Nightmare Cinema

První povídka byla slušným rozjezdem ve stylu parodie na slashery, svářeč mě fakt rozesmál, nechybělo Gore a finále s pavouky bylo výborné (5*). Druhá povídka o dívce, která postoupí plastiku a nedopadne to zrovna podle její představy, též nebyla špatná, finále, kdy se podívá na povedenou prácičku šíleného chirurga (tři kozy top !) mi vytvořila také úsměv na tváři (4*). Třetí povídka (katolická škola) byla ze všech nejslabší, potěší maximálně dobře krvavé finále, ale jinak mě moc nebavila (2*). Čtvrtá, černobílá, to bylo dobrý psycho, byla myslím nejkratší ale dost slušná (3*). Pátá povídka z nemocničního prostředí se mi zdála co se týče kvality asi nejlepší, bylo to napínavé a scéna v pitevně výborná. (4*). Potěší Mickey Rourke, jako promítač smrtí. Průměr mi říká 3,6 ale při té šílené délce, jsem se nestihl nudit, takže zaokrouhluji. Slabší čtyrečka a klidně bych si dopřál Nightmare Cinema 2 (178. hodnocení) (12.05.2020)

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež. (27.01.2023)

Hororové antalogie jsou fajn věc. A taky příležitost, jak vzít žánr s nadhledem, aniž by bylo nutné vymýšlet komplexní příběh ospravedlňující stylizaci. Zde ale segmenty s jen minimem výjimek (černobílá pasáž) vypadají ne jako hrátky zručných filmařů, ale jako nepříliš umné pokusy o parodii na horor. (27.06.2019)

Z Nightmare Cinema se nakonec vyklubala jedna z těch slabších (podprůměrnějších) hororových antologií. První povídka mi přišla jako né příliš vtipná parodie na slashery řízlá Sci-Fi  v podobě pavoučího teroru. 2 hvězdy. Druhá povídka dala zavzpomínat na časy kdy v bedně běžel seriál Plastická chirurgie s.r.o. Oproti seriálu tady máme tak trošku pošahanýho plastickýho chirurga, kterej má evidentně tak trošku jinej názor na krásu. Tahle povídka vypráví o ženě, která prošla pod rukama tohohle "chirurgpošuka". No udělal z ní pěknou zrůdičku + poprsí alá Total Recall. Nakonec se k mamá svýho nastávajícího ale hodila. 2 hvězdy. Třetí povídka vypráví o knězi kterej v pohodě klátí jeptišku a na konci zabije spoustu dětí. I tohle na mě působilo jako špatná parodie na filmy o posednutí ďáblem a exorcismu. 2 hvězdy. Čtvrtá povídka má sice líbivej černobílej look ale obsahově je to strašná nuda. Nic nevysvětlující konec taky na kladným hodnocení nepřidá. Navíc mi byla herečka v hlavní roli krajně nesympatická. Nejslabší povídka. 1 hvězda. Pátá povídka mi přišla opět jako parodie. Tentokrát na šestej smysl. Bonusem tady byl neschopnej killer, kterej neumí zabít jednoho blbýho puberťáka. 2 hvězdy. Všechny povídky propojuje promítač smrti(Mickey Rourke), kterej taky vypadá jakoby se na něm vyřádil plastickej chirurg z druhé povídky. (08.11.2021)

Očekávaná antologie je nakonec pouze průměrem. První povídka od Alejandra Brugués ( Juan de los Muertos) je parodií na kempové slashery a zaujme poctivým Gore, slušnými maskami a nečekaným vyústěním, avšak zamrzí ochotnické herecké výkony, dialogy trhající uši a vcelku velká naivita. 60% Druhá povídka je od Joe Dante ( Gremlins), která je nečekaně nejlepší. Pojednává o zvráceném plastickém chirurgovi, kterého si objedná snoubenec pro svou snoubenku, aby ji spravil tvář. Skvělé masky, dostatek napětí a slušná pointa. 75% Třetí povídka od Rjúhei Kitamury (Půlnoční vlak). Splatter v katolické škole s posedlými dětmi. Slušné gore, sexy jeptiška. ale opět to kazí nepřesvědčivé herecké výkony a je to poměrně dost přehnané. 60% Čtvrtá povídka je od Davida Sladea ( 30 dní dlouhá noc) a je překvapivě nejslabší. Je černobílá a pojednává o ženě, která se bloumá po chodbách a vidí znetvořené lidi. Opět slušné masky, ale velmi nezáživné a poměrně nudné. 50% Pátá povídka je od Micka Garrisse ( Sleepwalkers) naháněčka v prostorách nemocnice, kde psychopat jde po malém chlapci, který zároveň vidí mrtvé. Zřejmě druhá nejlepší povídka s dostatkem napětí a porcí násilí. 65% Ve výsledku spíš zklamání. Rozhodně potěší Gore, které se objevuje takřka v každé povídce, ale je to velmi špatně a nepřesvědčivě zahráno a background story taky za moc nestojí. Dalo se, ale vzhledem k výběru režisérům se z toho dalo vytřískat víc. 60% (21.06.2019)