Anna

Vlastně není ani co moc chválit a to je mi vzhledem k úctě ke jménu režiséra vážně líto. Je to podobné asi jako v případě Briana de Palmy a jeho posledního akčnáku, jen s tím rozdílem, že Anna je přece jen o jednu poctivou hvězdu lepší. Jinak je to ale hodně průměrná zábava s přehnanými, bojovými scénami, hodně přeplácaným scénářem, který neví na konci co by a nezachrání to ani vhodně typově obsazená Sasha Luss a už vůbec ne Helen Mirren. Nevím, co některým uživatelům přišlo na jejím herectví tak dobrého na mě působila až neuvěřitelně nudně. Vlastně jako celý film, který je skoro věrnou kopií Rudé volavky, ale ve svém žánru žádnou díru do světa určitě neudělá. Pokud bych jako místní, "špionážní" expert mohl něco doporučit, tak třeba Malou bubenici, nebo Špióna se Sachou Coenem. Tohle je jen hodně slabý, čajový odvárek. (14.09.2019)

Příběh je vlastně založen na neustálém přeskakování v čase "tři roky zpět" "pět let vpřed" atd., jelikož jsem nebyl opilý nedělalo mně nejmenší problém se v tom orientovat na rozdíl od několika filmových kritiků, který po každém přeskočení v čase měli potřebu hlasitého vysměšného projevu. Pochopil bych to ještě u puberťáků co se předvádí před děvčaty, ale u movie press to je docela slušná vizitka retardace, zejména, když právě ty časový schůdky nahoru, dolu dělali děj atraktiní a zajímavý a podstata vyprávění příběhu byla založena právě na tom. Ve filmu se nenechází tolik akčních scén, jak by se dalo čekat dvě velké + průměrná honička, ale ty dvě akce zejména ta v resturaci stojí za sledovačku, je v ní pár hezkých záběrů i nápadů. Hlavní představitelka Sasha Luss, hmmm nechal bych si říct, to každopádně. (21.08.2019)

Anorektická verze Nikity, která je sice dějově komplikovanější, ze všech těch zvratů a časového hopsání jde občas hlava kolem (přesto je to možná nejlepší prvek filmu), ale rozhodně nechytne za srdce jako originál, a už vůbec se stejným způsobem nevypálí do paměti. Saša je prostě jen modelingový ksichtík, ne osobnost jako Anne Parillaud, a když na to přijde ani tak dobrá herečka. Občas slušná akce, na které je ovšem vinou poněkud prkenné modelky vidět jak je nacvičená. Jako by ji prováděla na přehlídkovém mole. A totéž vlastně platí i o emocích. Chladně strojená Saša není emocemi překypují živel jako Anne Parillaud, která mě dokázala strhnout, chytnout za srdce, a které jsem opravdu držel palce. Zkrátka Anna jednou jo, ale příště si dám raději znovu Anne. (07.11.2021)

Bessonovi Nikity jdou. Mně se Anča líbila. Pravda, bylo to přeplácané, v závěru v parku pateticky ukecané, skákalo se časem sem tam, tam a zpět a zase sem tam, ale bylo to kdysidávnobesonovsky dobré! Mám radost, že se Leonův táta zvetil a vybičoval k čemusi dívatelnému, jeho publikem ověřenému, přestože lehce vyvařenému, však s rukopisem sobě vlastním. A ta nová Mila? Ta je oku milá. Scénka bílý kožíšek s vidličkou mě potěšila! Klasika. Ve srovnání s veskrze stupidní, uondanou, otravnou Rudou volavkou byla Anna super jízda. Chyběl mi tam jenom Tchéky Karyo. (13.09.2019)

Začalo to na moskevské tržnici prodáváním matrjošek, kdy ji oslovil agent hledající budoucí hvězdy pro modelingovou agenturu v Paříži. Skončilo hrou na kočku a myš mezi CIA a KGB, kdy ona stála někde uprostřed. A v téhle hře s tajnými službami tahala za nitky, aby mohla utéct a vybojovat si vytouženou svobodu. Nebo to bylo všechno úplně jinak? Leon to není, ale Luc Besson docela potěšil. Moderní variace na (rovněž jeho) Brutální Nikitu je spletencem flashbacků, situace vrácené v čase dává režisér a scénárista v jedné osobě do nového kontextu, nic zajímavého nebo snad originálního z toho ovšem nevypadne. Pořád je to béčko, místy docela mdlé. Ano, krájení ruských chlapíků s pomocí talířů je fajn, ale jinak je akce průměrná a s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem se srovnávat nemůže. Navíc když pomineme dvě vydatné akční sekvence, většinu děje zabírá holka s tlumičem, která někomu udělá díru do hlavy, nebo holka s „tajemným“ plánem, která vystřídá několik postelí. (15.09.2019)