek, ba naopak, ta zvláštní stará patina jen zesílila funkcionalistickou precizinost a gotický rozmach tvarů. Podání obsahu, pravda, už přeci jen trochu zestárlo, leč přece jen ono "prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce" je v důsledku neobyčejně naléhavé a aktuální. Výtečná vizuální stránka posiluje plasticitu prostředí – na jedné straně až rituální prostředí industrualizovaného srdce města, na druhé straně moderní a přepychové pozlátko. Drama střetu mezi proletariátem (podzemním jádrem města) a buržoazií (smetánkou z povrchu, vedenou bezskrupolózním Johem Fredersenem) je sice rozprostostřeno na plochu pro současného diváka až nezdravě rozsáhlou, nicméně neustávající invence a obrazová preciznost, která svou kompozicí i tvarovou znepokojivostí jasně odkazuje k vrcholnému expresionismu apeluje na divácký požitek a dráždí ty buňky, které dokáže stimulovat jen skutečná filmová lahůdka. Metropolis je formálně naprosto dokonalý film, které se současné rychlokvašky, v nichž navzdory hi-technologiím není ani náznak umění, mohou jen závistivě dívat na paty. Je to zároveň film, který má jasné a přesvědčivé poselství. Obě složky tvoří nestárnoucí klenot, který mám po každém shlédnutím raději a ke kterému pociťuji stále hlubší úctu. (03.04.2006)